ECLI:CZ:US:2021:3.US.993.21.1
sp. zn. III. ÚS 993/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. H., zastoupené Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem, sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2021 č. j. 14 Co 284/2020-2465 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. června 2020 č. j. 0 P 666/2015-2168, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, a P. H., a nezletilých Z. H., M. H. a P. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka je matkou nezletilých vedlejších účastníků. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 30. 6. 2020 č. j. 0 P 666/2015-2168 byli nezletilí vedlejší účastníci pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřeni do péče otce P. H. (výrok I), dále bylo rozhodnuto o vyživovacích povinnostech stěžovatelky (výroky II až IX) a stěžovatelce bylo zakázáno stýkat se s nezletilými (výrok X). Nakonec bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XI).
3. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2021 č. j. 14 Co 284/2020-2465 byl rozsudek obvodního soudu potvrzen ve výrocích I a X a ve výrocích II až IX byl změněn tak, že stěžovatelka je povinna platit výživné na nezletilé takto:
V období od 1. 9. 2016 do 28. 2. 2017 je povinna platit výživné na nezletilou Z. ve výši 2 200 Kč měsíčně, na nezletilého M. ve výši 2 200 Kč měsíčně a na nezletilého P. ve výši 1 900 Kč měsíčně, v období od 1. 3. 2017 do 31. 12. 2018 je stěžovatelka povinna platit výživné na nezletilou Z. ve výši 3 000 Kč měsíčně, na nezletilého M. ve výši 3 000 Kč měsíčně a na nezletilého P. ve výši 2 600 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2019 je stěžovatelka povinna platit výživné na nezletilou Z. ve výši 6 200 Kč měsíčně, na nezletilého M. ve výši 5 800 Kč měsíčně a na nezletilého P. ve výši 5 800 Kč měsíčně, a to vždy do 5. dne měsíci, na který je výživné placeno, k rukám otce. Nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2016 do 31. 1. 2021 na nezletilou Z. ve výši 234 200 Kč je stěžovatelka povinna zaplatit ve čtyřech splátkách - první splátku ve výši 58 550 Kč splatnou do 31. 3. 2021 k rukám otce, druhou splátku ve výši 58 550 Kč splatnou do 30. 6. 2021 k rukám nezletilé Z., třetí splátku ve výši 58 550 Kč splatnou do 30. 9. 2021 k rukám nezletilé Z., čtvrtou splátku ve výši 58 550 Kč splatnou do 31. 12. 2021 k rukám nezletilé Z., pod ztrátou výhody splátek. Nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2016 do 31. 1. 2021 na nezletilého M. ve výši 224 200 Kč je stěžovatelka povinna zaplatit ve čtyřech splátkách splatných vždy k rukám otce - první splátku ve výši 56 050 Kč splatnou do 31. 3. 2021, druhou splátku ve výši 56 050 Kč splatnou do 30. 6. 2021, třetí splátku ve výši 56 050 Kč splatnou do 30. 9. 2021, čtvrtou splátku ve výši 56 050 Kč splatnou do 31. 12. 2021, pod ztrátou výhody splátek. Nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2016 do 31. 1. 2021 na nezletilého P. ve výši 213 600 Kč je stěžovatelka povinna zaplatit ve čtyřech splátkách splatných vždy k rukám otce - první splátku ve výši 53 400 Kč splatnou do 31. 3. 2021, druhou splátku ve výši 53 400 Kč splatnou do 30. 6. 2021, třetí splátku ve výši 53 400 Kč splatnou do 30. 9. 2021, čtvrtou splátku ve výši 53 400 Kč splatnou do 31. 12. 2021, pod ztrátou výhody splátek. Platnost této úpravy výživného byla stanovena i pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, aby jí bylo zakázáno stýkat se s jejími nezletilými dětmi a má za to, že závěr soudů o rizikovosti těchto styků není dostatečně podložen a odůvodněn. Je pravdou, že je s ní vedeno řízení o omezení svéprávnosti, v souvislosti s čímž byl na ni vypracován znalecký posudek, dle kterého trpí paranoidní schizofrenií a mnohočetnou poruchou osobnosti, a že byla v minulosti pro psychické obtíže hospitalizována a že jí bylo uloženo psychiatrické ochranné léčení v ambulantní formě, nicméně stěžovatelka se domnívá, že ve skutečnosti žádným závažným psychiatrickým onemocněním netrpí a že soudy v tomto směru podlehly pouhým tvrzením otce dětí. To stěžovatelka dokládá tím, že řádně pracuje jako státní zaměstnanec a má i příznivé služební hodnocení. V každém případě i existence určitých obtíží ještě nevypovídá o tom, že by byla nějak nebezpečná svému okolí, natož svým dětem. Takováto nebezpečnost zde jistě není. A i pokud by zde snad nějaké nebezpečí bylo, soudy mohly bezpečí nezletilých zajistit pomocí asistovaného styku, zejména prostřednictvím specializovaných pracovišť s účastí pedopsychologa či sociálního pracovníka. Možností asistovaného styku se však soudy ani nezabývaly. Slabina odůvodnění napadených rozhodnutí spočívá i v tom, že se nezabývají vztahem každého z nezletilých s matkou zvlášť, nýbrž vycházejí především z jednostranných tvrzení nezletilé Z. Pohovory s dětmi a znalecké posudky, ze kterých soudy vycházely, nadto nebyly zcela aktuální; soudy se měly zeptat na nynější postoj dětí k asistovanému styku s matkou.
5. Stěžovatelka též není spokojena s tím, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na ustanovení advokáta. V této souvislosti upozorňuje na své postavení osoby, u které je vedeno řízení o omezení svéprávnosti.
6. Stěžovatelka nesouhlasí ani s výší výživného. Není zřejmé, proč odvolací soud stanovil od 1. 1. 2019 částku 17 800 Kč měsíčně, když jde o 2/3 jejích celkových příjmů. Jde o výši, která je pro ni likvidační.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena podle §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
8. Jde-li o přípustnost ústavní stížnosti, Ústavní soud shledává, že se nemohl zabývat stěžovatelčinou ústavní stížností co do problematiky její procesní způsobilosti a nutnosti jejího zastoupení v souvislosti s jejím psychickým stavem. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti je totiž před jejím podáním nezbytné předchozí vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V uvedených souvislostech má přitom stěžovatelka k dispozici možnost podání žaloby pro zmatečnost dle §229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. V rozsahu této části stěžovatelčiny argumentace proto Ústavní soud považoval ústavní stížnosti za nepřípustnou. Ve zbývající části dospěl k závěru, že ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
10. Nutno především konstatovat, že ačkoliv se stěžovatelka snaží tvrdit opak, napadená rozhodnutí obecných soudů jsou podrobně a důkladně odůvodněna. Je z nich zcela zřejmé, jaké důvody vedly ke svěření dětí otci a proč byl stěžovatelce zakázán styk s jejími dětmi. Bylo zjištěno, že přítomnost matky je pro děti stresující a krajně nevhodná, žádné z nich si nepřeje se s ní stýkat, bojí se jí, stěžovatelčino jednání vůči nim má spíše povahu pronásledování, po určitou dobu jim dokonce musela být na obranu před stěžovatelkou přidělena i policejní ochrana. Stěžovatelčino tvrzení, že žádnými závažnými duševními obtížemi netrpí a že není dětem nebezpečná, je zjevně dáno tím, že stěžovatelka není schopna vlastní reálné sebereflexe. Závěry soudů nevycházejí jen z jediné osamocené výpovědi, jak se stěžovatelka pokouší naznačit, ale v podstatě veškeré výpovědi a další důkazy obstarané v řízení jsou ve shodě. Všechny děti mají na věc obdobný názor. Není ani žádného důvodu se domnívat, že nový aktuálnější výslech dětí by mohl přinést do věci něco nového. Nynější stav věcí je natolik závažný, že se v současnosti zjevně nejeví jako vhodný ani asistovaný styk. Aby mohla být alespoň nějaká šance na změnu a bylo možno uvažovat o možnosti nějakého styku s dětmi, je třeba, aby stěžovatelka především pracovala sama na sobě, zejména se podřídila jí stanovené léčbě.
11. Co se týče výše výživného, nelze přisvědčit stěžovatelčině tvrzení, že není zřejmé, proč bylo stanoveno ve výši 2/3 jejích příjmů. Soudy zde totiž vyšly nejen z výše stěžovatelčiných příjmů ze zaměstnání, ale zohlednily i to, že stěžovatelka vlastní nemovitý majetek, ze kterého má zřejmě nemalé příjmy z pronájmu. Je-li tomu snad jinak, stěžovatelka se měla snažit tuto skutečnost vyjasnit; namísto toho k těmto příjmům odmítla v řízení vypovídat.
12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu