ECLI:CZ:US:2021:3.US.628.21.1
sp. zn. III. ÚS 628/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. PhDr. Tomáše Nechvátala, advokáta, Osvětová 804, Praha 4 - Šeberov, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2020 sp. zn. 44 To 429/2020 a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2020 sp. zn. 1 T 32/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, a to pro porušení čl. 11 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud si za účelem posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 1 T 32/2019. Z uvedeného se podávají následující skutečnosti.
3. Stěžovatel byl opatřením obvodního soudu ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. 20 Nt 5018/2019 ustanoven obhájcem obviněného P. G. S. v trestní věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 1 T 32/2019, neboť v případě jmenovaného obviněného byl stanoven důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 trestního řádu. Uvedená trestní věc byla pravomocně skončena dne 23. 9. 2019, kdy byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu ve veřejném zasedání, jemuž byl stěžovatel osobně přítomen.
4. Dne 2. 10. 2020 byl obvodnímu soudu doručen návrh stěžovatele na přiznání odměny za obhajobu svého klienta ve výši 30 260 Kč ve shora uvedené trestní věci. Obvodní soud tento návrh zamítl jako opožděný, neboť podle §151 odst. 2 trestního řádu má obhájce vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, avšak tento nárok je nutno uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že jeho povinnost obhajovat skončila, jinak tento nárok zaniká. Obvodní soud při počítání lhůty vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel se o tom, že jeho povinnost obhajovat skončila, dozvěděl již dne 23. 9. 2019, kdy byl přítomen vyhlášení odsuzujícího rozsudku Městkého soudu v Praze (dále jen "městský soud") jako soudu odvolacího. Téhož dne nabyl vyhlášený rozsudek právní moci. Obiter dictum obvodní soud dodal, že kdyby stěžovatel za obviněného podal dovolání, což však neučinil, obvodní soud by v takovém případě prodloužil roční lhůtu o dobu, po niž by probíhalo dovolací řízení.
5. Stěžovatel napadl usnesení obvodního soudu stížností, o níž rozhodoval městský soud, který ji zamítl jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Městský soud se v odůvodnění napadeného usnesení zcela ztotožnil s argumentací obvodního soudu, včetně argumentace týkající se nepodaného dovolání a vlivu této skutečnosti na běh prekluzivní lhůty.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel uvádí, že mu byl opis rozsudku městského soudu jako soudu odvolacího doručen do datové schránky dne 2. 10. 2019, a lhůta mu tudíž uplynula dne 2. 10. 2020. Prostým vyhlášením rozsudku dle stěžovatele nemůže obhájci končit povinnost obhajovat, neboť obhájce si musí odůvodnění, které je v konečné formě obsaženo až v doručeném opise rozsudku, řádně nastudovat a probrat další možnosti spolu s klientem. Rozhodování o tom, zda obhájce podá dovolání či nikoliv, může nastat až poté, co se obhájce seznámí s odůvodněním, které má být dovoláním eventuelně napadeno. Stěžovatel dále dovozuje, že kdyby povinnost obhajovat obhájci skončila již vyhlášením rozsudku odvolacího soudu, nebyla by trestním řádem stanovena ani povinnost obhájci opis rozsudku doručovat. Stěžovatel považuje lhůtu určenou v §151 odst. 2 trestního řádu za lhůtu subjektivní, která nemůže být vázána na objektivní podmínku, kterou je právní moc rozhodnutí, nýbrž je třeba počátek běhu této lhůty navázat na okamžik, kdy se obhájce skutečně řádně dozví, že mu skončila povinnost obhajovat, tj. na okamžik, kdy má možnost se seznámit s odůvodněním rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ještě předtím, než lze zahájit věcné posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
8. Ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
9. Tato zákonná lhůta je propadná, a nelze ji tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, ústavní stížnost bez jednání odmítne.
10. Ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené zákonem pro její podání.
11. Z vyžádáného spisu sp. zn. 1 T 32/2019 Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení městského soudu bylo stěžovateli dodáno do datové schránky dne 7. 1. 2021, doručeno mu bylo dne 8. 1. 2021. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy uplynula dne 8. 3. 2021, v pondělí, přičemž stěžovatel datovou schránkou svou ústavní stížnost zaslal Ústavnímu soudu až dne 9. 3. 2021, tedy opožděně.
12. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2021
Radovan Suchánek, v. r.
soudce zpravodaj