ECLI:CZ:US:2021:3.US.572.21.1
sp. zn. III. ÚS 572/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného Mgr. Boženou Rochfalušiovou, advokátkou, sídlem Revoluční 764/17, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020 sp. zn. 61 To 778/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. října 2020 sp. zn. 1 T 18/2016, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 3. 2021, stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel byl v řízení vedeném obvodním soudem pod sp. zn. 1 T 18/2016 shledán vinným jako spolupachatel ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu, a to v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců.
3. Napadeným usnesením obvodního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Stěžovatel navrhl provést důkazy dosud před soudem neprovedené, a to výslech znalce z oboru ekonomika, účetnictví a škody, kterému by měly být položeny dotazy na přezkoumatelnost rozhodnutí obvodního soudu, konkrétně na prokázání existence tvrzených finančních prostředků, které poškození uplatnili v řízení, a dále by měl znalec určit skutečnou hodnotu předávaného tabletu, výši finančních prostředků, které stěžovatel převzal, a další. Stěžovatel navrhl vyslechnout znalce v oboru řízení a organizace práce a položit mu otázky, které popíší tok instrukcí a dokladů mezi A. M. a poškozenými. Dále navrhl použít k dokazování výstupy z výsledků šetření podaného trestního oznámení na křivou výpověď A. M., J. V. a T. K. Navrhl také vyslechnout další svědky (rodinné příslušníky) k prokázání nepravdivosti tvrzení J. V. a A. M. o nápadu vydávat se za pracovníka společnosti Google. Obvodní soud po přezkoumání návrhu a výslechu stěžovatele shledal, že návrh stěžovatele není důvodný, neboť nevyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného, anebo vzhledem k nimž by byl nepřiměřený původně uložený trest. Stěžovatel v návrhu i při výslechu pouze opakoval svou obhajobu z hlavního líčení, se kterou se obvodní soud i městský soud vypořádaly. V provedeném hlavním líčení byla vina stěžovatele jednoznačně prokázána, obhajoba stěžovatele, kterou opakoval ve veřejném zasedání o povolení obnovy řízení, byla vyvrácena. Stěžovatel uplatnil stejné argumenty i v již dříve podaném dovolání, k čemuž uvedl Nejvyšší soud (usnesení ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 4 Tdo 1012/2017), že stěžovatel pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění, ta byla však správná a dostatečná. Obvodní soud nemohl vyhovět návrhu stěžovatele na provedení znaleckých posudků, neboť znalcům nepřísluší nahrazovat činnost soudu. Je právě úkolem soudu hodnotit důkazy a činit skutkové a právní závěry. Stěžovatel však navrhoval, aby toto učinili znalci. Řada svědků, které stěžovatel navrhoval vyslechnout, byla řádně slyšena v hlavním líčení. Obvodní soud ve veřejném zasedání četl tzv. prohlášení svědků, přičemž z těchto prohlášení nezjistil žádnou skutečnost, která by již soudu nebyla známa a neměla svůj odraz ve vyhlášeném rozsudku obvodního soudu. Stěžovatel nepodal návrh na obnovu řízení proto, že vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, nýbrž proto, že nebyl Obvodním soudem pro Prahu 6 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, což sám ve své výpovědi uvedl.
4. Městský soud následně zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu. Městský soud shledal, že stížnostní námitky stěžovatele jsou identické s těmi, které uplatnil v dřívějším odvolání proti odsuzujícímu rozsudku obvodního soudu. Stěžovatel v návrhu na obnovu řízení i ve své výpovědi ve veřejném zasedání rozporoval provedené důkazy a žádal doplnit dokazování o důkazy již provedené nebo takové, které provést nelze, neboť podle nich měli znalci nahrazovat činnost soudu. Stěžovatel podal trestní oznámení na osoby, které se měly dopustit křivé výpovědi, avšak v této věci nebylo zahájeno žádné trestní stíhání. K návrhu stěžovatele na znalecké zjišťování skutečné hodnoty tabletu městský soud připomněl, že v řízení bylo zjištěno, že šlo o tablet zcela nový a jeho cena, kterou za něj poškozený zaplatil, byla prokázána fakturou. Městský soud dále připomněl, že v době, kdy A. M. žil ve společné domácnosti se stěžovatelem, byl prakticky bezdomovec a stěžovatel nemohl předpokládat, že by takováto osoba byla manažerem mezinárodní společnosti Google. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že stěžovatel nepředložil žádné skutečnosti odůvodňující povolení obnovy řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily, že stěžovatelem navrhované důkazy již byly v předchozím řízení provedeny. Navrhované výslechy H. V. a H. J. byly návrhy na vyslechnutí dosud nevyslechnutých svědků, dále matka stěžovatele v původním řízení odmítla vypovídat, pročež šlo o osoby dosud nevyslechnuté. Tyto osoby měly možnost přímo poznat A. M. a sdílet s ním domácnost a mohly tak popsat a potvrdit, jak A. M. vystupoval a potvrdit či vyvrátit jeho výpověď a výpověď J. V.
6. Stěžovatel podal trestní oznámení na A. M., J. V. a T. K. pro trestný čin křivé výpovědi, to však nebylo orgány činnými v trestním řízení nikdy bráno vážně a bylo nesprávně vyhodnoceno jako součást obhajoby.
7. Obecné soudy v původním řízení nehodnotily kriticky výši způsobené škody, i když existuje důvodné podezření, že poškození mohli zneužít trestní řízení a přihlášenou škodu nadhodnotit. Proto stěžovatel požadoval vypracování znaleckých posudků.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
11. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Především je nutno poukázat na to, že obecné soudy zcela správně shledaly, že stěžovatel svým návrhem toliko rozporoval skutková zjištění učiněná v původním trestním řízení obecnými soudy a hodnocení důkazů. Jeho námitky byly pokračováním obhajoby a nemohly být v řízení o povolení obnovy řízení nijak úspěšné, neboť vůbec nešlo o nové skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé ve smyslu §278 odst. 1 trestního řádu.
12. Obecné soudy taktéž správně shledaly, že povolení obnovy nemohly odůvodnit návrhy svědeckých výpovědí H. V., H. J. a matky stěžovatele, a uvedly z jakého důvodu, tedy že ani jejich výslech nemohl ničeho změnit na závěru o tom, že stěžovatel nemohl věřit A. M., že je manažerem společnosti Google. Jak uvedl Ústavní soud v nedávném stanovisku pléna ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20 (253/2020 Sb.) s odkazem na předchozí nálezy ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08 (N 34/52 SbNU 343) a ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193), soud v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení musí zkoumat, zda nové skutečnosti nebo důkazy jsou způsobilé, samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými soudu či jiným orgánům činným v trestním řízení už dříve, odůvodnit jiné, tj. pro stěžovatele příznivější rozhodnutí o vině nebo o trestu a toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Nemůže tak jít o skutečnosti nebo důkazy hypotetické či zjevně pochybné, nýbrž musí skýtat vysoký stupeň pravděpodobnosti (odůvodněný předpoklad) o tom, že na jejich základě by mohlo dojít ke změně původního pravomocného rozhodnutí. Obecné soudy však vysvětlily, proč změna tohoto skutkového závěru na základě stěžovatelem navržených důkazů (výpovědí jeho rodinných příslušníků) v kontextu dalších v původním řízení provedených důkazů nepřicházela v úvahu.
13. Stěžovatel namítl, že nebyly vzaty v potaz závěry šetření vedeného ve věci jím podaného trestního oznámení pro trestný čin křivé výpovědi a že toto trestní oznámení nebylo šetřeno dostatečně v souladu s trestním řádem. K tomu však nutno uvést, že jeho (patrně odložené) trestní oznámení proti uvedeným osobám není předmětem této věci a pokud stěžovatel s výsledkem tohoto řízení nesouhlasí, musí využít prostředků, které mu jako oznamovateli a tvrzenému poškozenému trestní řád poskytuje.
14. K námitkám o výši škody a jejímu nadhodnocení ze strany poškozených je opět třeba připomenout, že tyto se zcela míjí s podstatou institutu obnovy řízení a obecné soudy dostatečně vysvětlily, proč takové důkazní návrhy (na vypracování znaleckých posudků) nemohou být úspěšné.
15. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatel netvrdil a nepředložil žádné nové skutečnosti obecným soudům dříve neznámé a toliko pokračoval ve své předchozí obhajobě, která mohla být stejně tak uplatněna za předchozího řízení. Stěžovatel nenavrhoval žádné důkazy, které měly osvědčovat nové skutečnosti, o kterých by obecné soudy dříve nevěděly, chtěl totiž, aby byly prováděny další důkazy k ověření těch stejných skutečností. Na těchto principech ovšem obnova trestního řízení nefunguje.
16. Ústavní soud zhodnotil, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnily a napadeným rozhodnutím nedošlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
17. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2021
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu