ECLI:CZ:US:2021:4.US.1015.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1015/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti STELMAR, s. r. o., sídlem Tusarova 791/3, Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Petrem Maierem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 288/17, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2021 č. j. 62 Co 42/2021-120 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. ledna 2021 č. j. 26 C 186/2020-113, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodních společností Allianz pojišťovna, a. s., sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 - Karlín, a OK GROUP, a. s., sídlem Mánesova 3014/16, Brno, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z předložených podkladů se podává, že stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") proti vedlejším účastnicím domáhala zaplacení částky 78 525 292 Kč s příslušenstvím. Poté, co byla usnesením obvodního soudu ze dne 28. 7. 2020 č. j. 26 C 186/2020-101 vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 2 385 253 Kč, podala žádost o osvobození od soudních poplatků, v níž vylíčila své majetkové poměry. Obvodní soud napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatelce se osvobození od soudních poplatků nepřiznává, když na základě výpisů z bankovního účtu, registru vozidel, dokumentů založených ve sbírce listin obchodního rejstříku, auditované výroční zprávy, ohodnocení vlastního kapitálu a účetní rozvahy dospěl k závěru, že nejsou naplněny předpoklady přiznání osvobození podle §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). V odůvodnění připomenul, že postup podle tohoto ustanovení je výjimečným a je třeba ho i jako takové vykládat. S přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatelka měla na bankovním účtu disponibilní zůstatek přes 6 000 000 Kč, což navíc nekorespondovalo jejímu tvrzení, obvodní soud uzavřel, že je v jejích možnostech vyměřený poplatek zaplatit.
3. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž zejména namítala nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení spočívající ve vycházení z kusých informací za minulá období. Zdůraznila, že její aktuální disponibilní prostředky činí 395 165 Kč a že závěr o možnosti disponovat s částkou převyšující 6 000 000 Kč není aktuální. Tvrzení o nepříznivé majetkové situaci dále opřela o záporné výsledky hospodaření a ztrátu dodávky služeb pro významného odběratele, resp. ztrátu možnosti nových zakázek. Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") potvrdil usnesení obvodního soudu, přičemž v odůvodnění zdůraznil povinnost žadatele tvrdit a prokázat existenci zvlášť závažných důvodů podle §138 o. s. ř., když samotný nedostatek prostředků na účtech nebo nedostatek hotovosti nemusí znamenat nárok na osvobození od soudních poplatků. Je třeba vždy zkoumat celkové poměry, a nikoliv momentální situaci. V této souvislosti připomněl preferenci zásady potenciality, a nikoliv fakticity. Městský soud, s přihlédnutím ke zjištění, že došlo k převodu části aktiv na jiný subjekt i k celkové změně předmětu podnikání, rovněž poukázal na závěry Nejvyššího soudu vyplývající z usnesení ze dne 7. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1919/2016, že by bylo v rozporu s účelem §138 o. s. ř. zohledňovat stav nemajetnosti vzniklý na základě rozhodnutí právnické osoby převést svá aktiva na jiný subjekt. Vytýkala-li stěžovatelka obvodnímu soudu nesprávné závěry, městský soud konstatoval, že stěžovatelka sama nenabídla ani dostatečné, ani věrohodné informace, které by mohly být komplexně posouzeny. Uvedl, že předložené výpisy z bankovního účtu byly vybrány selektivně, a z pohledávek za jinými subjekty dovodil stěžovatelčinu dobrou finanční situaci.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka po rekapitulaci průběhu dosavadního řízení před obecnými soudy uvádí, že formulář "Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele/žadatelky pro osvobození od soudních poplatků anebo ustanovení zástupce" (dále jen "prohlášení o majetkových poměrech") vyplnila podle pokynů v něm uvedených, mimo jiné doložila své příjmy za poslední tři měsíce předcházející podání návrhu. Nesouhlasí proto s tvrzeními obecných soudů, že předložené bankovní výpisy byly vybrány selektivně. Rovněž upozorňuje, že obecné soudy řádně odkázala na dokumenty dostupné ve sbírce listin obchodního rejstříku. Jde-li o pohledávky za jinými subjekty, stěžovatelka zdůraznila, že nejde o zápůjčky, jak se domníval městský soud, nýbrž o pohledávky z běžného obchodního styku. Dále zopakovala argumentaci obsaženou již v odvolání, konkrétně že informace o disponibilním zůstatku na účtu nejsou aktuální. Domnívaly-li se obecné soudy, že dostatečně nedoložila svou majetkovou situaci, bylo podle jejího názoru řádným postupem poučení ve smyslu §43 a §118 o. s. ř. a poskytnutí lhůty k doplnění. V opačném případě nelze akceptovat závěr obecných soudů, že stěžovatelka byla objektivně schopna zaplatit vyměřený soudní poplatek.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny a právo na spravedlivý proces podle č. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. To platí rovněž pro náklady řízení, které představují integrální součást rozhodovacího procesu. Žádné z těchto pochybení nelze v nyní posuzované věci učinit.
7. Těžištěm ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky o nepříznivých majetkových poměrech, pro které není schopna zaplatit vyměřený soudní poplatek. Podle §138 o. s. ř. platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přičemž přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Ústavní soud zdůrazňuje, že mu nepřísluší přezkoumávat majetkové poměry účastníků a naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Zabýval se proto pouze ústavností postupu a rozhodování o stěžovatelčině žádosti o osvobození od soudního poplatku.
8. Z odůvodnění napadených usnesení se podává, že k nepřiznání osvobození od soudních poplatků došlo jednak z důvodu nikoliv dostatečného a věrohodného doložení nepříznivých majetkových poměrů stěžovatelkou, jednak z důvodu odlišného názoru na její celkové majetkové poměry.
9. K prvnímu důvodu Nejvyšší soud již dlouhodobě zastává závěr, že nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní o skutečnostech rozhodných pro posouzení poměrů žadatele odůvodňujících osvobození od soudních poplatků zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 32 Cdo 3047/2014, rovněž např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 1270/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Nejvyšší soud proto trvá na povinnosti žadatele nejen vylíčit, ale zejména věrohodným způsobem doložit své poměry rozhodné pro posouzení důvodnosti žádosti.
10. V nyní posuzované věci měla stěžovatelka možnost požadovaným způsobem své majetkové a další rozhodné poměry dokázat. K tomu lze odkázat na obsah prohlášení o majetkových poměrech (viz www.justice.cz), v němž jsou srozumitelným způsobem, byť odlišně od tvrzení stěžovatelky obsaženého v ústavní stížnosti, vymezeny zdroje informací svědčících o neschopnosti zaplatit poplatek a dokumenty, které mají být soudu společně s žádostí předloženy, zejména pak doložení příjmů za poslední tři zdaňovací období. Součástí žádosti je rovněž prohlášení žadatele o pravdivosti předložených informací a nezamlčení okolností majících vliv na celkové vyhodnocení majetkových poměrů. Posoudily-li obvodní soud a městský soud shodně prohlášení stěžovatelky jako nedostatečné a nevěrohodné právě pro absenci významných skutečností, které si samy zjistily, nelze jejich rozhodnutí považovat za zásah do základních práv stěžovatelky.
11. Ústavní soud k tomu připomíná, že je povinností žadatele doložit objektivní naplnění předpokladů postupu předvídaného v §138 o. s. ř., a nikoliv, jak se domnívá stěžovatelka, že obecné soudy mají povinnost dokázat žadateli objektivní schopnost soudní poplatek zaplatit. V nyní posuzované věci má zásadní význam rovněž závěr obecných soudů, který stěžovatelka v ústavní stížnosti přechází, a to nikoliv o fakticitě, nýbrž o potencialitě majetkových poměrů, což zejména rozvedl městský soud v napadeném usnesení.
12. Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu