ECLI:CZ:US:2021:4.US.1136.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1136/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky D. M., zastoupené Mgr. Andreou Hradilovou, advokátkou, sídlem Komenského 54, Nové Město nad Metují, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2021 č. j. 20 Co 266/2020-477, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a 1. nezletilého M. H. a 2. P. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (dále též "matka") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejích práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Náchodě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 21. 9. 2020 č. j. 0 P 270/2019-361, ve znění usnesení ze dne 20. 10. 2020 č. j. 0 P 270/2019-380, změnil výchovné prostředí 1. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilý") a nově jej svěřil do péče 2. vedlejšího účastníka (dále též "otec") (výrok I), zároveň uložil matce povinnost platit na výživu nezletilého s účinností od 7. 1. 2020 částku ve výši 2 000 Kč měsíčně splatnou vždy nejpozději do každého 15. dne toho kterého měsíce k rukám otce (výrok II), rozhodl o dlužném výživném (výrok III), upravil styk matky s nezletilým, a to jak běžný v každém lichém kalendářním týdnu, tak i během jednotlivých školních prázdnin (výroky V až XII), zamítl návrh matky na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením okresního soudu ze dne 6. 1. 2020 č. j. 0 P 270/2019-155 (výrok XIII) a rozhodl o nákladech řízení (výroky XIV a XV).
3. Okresní soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že nezletilý, původně svěřený do péče matky, měl od nástupu povinné školní docházky značné problémy ve škole a ve školní družině, nedokázal se začlenit do kolektivu vrstevníků, dětem ubližoval. Jeho chování bylo nezvladatelné, ignoroval autoritu učitelky. Přes snahu řešit tuto situaci s matkou nedošlo k žádné nápravě. Naopak matka měla tendenci prohřešky nezletilého bagatelizovat a opakovaně se stalo, že po incidentu ve škole v následujících dnech nezletilého z výuky omluvila. Nezletilý měl množství zameškaných hodin, matka jej prezentovala jako nemocné dítě s různými problémy, často s ním navštěvovala dětskou lékařku a jiné odborné lékaře, ale nikdy se nic závažného ve zdravotním stavu nezletilého nezjistilo. Psycholožka PaedDr. et. Mgr. Jana Tomanová vyšetřením nezletilého zjistila, že jeho mentální kapacita odpovídá pásmu lepšího průměru, socioemoční vývoj je ale výrazně opožděn, jeho emocionalita se vyvíjí disharmonicky pod tlakem zjevné emoční deprivace a problémové rodinné situace, s trvalou tenzí a se zvýšenou pohotovostí k afektivním reakcím, a dospěla k závěru, že je potřebná úprava rodinných poměrů nezletilého, který je téměř bez kontaktu s otcem, i když otec má o pravidelné kontakty s nezletilým zájem. Přes postupné snahy o začlenění otce do péče o nezletilého (sporadický kontakt nezletilého s otcem, uspořádání první případové konference, na které bylo dohodnuto pokračování v psychologické terapii, a matce byly vytyčeny úkoly, které měla splnit), okresní soud po zjištění závažných informací o chování a jednání nezletilého (uspořádání druhé případové konference, kde vyšly najevo závažné informace o nepříznivém vývoji nezletilého, a bylo konstatováno, že matka nic z uloženého nesplnila) dokonce zvažoval i možnost nařízení ústavní výchovy nezletilého. V té době se rodiče dohodli na střídavé péči o nezletilého v intervalu jednoho týdne. Psycholožka i opatrovník nezletilého spatřovali ve změně přístupu matky účelovost. Přestože nebyl nezletilý na otce příliš zvyklý, pobyt u něho mu nevadil a střídání výchovných prostředí zpočátku hodnotil kladně. Postupem času mu však začalo vadit stěhování mezi rodiči. Ukázalo se také, že každý z rodičů má jiný výchovný přístup, rodiče dostatečně nekomunikovali. Podle psycholožky nezletilého střídání postupně vyčerpávalo. Matka pod tlakem situace začala poskytovat nezletilému lepší péči než dříve, možné bylo i jeho přímé nebo nepřímé ovlivňování v její prospěch. To vše způsobovalo v prožívání nezletilého velké zmatky. Před vánočními prázdninami 2019 se rodiče jen stěží dohodli na termínech, ve kterých bude nezletilý u otce, protože matka se střídavou péčí v tomto období nesouhlasila. Na obnovení režimu střídavé péče se rodiče nedohodli ani počátkem roku 2020. Otec navrhl svěření nezletilého do své zatímní výlučné péče, přičemž okresní soud jeho návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl usnesením ze dne 6. 1. 2020 č. j. 0 P 270/2019-155. Nezletilý přestoupil od 2. pololetí na Základní školu X, dobře se začlenil do třídního kolektivu, získal zde kamarády, vychází dobře s učitelkou, k jeho chování nejsou žádné zásadní připomínky. Otec se školou řádně spolupracuje, nezletilému se věnoval v přípravě do školy v době, kdy neprobíhala prezenční výuka. Zajistil nezletilému vše potřebné pro výuku, nakoupil mu nové oblečení a obuv, matka mu nezletilého předala bez školní aktovky a penálu. Nastavil nezletilému určitý režim a jasná pravidla a je důsledný v jejich dodržování. To vše vedlo ke stabilizaci nezletilého. Viditelné zlepšení zaznamenal sám okresní soud při druhém pohovoru s nezletilým v červnu 2020. Nezletilý působil uvolněně, byl veselý, hovorný. Sám uváděl, že si přeje zachovat stávající stav, tedy, že chce žít s otcem a s matkou se pravidelně vídat. Otec svojí dosavadní péčí o nezletilého prokázal, že je schopný zajistit nezletilému stabilní, klidné a podnětné prostředí. Nezletilý se dobře sžil s jeho přítelkyní. Celkově lze konstatovat, že změna výchovného prostředí v kombinaci s aplikovanými léky měla prokazatelně pozitivní vliv na chování a psychický vývoj nezletilého. Též opatrovník nezletilého uvedl, že péče otce o nezletilého je stabilnější, lepší, otec je schopný vytvořit nezletilému kvalitní domov, pročež navrhl svěřit nezletilého do jeho péče. Matka dokonce v průběhu řízení předložila soudu zprávu psycholožky, ze které bylo při konfrontaci s totožnou zprávou založenou ve spise opatrovníka zřejmé, že matkou předložená zpráva byla pozměněna a bylo z ní odstraněno datum, kdy byla psycholožkou vypracována, ve snaze upravit ji tak, aby aktuálně vyzněla ve prospěch matky. Okresní soud výslovně uvedl, že má stejně jako další zainteresované osoby (psycholožka, opatrovník nezletilého, učitelky ze základní školy apod.) zkušenost s manipulativním jednáním matky. Na základě provedených důkazů tedy okresní soud svěřil nezletilého do péče otce a matce nastavil s nezletilým široký styk (v každém lichém kalendářním týdnu v rozsahu od čtvrtka 17.00 hod. do neděle 17.00 hod., přičemž v době jarních, velikonočních, letních, podzimních prázdnin a během vánočních svátků a prázdnin nastavil okresní soud styk tak, aby byla tato období rovnoměrně a spravedlivě rozdělena mezi oba rodiče a nezletilý tak mohl trávit s každým z rodičů dobu delšího volna rovnocenně).
4. Okresní soud dále při určování výživného matce dovodil, že je v jejích možnostech a schopnostech dosahovat výdělku alespoň kolem 15 000 Kč čistého měsíčně, když tohoto příjmu dosahovala i ve společnosti X, kde pracovala od 2. 9. 2019 do 8. 11. 2019 a kde její pracovní poměr byl skončen zaměstnavatelem ve zkušební době z důvodu neuspokojivých pracovních výsledků. Matce nyní nic nebrání v tom, aby si sehnala zaměstnání na plný pracovní úvazek, soudu neprokázala, že by měla jakékoli pracovní omezení z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Tomuto příjmu a potřebám nezletilého odpovídá výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně.
5. K odvolání matky Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud uvedl toliko to, že okresní soud podrobně v odůvodnění svého rozsudku vylíčil důvody, pro které přistoupil ke změně výchovného prostředí nezletilého, když nebylo pochyb o tom, že matka jako vychovatelka dlouhodobě ve výchově nezletilého selhávala. Krajský soud pro stručnost plně odkázal na odůvodnění rozsudku okresního soudu a v podstatě neměl, co by k němu dodal, když i rozhodnutí o výživném a o styku matky se synem považoval za správné a podrobně zdůvodněné.
II.
Stěžovatelčina argumentace
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že bylo povinností krajského soudu se s podaným odvoláním řádně zabývat a v odůvodnění napadeného rozsudku se s tímto podáním také adekvátním způsobem vypořádat. Podrobné a přesvědčivé zdůvodnění závěru, že nebylo pochyb o tom, že matka jako vychovatelka dlouhodobě ve výchově nezletilého selhala, však v rozhodnutí krajského soudu absentuje. Krajský soud v potřebném rozsahu nezohlednil jednotlivé okolnosti podstatné pro posouzení věci a blíže nerozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil. Krajský soud se např. nevypořádal ani s odvoláním stěžovatelky proti dalším výrokům rozsudku okresního soudu o výživném, kde např. matka namítala další vyživovací povinnost, výrokům o styku s nezletilým a proti výroku, kterým okresní soud zamítl návrh matky na zrušení předběžného opatření. Napadené rozhodnutí krajského soudu je tak podle stěžovatelky nedostatečně odůvodněno, což vede ve svém důsledku k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pak zopakovala argumentaci uplatněnou v jejím odvolání.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
10. Ústavní soud zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě a stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo - s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzované věci - vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.
11. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je obsahově opakující se polemikou se skutkovými zjištěními okresního soudu a následně i s právním názorem tohoto soudu. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky ani nezletilého jím zasaženo nebylo. Rozhodnutí okresního soudu vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v něm dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními.
12. Okresní soud ve věci provedl dostatečné dokazování, zabýval se podstatnými kritérii pro rozhodnutí jak ve věci péče o nezletilého a stanovení styku s matkou (srov. zejména body 33, 34 a 37 rozsudku okresního soudu), tak v otázce výživného (srov. zejména bod 35 rozsudku okresního soudu), kdy poukázal na majetkové a osobní poměry na straně obou účastníků, i na výdělkové možnosti a schopnosti obou rodičů. Krajský soud pojal sice odůvodnění napadeného rozsudku minimalisticky a na samé hranici přezkoumatelnosti, ale při posouzení správnosti a ústavnosti rozsudku okresního soudu své roli odvolacího soudu dostál. Nutno totiž přisvědčit závěru krajského soudu, že závěry okresního soudu (jak jsou shrnuty sub 3 a 4 tohoto usnesení) jsou natolik přesvědčivé a podrobně zdůvodněné, že na ně stačí toliko odkázat. V takovém případě by se Ústavní soud mohl dostat do role další přezkumné instance, které mu v řízení o ústavních stížnostech nepřísluší. V závěrech obecných soudů (tedy i krajského soudu) proto neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
13. Ústavní soud uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku a výše výživného. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu