ECLI:CZ:US:2021:3.US.896.21.1
sp. zn. III. ÚS 896/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Ladislava Nesměráka, zastoupeného Mgr. Janem Oswaldem, advokátem, sídlem Bílkova 132/4, Praha 1 ? Josefov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021 č. j. 32 Cdo 3431/2020-318, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2019 č. j. 30 Co 331/2019-236 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. prosince 2018 č. j. 19 C 144/2016-180, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a Mgr. Radky Seidlové, advokátky, sídlem Krčská 981/50, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 4. 2021, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Stěžovatel v minulosti podnikal jako fyzická osoba a za účelem své podnikatelské činnosti byl nájemcem nebytových prostor v domě v Praze, které mu na základě nájemní smlouvy pronajímala Městská část Praha 4. V červnu 2011 vznikla společnost Famade Prague s.r.o., jejímiž společníky a jednateli byli stěžovatel a MUDr. Petr Skopový. Podíl každého z nich činil 50 %. Valná hromada společnosti Famade Prague s.r.o. udělila v červenci 2011 souhlas s převodem celého obchodního podílu stěžovatele ve výši 50 % na MUDr. Petra Skopového a odvolala stěžovatele z funkce jednatele. V září 2011 byla uzavřena smlouva o prodeji podniku mezi stěžovatelem jako prodávajícím a společností Famade Prague s.r.o. jako kupující, přičemž součástí podniku byl i vztah z uvedené nájemní smlouvy.
3. Rozhodčím nálezem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 21. 10. 2015 č. j. Rsp 1383/12 (dále jen "rozhodčí nález") bylo ve sporu mezi společností Famade Prague s.r.o. jako žalobcem a stěžovatelem jako žalovaným určeno, že vlastníkem podniku převedeného smlouvou o prodeji podniku je stěžovatel. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit této společnosti částku ve výši 477 276 Kč s příslušenstvím, která sestávala z následujících položek:
- smluvní pokuty 100 000 Kč za nepředání vyklizeného podniku,
- smluvní pokuty 100 000 Kč za nepředání movitých věci a účetní evidence o nich,
- smluvní pokuty 100 000 Kč za nepředání právních titulů prokazujících pohledávky a právních titulů prokazujících závazky související s podnikem a účetních evidencí o nich,
- škody ve výši 15 276 Kč, představující částku, kterou uhradila společnost Famade Prague s.r.o. za poskytnutí bezpečnostních služeb, a
- škody ve výši 162 000 Kč, představující částku, kterou uhradila společnost Famade Prague s.r.o. za právní služby advokátce Mgr. Radce Mackové v souvislosti s prodejem podniku.
4. Vedlejší účastnice, která je advokátkou, zastupovala stěžovatele při některých jednáních, jež se týkala zajištění převodu nájemního vztahu ze stěžovatele jako nájemce na společnost Famade Prague s.r.o. Podle stěžovatele se však měla dopustit pochybení, jestliže podala návrh na zápis smlouvy o prodeji podniku ze dne 21. 9. 2011, která se lišila od jím podepsané smlouvy ze dne 15. 9. 2011, jejíž vnitřní strany měly být vyměněny a obsahovaly jiné ujednání o ceně podniku, jakož i ujednání o rozhodčí doložce. Stěžovatel tvrdí, že po celou dobu jednal v důvěře ve vedlejší účastnici a její doporučení, jeho zájmem nicméně bylo převést podnik na společnost, v níž by zůstal společníkem. V rozporu s tím vedlejší účastnice vypracovala příslušné smlouvy a tyto doporučila stěžovateli podepsat, aniž by ho jakkoli obeznámila s možnými následky. Stěžovatel tak měl být uveden v omyl, že nadále bude společníkem společnosti. Jednáním vedlejší účastnice mu měla být způsobena škoda ve výši 477 276 Kč s příslušenstvím, odpovídající částce, kterou má podle rozhodčího nálezu sám zaplatit společnosti Famade Prague s.r.o.
5. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 12. 12. 2018 č. j. 19 C 144/2016-180 byla žaloba stěžovatele o zaplacení uvedené částky zamítnuta. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") toto rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 12. 11. 2019 č. j. 30 Co 331/2019-236. Odpovědnost vedlejší účastnice jako advokátky posoudil podle §24 odst. 1 a 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii"). Na základě provedených důkazů učinil závěr, že vedlejší účastnice zastupovala stěžovatele ve věci nájmu sjednaného mezi stěžovatelem a Městskou částí Praha 4, resp. ve věci "postoupení" tohoto nájmu na společnost Famade Prague s.r.o., a dále ve věci podání návrhu v souvislosti s prodejem podniku. Z obsahu plných mocí z 27. 6. 2011 a 19. 9. 2011 ovšem nevyplývá, že by stěžovatel vedlejší účastnici zmocnil k tomu, aby ho zastupovala ve věci uzavírání smlouvy o prodeji podniku. Z výpovědi vedlejší účastnice, kterou městský soud považoval za věrohodnou, bylo zjištěno, že tato stěžovatele ve věci uzavírání smlouvy o prodeji podniku nezastupovala. Výpověď stěžovatele k "zastupování" byla naopak hodnocena jako nevýznamná, neboť nebyl schopen srozumitelně a jednoznačně popsat konkrétní okolnosti svého tvrzeného zastupování vedlejší účastnicí. I ze samotné smlouvy o prodeji podniku vyplývá, že ji stěžovatel uzavíral sám, aniž by byl při jejím uzavírání zastupován vedlejší účastnicí. Takovéto zastupování nedokládají ani výpovědi svědků provedené v tomto řízení. Bylo-li zjištěno, že vedlejší účastnice stěžovatele ve věci uzavírání smlouvy o prodeji podniku nezastupovala, pak nemůže být dána ani její odpovědnost vůči stěžovateli opírající se o (nikoli řádný) výkon advokátní činnosti za škodu vzniklou právě v důsledku uzavřené smlouvy o prodeji podniku.
6. Městský soud se ztotožnil s názorem obvodního soudu, že mezi výkonem advokátní činnosti vedlejší účastnicí a tvrzenou škodou není dán vztah příčiny a následku. Stěžovatel spatřoval škodu v tom, že mu rozhodčím nálezem byla uložena povinnost zaplatit žalovanou částku společnosti Famade Prague s.r.o. Tato povinnost však nebyla uložena z důvodu nesprávného výkonu advokacie vedlejší účastnicí, ale z důvodu, že stěžovatel porušil povinnosti, které pro něj vyplývaly z platné smlouvy. Smlouva o prodeji podniku nebyla uzavřena v omylu stěžovatele. V řízení bylo prokázáno, že smlouva byla podepsána ve znění tak, jak byla soudu předložena. Datum jejího uzavření přitom nebylo podstatné. Z obsahu smlouvy vyplývaly pro stěžovatele povinnosti, kterých porušení vedlo ke vzniku nároku společnosti Famade Prague s.r.o. na zaplacení smluvní pokuty. Závěrem městský soud dodal, že v rozsahu částky 300 000 Kč bylo možné shledat důvodnou vedlejší účastnicí vznesenou námitku promlčení. Škoda totiž vznikla dne 16. 3. 2012, kdy společnost Famade Prague s.r.o. uplatnila vůči stěžovateli požadavek na úhradu smluvní pokuty, zatímco žaloba na náhradu škody byla podána až 12. 5. 2016, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí doby (§391 a 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Námitka promlčení nebyla v rozporu s dobrými mravy. Pakliže by soud nezastával názor, že již samotný vznik dluhu je vznikem škody, bylo by třeba shledat žalobu stěžovatele nedůvodnou v rozsahu převyšujícím 160 675,94 Kč, v němž dosud rozhodčím nálezem přisouzenou částku stěžovatel neuhradil.
7. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021 č. j. 32 Co 3431/2020-318 jako nepřípustné.
III.
Argumentace stěžovatele
8. Stěžovatel je přesvědčen, že jeho nárok měl být posouzen podle právní úpravy účinné v době, kdy mu vznikla škoda, tj. v roce 2016, kdy proběhla první platba k uhrazení částek podle rozhodčího nálezu. Měl být tedy použit současný občanský zákoník. Uvedený okamžik vzniku škody je rozhodný i pro otázku promlčení. Nemůže obstát názor městského soudu o vzniku škody ve výši 300 000 Kč již uplatněním požadavku na úhradu smluvní pokuty ze strany společnosti Famade Prague s.r.o. ke dni 16. 3. 2012. K námitce promlčení by ale nemělo být přihlédnuto ani jinak, a to s ohledem na její rozpor s dobrými mravy z důvodu jednání vedlejší účastnice jako advokátky, která hrubou nedbalostí či následným zatajováním významných skutečností způsobila svému klientovi ztrátu procesu. Právě ona opakovaně stěžovatele přesvědčovala, že je stále společníkem společnosti a sama vůči němu uplatňovala pohledávku ze smluvní pokuty, za což byla uznána vinnou kárným proviněním.
9. Napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká, že postrádají náležité odůvodnění a jsou nepřezkoumatelná. Nevyplývá z nich vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Nesoulad se týká zejména otázky zastupování stěžovatele vedlejší účastnicí. Obecné soudy podle něj nesprávně rozhodly, že vedlejší účastnice jej nezastupovala při přípravě smlouvy o prodeji podniku. V tomto ohledu měly nesprávně vyhodnotit provedené důkazy, zejména pak obsah plné moci ze dne 27. 6. 2011, z níž vyplývá, že vedlejší účastnice zastupovala stěžovatele v celém zajištění převodu nájmu na novou společnost, v níž by sám nadále vystupoval jako společník a jednatel. Vedlejší účastnice tak zastupovala stěžovatele, resp. jej měla řádně zastupovat i při sepisu dotčené smlouvy o prodeji podniku. Tento názor je podpořen vystavením a přijetím plné moci ze dne 19. 9. 2011, která navazuje na zmocnění k dokončení záměru převést nájem na společnost Famade Prague s.r.o., kde však měl být nadále společníkem stěžovatel. Tvrdí-li vedlejší účastnice, že stěžovatele již nezastupovala, pak neměla podle zákona o advokacii z důvodu kolize mezi stěžovatelem, MUDr. Petrem Skopovým a uvedenou společností, která nastala nejpozději dne 15. 9. 2011, přijmout ani plnou moc ze dne 19. 9. 2011. Nejenže tím vyvolala v stěžovateli důvěru, že je jeho právní zástupkyní, nýbrž zároveň porušila povinnosti podle §19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii. Sama totiž připustila, že již při původním jednání dne 15. 9. 2011 eskaloval konflikt ohledně obsahu vzájemných smluvních ujednání mezi stěžovatelem a MUDr. Petrem Skopovým, jehož pokyny se v rámci celého svého jednání řídila.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
11. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, napadenými rozhodnutími i obsahem spisu vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 19 C 144/2016, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
13. Námitkám stěžovatele lze rozumět tak, že měl podepsat smlouvu o prodeji podniku v omylu vyvolaném vedlejší účastnicí, kterou, jak dále tvrdí, v této souvislosti zmocnil ke svému zastupování. Smlouvu by ovšem nepodepsal, nebyl-li by vedlejší účastnicí ujištěn, že zůstane společníkem společnosti Famade Prague s.r.o. Právě v tomto jednání vedlejší účastnice spatřuje stěžovatel pochybení, v jehož důsledku mu měl vzniknout jím uplatňovaný nárok na náhradu škody. Podle stěžovatele měly obecné soudy porušit jeho základní právo na soudní ochranu zejména tím, že nesprávně vyhodnotily rozsah zastupování, k němuž byla vedlejší účastnice zmocněna, jakož i existenci příčinné souvislosti mezi jejím jednáním a vznikem škody. Ústavní soud se však s takovýmto hodnocením neztotožňuje a uplatněné námitky nepovažuje za důvodné.
14. Jak uvedly obecné soudy v napadených rozhodnutích, z provedených důkazů (včetně obsahu příslušných plných mocí) nevyplynulo, že by vedlejší účastnice zastupovala stěžovatele při uzavírání smlouvy o převodu podniku, ani nebyl zjištěn důvod neplatnosti této smlouvy. V tomto ohledu je vše podstatné uvedeno již v napadených rozhodnutích, zejména v rozsudku městského soudu, který se otázkou odpovědnosti advokáta za újmu způsobenou klientovi v souvislosti s výkonem advokacie podle §24 odst. 1 zákona o advokacii podrobně zabýval. Nelze navíc přehlédnout ani stěžejní závěr městského soudu a obvodního soudu, že povinnost stěžovatele zaplatit částku podle rozhodčího nálezu nevznikla následkem jednání vedlejší účastnice, nýbrž jeho vlastního jednání, kterým porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o převodu podniku. Ústavní soud neshledal v posuzované věci žádnou okolnost, pro kterou by bylo možné přisvědčit námitkám stěžovatele ohledně neústavnosti právních závěrů obecných soudů. Tyto závěry odpovídají provedeným důkazům, nejsou výsledkem jejich svévolného hodnocení či vybočení z obecně uznávaných pravidel výkladu právních předpisů. Případné odlišné posouzení otázky promlčení nároku již nemohlo na výsledku řízení nic změnit. Nezbývá proto než uzavřít, že napadenými rozhodnutími nebylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani jiné jeho ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Ve zbytku postačí odkázat na příslušné části odůvodnění napadených rozhodnutí.
15. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2021
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu