ECLI:CZ:US:2021:3.US.547.21.1
sp. zn. III. ÚS 547/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. června 2019 č. j. 11 C 165/2017-130, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2020 č. j. 21 Co 259/2019-185 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2020 č. j. 23 Cdo 3261/2020-230, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti JS EUROLINE, s. r. o., sídlem K Vinici 1403, Kolín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že žalobou k Okresnímu soudu v Kolíně (dále jen "okresní soud") se stěžovatelka domáhala po žalované vedlejší účastnici zaplacení částky 164 752 Kč s příslušenstvím s tím, že vedlejší účastnici dodala na základě jejích objednávek ve třech dodávkách tam specifikované množství transformátorového oleje. Ačkoliv cenu za dodaný olej řádně vyúčtovala, vedlejší účastnice ji ani přes upomínky neuhradila. Vedlejší účastnice tvrzení stěžovatelky rozporovala tím, že si v daném období žádný transformátorový olej neobjednala ani neodebrala. V reakci na výzvu stěžovatelky k uhrazení faktur vedlejší účastnice jejich pravost popřela a podala na jednatele stěžovatelky trestní oznámení; v nynějším řízení pak dále uvedla, že v souvislosti s činností stěžovatelky došlo v minulosti ke spáchání rozsáhlé trestné činnosti týkající se manipulace s pohonnými hmotami. Okresní soud stěžovatelčinu žalobu napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl o její povinnosti nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (II. výrok). Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena předmětná kupní smlouva, neboť nebyla uzavřena v písemné formě a její ústní uzavření prokázáno rovněž nebylo. Nebylo pak prokázáno ani to, že by vyfakturovaný olej byl vedlejší účastnici dodán. Ze soudem zjištěných skutečností naopak vyplynul závěr, že účetní doklady o tvrzených dodávkách byly podvržené a dodávky zboží vedlejší účastnici byly fiktivní.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rovněž napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu jako správný potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. a III. výrok).
4. Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné (I. výrok), neboť jím byla fakticky zpochybňována pouze skutková zjištění a hodnocení důkazů (konkrétně rozporné svědecké výpovědi) krajským soudem, případně směřovalo proti vadám řízení; dále bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky nahradit náklady dovolacího řízení vedlejší účastnici (II. výrok).
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Lze shrnout, že stěžovatelka svou ústavní stížnost soustředí do jediné námitky. Podrobně rozebírá obsah výpovědí svědka D. z rekapitulovaného řízení a z trestního řízení vedeného pod sp. zn. 2 T 122/2019 a namítá, že ačkoliv tento svědek vypovídal v řízeních rozporně, soudy se těmito rozpory nezabývaly; nezabývaly se pak ani výpovědí svědka M., která vyznívala ve prospěch stěžovatelky. Stěžovatelka dle svého přesvědčení předložila nespočet důkazů prokazujících oprávněnost jejího nároku, soudy je však nevzaly v potaz a jejich nezohlednění řádně neodůvodnily.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud předesílá, že v zásadě nezasahuje do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až čl. 92 Ústavy). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině podústavního práva. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod konkrétního stěžovatele. K takovému závěru však Ústavní soud v posuzované věci nedospěl.
9. Ústavní soud v prvé řadě pokládá za potřebné poukázat na to, že závěr soudů (především okresního soudu a krajského soudu), že mezi účastníky řízení nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy, je postaven zejména na obsahu dodacích listů, respektive na v nich obsažených nesrovnalostech, kdy na stáčecím lístku se vždy zobrazil produkt "nafta", který byl ručně přeškrtnut, a na dodacích listech byla uvedena rozdílná razítka vedlejší účastnice jako odběratele i různé podpisy osoby, která potvrdila převzetí dodávek; rovněž bylo odkázáno na závěry vyšetřování policejních orgánů ve věci možného podvodu, kterého se měl dopustit statutární orgán stěžovatelky. Naproti tomu z ústavní stížnosti lze dovodit, že stěžovatelka nesouhlasí pouze se způsobem hodnocení výpovědí svědků D. a M., z nichž však soudy nevycházely, a na nichž tak napadená rozhodnutí nejsou založena; výše rekapitulované skutečnosti, na nichž rozhodnutí spočívají, přitom stěžovatelka nerozporuje. I kdyby tak Ústavní soud námitkám obsaženým v ústavní stížnosti přisvědčil (což se však nestalo, viz níže), nemuselo by to mít bez dalšího dopad na výsledek sporu.
10. K tvrzení stěžovatelky, že se soudy nijak nezabývaly protichůdnými výpověďmi zmíněných svědků, lze pro stručnost odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu, ze kterého je naopak zřejmé, že obsah uvedených výpovědí hodnocen byl, přičemž právě z důvodu jejich rozporu, na který poukazuje i stěžovatelka, se okresní soud rozhodl nevycházet ani z jedné z nich (viz bod 18 a 19 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Tento postup byl následně řádně přezkoumán krajským soudem, před nímž stěžovatelka uplatnila stejné námitky, které v ústavní stížnosti pouze znovu opakuje. Dovozuje-li pak, že pokud by se soudy podrobněji zaměřily na výpovědi svědka D., který v nynějším řízení vypovídal jinak než v trestním řízení, musely by dospět k závěru o důvodnosti stěžovatelčina nároku, zcela tím přehlíží již výše učiněný závěr, že soudy bez ohledu na předmětnou svědeckou výpověď disponovaly dostatečnými důkazy, prokazujícími, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo.
11. Pro úplnost lze dodat, že ačkoliv je ústavní stížností napadeno též usnesení Nejvyššího soudu, stěžovatelka vůči němu konkrétnější výhrady nevznáší. Obecná tvrzení o tom, že Nejvyšší soud pochybil, odmítl-li stěžovatelčino dovolání, mohou sama o sobě jen stěží založit důvodnost ústavní stížnosti.
12. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích ústavně zaručených práv, Ústavní soud její ústavní stížnost usnesením odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2021
Radovan Suchánek, v.r.
předseda senátu