ECLI:CZ:US:2021:3.US.472.21.1
sp. zn. III. ÚS 472/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti "Bytového družstva Hradeckých I", družstva, sídlem Hradeckých 1604/1, Praha 4 - Nusle, zastoupeného JUDr. Hanou Ružarovskou, advokátkou, sídlem Jižní 1425/36, Rudná, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020 č. j. 27 Cdo 2750/2019-499, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2019 č. j. 6 Cmo 208/2018-465 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2018 č. j. 71 Cm 175/2012-413, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Mgr. Petra Beneše, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 17. 4. 2018 č. j. 71 Cm 175/2012-413 uložil stěžovateli (dále též jen "bytové družstvo") povinnost uzavřít s vedlejším účastníkem řízení (navrhovatelem) smlouvu ve znění specifikovaném ve výroku o bezúplatném převodu bytové jednotky (dále jen "bytová jednotka") do vlastnictví vedlejšího účastníka řízení (výrok I.); dále zamítl návrh na uložení povinnosti uzavřít s vedlejším účastníkem řízení smlouvu o převodu ve výroku specifikované nebytové jednotky (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 21. 5. 2019 č. j. 6 Cmo 208/2018-465 rozhodnutí městského soudu ve výroku ohledně bytové jednotky potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Výrok ohledně nebytové jednotky nebyl odvoláním napaden. Vrchní soud ve shodě s městským soudem vyšel z toho, že vedlejší účastník řízení měl podle smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu uzavřené dne 21. 12. 2011 mezi Vendulou Machačnou, jako převodcem, a jím, jako nabyvatelem, nabýt práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu, s nimiž souvisí i právo na užívání družstevního bytu a následně i právo na bezúplatný převod bytové jednotky do vlastnictví. Od Venduly Machačné měl vedlejší účastník řízení nabýt členská práva poté, co na její majetek bude ukončeno exekuční řízení prováděné postižením jejího vypořádacího podílu v družstvu. Stěžovatel uhradil vypořádací podíl Venduly Machačné soudnímu exekutorovi a exekuční řízení bylo následně dne 15. 12. 2011 usnesením soudního exekutora na základě návrhu oprávněného Radoslava Samka zastaveno. Následujícího dne byla na účet stěžovatele vedlejším účastníkem řízení poukázána částka ve výši 113 944 Kč představující právě stěžovatelem uhrazený vypořádací podíl Venduly Machačné podle exekučního příkazu. Smlouvu o převodu členských práv předložil vedlejší účastník řízení dne 27. 12. 2011 stěžovateli. Spor se pak vedl o to, zda po vydání exekučního příkazu postihujícího členská práva Venduly Machačné v družstvu a po zániku jejího členství v družstvu mohlo dojít podle §231 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen "obch. zák."), k obnovení jejího členství tak, aby posléze mohla převést na vedlejšího účastníka řízení svá členská práva a povinnosti. Vrchní soud vycházeje ze smyslu a účelu §231 odst. 2 obch. zák., podle něhož je prioritou zachování kontinuity členství v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu, jakož i ochrana před kroky družstva směřujícími k vyklizení bytu za situace dobrovolného a včasného uhrazení závazků členem družstva, dovodil, že byly splněny předpoklady pro obnovení členství Venduly Machačné v družstvu. Vedle toho podrobil testu mravnosti a poctivosti i samotné jednání stěžovatele, který nejprve ujišťoval vedlejšího účastníka řízení o správnosti jeho postupu při nabytí členských práv v družstvu, aby pak následně svůj postoj "otočil" a vyvolal tak soudní spor. I z tohoto důvodu bylo návrhu vedlejšího účastníka řízení vyhověno.
4. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 11. 2020 č. j. 27 Cdo 2750/2019-499 odmítl, jelikož nebylo přípustné, když dovoláním napadený závěr vrchního soudu, podle něhož se účast povinné Venduly Machačné v družstvu obnovila, byl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015 sp. zn. 31 Cdo 2827/2012). K tomu doplnil, že usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce nabylo právní moci poté, co stěžovatel soudnímu exekutorovi vyplatil pohledávku Venduly Machačné na vypořádací podíl, ale ještě před tím, než exekutor vyplatil vymáhanou částku oprávněnému. V tomto okamžiku byly splněny všechny zákonné podmínky obnovení účasti povinné v družstvu podle §231 odst. 2 obch. zák. Účinky exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti v družstvu zanikly, aniž by byla vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností v družstvu. Následné vyplacení vymáhané pohledávky soudním exekutorem oprávněnému bylo z pohledu obnovení účasti Venduly Machačné v družstvu bez významu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Rozebírá skutkové okolnosti vzniku, průběh soudního řízení a obsah napadených rozhodnutí. Věnuje se rovněž argumentaci, kterou uplatňoval v průběhu řízení zejména k otázce, zda mohlo či nemohlo dojít k obnovení členství Venduly Machačné v bytovém družstvu. Namítá, že výklad §231 odst. 2 obch. zák. provedený Nejvyšším soudem je ryze formalistický, ústavně nekonformní, postrádající racionální odůvodnění a porušující jeho shora uvedená základní práva. Poukazuje na postup soudního exekutora, který, přestože nebyla podle stěžovatele celá pohledávka vymožena, ještě téhož dne, kdy mu došel návrh oprávněného na zastavení exekuce (15. 12. 2011), exekuční řízení zastavil. Domnívá se, že výklad provedený Nejvyšším soudem zakládá nerovnost mezi jednotlivými skupinami povinných. Různé následky má totiž situace, kdy na jedné straně povinní vymáhanou pohledávku uhradili i z jiného majetku, než vypořádacího podílu, a přesto je jim odepřeno dobrodiní obnovení členství v družstvu, nestihli-li úhradu provést před výplatou vymoženého plnění oprávněnému, na straně druhé jsou zvýhodněni ti povinní v situaci, kdy přestože byla exekuce provedena vymožením vypořádacího podílu, dochází k obnovení jejich členství v družstvu, nebyla-li vymožená pohledávka vyplacena oprávněnému před právní mocí usnesení o zastavení exekuce. Podle stěžovatele je třeba §231 odst. 2 obch. zák. vykládat tak, že v rámci exekuce dochází k obnovení členství povinného v družstvu pouze v případě, že vypořádací podíl nebyl realizován na úhradu vymáhané pohledávky. Jiný výklad postrádá smysl, neboť by zakládal značnou nerovnost na straně povinných. Stěžovatel uzavírá, že bylo-li v řízení prokázáno, že vypořádací podíl vyplacený družstvem byl posléze vyplacen oprávněnému na (částečnou) úhradu jeho pohledávky, pak je třeba dovodit (i v důsledku chybného postupu soudního exekutora), že rozhodnutí o zastavení exekuce nemohlo mít právní účinky předpokládané v §231 odst. 2 obch. zák. a vedlejší účastník řízení nemohl nabýt členství v družstvu podle smlouvy uzavřené s Vendulou Machačnou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem¨
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím, jimiž bylo vyhověno návrhu vedlejšího účastníka řízení a stěžovateli uložena povinnost uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu bytové jednotky do vlastnictví vedlejšího účastníka řízení. I když stěžovatel namítá formalistický přístup obecných soudů k posouzení dané problematiky a mechanickou aplikaci §231 odst. 2 obch. zák., v ústavní stížnosti pouze argumentačně setrvává v pokračující polemice s právními závěry obecných soudů, jež - s výjimkou pouhé citace dovolávaných ustanovení Listiny, resp. Úmluvy - nepřechází do ústavněprávní roviny. Toliko tak zpochybňuje věcnou správnost napadených rozhodnutí, resp. pro ně určujících právních názorů, což však referenčním kritériem pro posouzení ústavní stížnosti není (viz výše).
9. Ústavní soud nemá v nyní posuzované věci výhrady proti aplikaci §231 odst. 2 obch. zák., že Vendule Machačné (převodkyni členských práv k bytové jednotce) zaniklo členství v družstvu exekučním příkazem postihujícím členská práva a povinnosti a obnovilo se podle §231 odst. 2 obch. zák. v důsledku zastavení exekuce na návrh oprávněného (k tomu viz rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015 sp. zn. 30 Cdo 2827/2012). Ústavní soud podotýká, že závěry vyplývající z uvedené judikatury ohledně výkladu §231 odst. 2 obch. zák. v souvislosti s obnovením členství v družstvu jsou konstantní a nebyly nikterak zpochybněny. Proto posoudil-li Nejvyšší soud ve světle této judikatury stávající věc, nelze mu vytýkat přílišný formalismus. Posouzení přípustnosti dovolání náleží do výlučné pravomoci Nejvyššího soudu, přičemž Ústavní soud pouze dbá o dodržení ústavním pořádkem vyžadovaných náležitostí odůvodnění soudního rozhodnutí, jakož i ostatních záruk práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. např. nálezy ze dne 30. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 1852/19 či ze dne 10. 10. 2017 sp. zn. III. ÚS 3733/15 (N 186/87 SbNU 55; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. V nyní posuzované věci Ústavní soud žádné pochybení Nejvyššího soudu neshledal. Nejvyšší soud nepřípustnost dovolání srozumitelně a podrobně odůvodnil; v jeho postupu tak nelze spatřovat zásah do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny nebo do práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
10. Stěžovatel svoji argumentaci staví především na tom, že výklad přijatý Nejvyšším soudem zakládá nerovnost mezi dvěma skupinami povinných - těmi, kterým je v případě postižení členského podílu umožněno využít výhody poskytované v §231 odst. 2 obch. zák. a obnovit členství v družstvu, a těmi, kteří tuto výhodu v důsledku toho, že je plnění poskytnuto oprávněnému dříve, než dojde k zastavení exekuce, nemají. V této souvislosti nelze přehlédnout, že jakkoliv by se snad dalo zamýšlet nad případným nerovným postavením obou skupin povinných, nemá tato úvaha pro nyní posuzovanou věc a její výsledek jakýkoliv význam. Existovaly-li pochybnosti o správnosti postupu soudního exekutora, měly být řešeny primárně v exekučním řízení.
11. Obecné soudy se rovněž zabývaly jednáním stěžovatele z hlediska dodržování základních pravidel v právním styku, tedy z pohledu mravnosti, poctivosti a férovosti. Pakliže byl v řízení prokázán klamavý a zavádějící postup stěžovatele, který svým jednáním a návrhy ujišťoval vedlejšího účastníka řízení, že v exekučním řízení na vypořádací podíl Venduly Machačné a v návazných krocích bylo postupováno v souladu se zákonem i stanovami družstva, přičemž následný spor byl vyvolán změnou postoje stěžovatele, nelze obecným soudům vytýkat, že rozhodly ve prospěch vedlejšího účastníka řízení.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu