ECLI:CZ:US:2021:3.US.944.21.1
sp. zn. III. ÚS 944/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. K. a 2) J. K., zastoupených Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou, sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. července 2020 č. j. 15 P 85/2014-816 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 č. j. 29 Co 371/2020-881, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a E. Z., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že soudy obou stupňů porušily jejich ústavně zaručené právo na respektování rodinného života zakotvené v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo styku mezi dítětem a jinými osobami než rodiči dítěte zakotvené v čl. 5 odst. 1 Úmluvy o styku s dětmi a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že nezletilá E. byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 29. 5. 2014 č. j. 59 Nc 1103/2014-20 svěřena do pěstounské péče své babičky ze strany matky (dále jen "pěstounka"). Stalo se tak poté, co otec nezletilé dne 31. 1. 2014 zemřel a psychický stav matky nezletilé, která se již dříve podrobovala psychiatrické léčbě, se prudce zhoršil natolik, že nebyla schopna o nezletilou pečovat. Stěžovatelé jako prarodiče nezletilé se návrhem došlým obvodnímu soudu dne 17. 4. 2015 domáhali úpravy styku s nezletilou. Svůj návrh odůvodnili tím, že jim pěstounka styk neumožňuje. Dne 28. 4. 2015 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž byla pěstounce uložena povinnost předat nezletilou k asistovanému styku se stěžovateli v Organizaci Letní dům se sídlem v Praze 2. Dne 25. 8. 2015 byla mezi pěstounkou a stěžovateli uzavřena mediační dohoda ohledně styku s nezletilou formou neasistovaných kontaktů za přítomnosti pěstounky. Jejich průběh označili stěžovatelé i pěstounka jako nepřínosný, přičemž kolizní opatrovník zhodnotil vztahy mezi oběma rodinami jako velmi napjaté. Obvodní soud vydal dne 18. 4. 2016 další předběžné opatření, dle něhož uložil pěstounce povinnost předávat nezletilou k asistovanému styku se stěžovateli ve spolku Dobrá rodina o.p.s., které Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání pěstounky zrušil s tím, že nezletilá se při kontaktech projevuje traumatizovaně a vystresovaně, když je ke kontaktům negativně motivována pěstounkou, a v takové situaci probíhající kontakty nezletilé škodí. Ze strany asistenční organizace i kolizního opatrovníka bylo doporučeno kontakty prozatím ukončit. Soud nařídil vypracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie a klinické psychologie. Ze závěrů posudku ze dne 5. 7. 2017 pak vyplynulo, že nezletilá má velmi pozitivní vztah k pěstounce, na niž je výrazně fixována, ke stěžovatelům vykazuje vztah provázený negativními výrazně úzkostnými pocity, přičemž s nimi odmítá jakýkoliv kontakt. Podle znalkyní se nejeví samostatný styk nezletilé se stěžovateli jako vhodný, přičemž rovněž asistovaný styk by byl pro nezletilou výrazně traumatizující. Na těchto závěrech setrvaly znalkyně i v doplňujícím znaleckém posudku ze dne 15. 10. 2019. S ohledem na závěry znaleckého posudku nařídil obvodní soud usnesením ze dne 12. 2. 2020 pěstounce a stěžovatelům účast na rodinné terapii v Centru rodinné terapie Horizont a dne 14. 2. 2020 uložil matce a pěstounce povinnost strpět bez jejich přítomnosti asistovaný styk nezletilé s navrhovateli v odborném zařízení Pro Dialog z. s. Městský soud však k odvolání pěstounky usnesení o nařízení předběžného opatření zrušil s tím, že vynucování styku nemělo v minulosti úspěch a není možné riskovat dekompenzaci psychického stavu nezletilé v reakci na obavy ze styku se stěžovateli.
3. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byl návrh stěžovatelů na úpravu styku s nezletilou zamítnut (výrok I.), pěstounce bylo uloženo poskytovat stěžovatelům písemné informace o zdravotním stavu a školním prospěchu nezletilé (výrok II.) a dalšími výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Soud se při svém rozhodování řídil §927, §967 a §966 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.") a dospěl k závěru, že byť je návrh důvodný, není v zájmu nezletilé s ohledem na její osobnostní strukturu a psychický stav na straně jedné a na straně druhé vysoce problematické vztahy, panující mezi rodinami rodičů nezletilé, a především pro dlouhodobé několik let trvající neměnné postoje pěstounky ke stěžovatelům, které se bezpochyby promítají do psychického stavu nezletilé, aby byl styk stěžovatelů s jejich vnučkou upraven soudně.
4. K odvolání stěžovatelů městský soud dalším napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil; změnil je pouze ve výroku o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, co doplnil dokazování výstupními zprávami Dětské psychiatrické nemocnice Louny ze dne 9. 6. 2020 a 6. 8. 2020, podle nichž byla u nezletilé diagnostikována reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení, hyperkinetická porucha, disociativní porucha a podezření na poruchu příjmu potravy, přičemž bylo doporučeno "zvážit" konání nucených asistovaných kontaktů s prarodiči, neboť riziko dekompenzace psychického stavu a opakované hospitalizace je vysoké. Městský soud v souladu s návrhem kolizního opatrovníka a doporučením psychiatrické nemocnice napadený rozsudek označil za věcně správný.
II.
Argumentace stěžovatelů
5. Stěžovatelé tvrdí, že do února 2015 se s nezletilou stýkali, při posledním setkání jim však pěstounka sdělila, že nezletilou uvidí pouze třikrát do roka. Poukazují na to, že soudní spor trval téměř šest let, během nichž se případem zabývala i komise pro sociálně právní ochranu dětí Městské části Praha 6 a příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí. Od počátku bylo zjevné, že pěstounka negativně působí na nezletilou, byla neustále přítomna asistovaným stykům a svým postojem v podstatě bránila navázání užšího kontaktu s nezletilou. Popisují průběh asistovaných i neasistovaných styků s nezletilou, zmiňují zjištění vyplývající ze znaleckého posudku i výsledky rodinné terapie nařízené obvodním soudem, kde pěstounka pokračovala ve svém "zažitém" přístupu a kdy nezletilou aktivně nepodporovala. Popisují též průběh schůzky s nezletilou v cukrárně za přítomnosti pěstounky dne 14. 2. 2020, při němž nezletilá v reakci na stres zkolabovala a byla odvezena rychlou záchrannou službou.
6. Stěžovatelé poukazují na to, že soudy i kolizní opatrovník ignorovali dlouhodobé soustavné negativní jednání ze strany pěstounky, která se nechovala v zájmu nezletilé, když ji aktivně nepřipravovala na styky, vynucovala si svou přítomnost při asistovaných stycích, negativně se vyjadřovala o stěžovatelích a v nezletilé vyvolávala obavy a pocity nebezpečí. Vlivem pěstounky tak docházelo k postupnému odcizování mezi nezletilou a stěžovateli, což způsobilo jak újmu stěžovatelům, tak i nezletilé. Závadové jednání pěstounky zůstalo však ze strany státu nepovšimnuto. Stěžovatelé poukazují na nezastupitelnou roli prarodičů v životě nezletilé, zvláště když její matka se o ni není schopna sama postarat a otec zemřel. Soudy se však nepokusily dostatečnými způsoby zajistit realizaci vzájemného práva stěžovatelů a nezletilé, což je též v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Soudy ponechaly pěstounku, aby svým dlouhodobým negativním jednáním poškozovala nezletilou, byť všemi pomáhajícími organizacemi i znalkyněmi bylo konstatováno, že pěstounka nedostatečně podporuje nezletilou při styku se stěžovateli. Absence paternálních prarodičů v životě nezletilé a nemožnost kontaktu s nimi ji nepochybně poškodila a poškozuje a důsledky takového postupu si ponese celý život. Poukazují přitom na rozhodnutí, v nichž Ústavní soud deklaroval, že styk prarodičů s vnoučaty je za běžných okolností pro obě strany přínosem.
7. Stěžovatelé mají za to, že celková délka soudního řízení byla nepřiměřeně dlouhá a řízení bylo zatíženo nepřiměřenými průtahy. Poukazují přitom na §471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Čas sehrál v jejich případě negativní roli, neboť umožnil pěstounce dlouhodobě negativně ovlivňovat nezletilou, což mělo za následek, že si nezletilá zvnitřnila negativní postoj vůči stěžovatelům.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelů se závěry, které učinily soudy v řízení o úpravě styku prarodičů s nezletilou.
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech proti soudním rozhodnutím ve věci úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem nenáleží hodnotit důkazy, provedené soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče či jakým způsobem má být rozhodnuto o styku rodiče (prarodiče) s nezletilým dítětem. Stěžovatelé však Ústavní soud staví právě do takové pozice, neboť jejich námitky jsou v podstatě nesouhlasem s konkrétními důvody, o něž soudy po řádně provedeném a zhodnoceném dokazování opřely svá rozhodnutí.
11. Úkolem Ústavního soudu při přezkumu soudních rozhodnutí ve věci úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem je především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele např. tím, že excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva. Nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení totiž znamená přesah do ústavní roviny, neboť příslušnou podústavní úpravou jsou právě ústavní zásady realizovány a konkretizovány [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363), nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodněna [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
12. V posuzované věci obvodní soud rozhodoval o návrhu stěžovatelů na úpravu styku prarodičů s nezletilou, kdy stěžovatelé poukazovali na to, že pěstounka nezletilé jim ve styku s ní brání. Obvodní soud si po provedeném a řádně zhodnoceném dokazování vytvořil představu o poměrech v rodině nezletilé a o tom, jaké důsledky mělo dlouhodobé zamezování kontaktů nezletilé s rodinou zemřelého otce ze strany její pěstounky. Musel tak přisvědčit stěžovatelům, že k rozvoji stavu, který vedl k negativnímu postoji nezletilé vůči stěžovatelům, zásadním způsobem přispěla pěstounka a příbuzní ze strany matky přímým i nepřímým negativním ovlivňováním nezletilé vůči rodině otce. Dospěl-li za daného stavu přesto k závěru, že není v zájmu nezletilé s ohledem na její osobnostní strukturu a psychický stav na straně jedné a vysoce vyhrocené vztahy, které panují mezi rodinami rodičů nezletilé, a především pro dlouhodobé neměnné postoje pěstounky ke stěžovatelům, které se bezpochyby promítají do psychického stavu nezletilé, aby byl styk stěžovatelů s nezletilou upraven soudně, jeho stanovisko je ústavně akceptovatelné, neboť je v nejlepším zájmu nezletilé, když z dokazování vyplynulo, že vynucováním styku nelze riskovat dekompenzaci psychického stavu nezletilé.
13. Není pochyb o tom, že je obecně v zájmu každého nezletilého, aby byl v kontaktu se svou širší rodinou. Styk s prarodiči jistě významně přispívá k životní spokojenosti dítěte a pozitivně ovlivňuje jeho psychiku po celý život. V posuzovaném případě však nastolení důvěry nezletilé ke stěžovatelům a vytvoření vzájemných citových vazeb, které byly zpřetrhány, musí předcházet urovnání a neutralizace vzájemných vztahů mezi oběma rodinami, neboť až ve chvíli, kdy budou tyto vztahy bez výrazně nepřátelského postoje, bude možno uvažovat o snaze znovunavázání kontaktu stěžovatelů s nezletilou. Jak uvedly znalkyně ve zpracovaném znaleckém posudku, na psychickém stavu nezletilé se podílí jednak problematická psychiatrická rodinná anamnéza, a jednak i prostředí, v němž je vychovávána. Nedojde-li alespoň k základnímu narovnání vztahů pěstounky a stěžovatelů, nelze očekávat výrazný posun ve vztahu mezi nezletilou a stěžovateli.
14. Na zájem nezletilé a její harmonický vývoj do budoucna naplněním požadavku definovaného v §927 o. z., upozornil ve svém rozhodnutí i městský soud, současně však poukázal na průběh šestiletého řízení, který ukazuje, že snahy obvodního soudu i orgánu sociálně právní ochrany dětí o navázání a upevnění kontaktu nezletilé se stěžovateli neměly žádný výsledek, když nezletilou traumatizuje již jen představa, že se se stěžovateli bude muset setkat. Trauma z posledního setkání bylo přitom natolik silné, že vedlo k více než dvouměsíční hospitalizaci nezletilé v psychiatrické léčebně. Za této situace je vynucování styku prostřednictvím soudního rozhodnutí v rozporu se zájmem nezletilé, neboť je způsobilé ji přímo ohrozit na zdraví. Je přitom nepochybné, že stěžovatelé na negativním poměru nezletilé vůči nim žádnou vinu nenesou. To však nic nemění na skutečnosti, že nezletilá pociťuje patologický strach ze setkání s nimi.
15. Stěžovatelům nelze přisvědčit v tom, že se soudy nepokusily dostatečnými způsoby zajistit realizaci vzájemného práva stěžovatelů a nezletilé na styk. V odůvodnění obou napadených rozsudků je dostatečně podrobně poukazováno na konkrétní, reálně možné a odborníky doporučované prostředky nápravy, které byly v průběhu řízení využity, ale nevedly k nápravě.
16. Povinností soudů je sledovat a chránit především zájem nezletilého dítěte zaručený v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Nejlepší zájem dítěte přitom musí být v rámci individuálních rozhodnutí hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [viz nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13, body 22-24 (N 110/73 SbNU 739)].
17. V posuzované věci se soudy zájmem nezletilé řídily, přičemž dospěly na základě znaleckého posudku k závěru, že zájem stěžovatelů, vyjádřený v návrhu na úpravu styku s nezletilou, se v důsledku dlouhodobé absence vzájemných kontaktů nepřekrývá s nejlepším zájmem nezletilé, v jejímž životě hraje významnou roli pěstounka a její rodina. Stěžovatelé sice s takovým závěrem nesouhlasí a poukazují na nepřípustné chování pěstounky, která svým vlivem dlouhodobě zamezovala jejich kontaktu s nezletilou, jenom z tohoto důvodu však nelze přistoupit k úpravě styku, neboť by se to citelně dotklo křehkého psychického zdraví nezletilé.
18. Ústavní soud v napadených rozsudcích neshledal libovůli ani závažná procesní pochybení, dosahující úrovně protiústavnosti. Pro úplnost dodává, že odmítnutí ústavní stížnosti nijak nepředjímá případné další rozhodnutí opatrovnických soudů, dojde-li k podstatné změně zjištěných poměrů.
19. K tvrzeným průtahům v řízení Ústavní soud upozorňuje na to, že právní řád poskytuje stěžovatelům cestu, jak se domáhat právní ochrany proti případným průtahům, a to jak v rámci řízení samotného [v souladu se zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)], tak i po jeho skončení (cestou náhrady škody proti státu za utrpěnou nemajetkovou újmu). O této otázce Ústavnímu soudu nepřísluší rozhodovat v první instanci, bylo na stěžovatelích, aby nejprve vyčerpali všechny prostředky, které jim právní řád poskytuje.
20. Za uvedených okolností Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu