ECLI:CZ:US:2021:4.US.1189.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1189/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Zachara, zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, sídlem 5. května 1050/66, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2021 č. j. 13 Co 87/2021-204, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. dubna 2021 č. j. 17 C 86/2018-211 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. února 2021 č. j. 17 C 86/2018-198, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z předložených podkladů se podává, že stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") proti vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 267 753 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Obvodní soud rozsudkem ze dne 22. 10. 2019 č. j. 17 C 86/2018-85 žalobu zamítl, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 27. 5. 2020 č. j. 13 Co 37/2020-111 zamítavý výrok potvrdil. Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu dovoláním a požádal o osvobození od soudního poplatku za jeho podání. Usnesením obvodního soudu ze dne 16. 10. 2020 č. j. 17 C 86/2018-181, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 10. 2020 č. j. 17 C 86/2018-185, nebylo žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku vyhověno s odůvodněním, že neosvědčil tíživost finanční situace. Usnesení obvodního soudu bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 18. 11. 2020 č. j. 13 Co 362/2020-190. Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, bylo řízení o dovolání napadeným usnesením obvodního soudu zastaveno, toto usnesení potvrdil městský soud napadeným usnesením a stěžovatel proti němu podal dovolání. Druhým napadeným usnesením obvodní soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakovaně uvádí, že napadeným usnesením vydaným v odvolacím řízení mu byl odepřen přístup k soudu, resp. že legitimní omezení tohoto práva soudním poplatkem nesmí narušovat jeho podstatu.
4. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost není přípustná.
5. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje procesní prostředek ochrany základních práv a svobod stěžovatele. Z §72 odst. 1, 3 a 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem, který lze využít až po vyčerpání všech právních prostředků poskytnutých zákonem. To zdůrazňuje i §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle nějž platí, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. S řízením o ústavní stížnosti by proto paralelně nemělo ve stejné věci probíhat řízení před obecnými soudy.
6. Z ústavní stížnosti a z veřejně přístupných zdrojů (www.justice.cz) Ústavní soud ověřil, že stěžovatel napadl usnesení městského soudu dovoláním, u nějž ho obvodní soud pozdějším z napadených usnesení vyzval k zaplacení soudního poplatku. Ústavní stížnost proti usnesení městského soudu ze dne 12. 3. 2021 č. j. 13 Co 87/2021-204 a proti usnesení obvodního soudu ze dne 10. 2. 2021 č. j. 17 C 86/2018-198 je proto předčasná, neboť stěžovatelem tvrzený zásah do jeho práv je napravitelný v systému obecného soudnictví. Jde-li o ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu ze dne 9. 4. 2021 č. j. 17 C 86/2018-211, odkazuje Ústavní soud na stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859, 124/2013 Sb.), ze kterého vyplývá, že ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj