ECLI:CZ:US:2021:4.US.1393.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1393/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelek A. S. a nezletilé I. S., zastoupených JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Španělská 742/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2021 č. j. 18 Co 367/2020-423, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a T. P., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlavní označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). První stěžovatelka tvrdí, že napadený rozsudek porušil její základní práva zaručená v čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a druhá stěžovatelka tvrdí, že napadený rozsudek porušil její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 15. 9. 2020 č. j. 0 P 135/2019-361 zamítl návrh vedlejšího účastníka (otce nezletilé stěžovatelky) na snížení výživného. Předchozí výše výživného byla určena opatřením švýcarského Úřadu pro ochranu dětí a dospělých, okres Horgen, ze dne 8. 7. 2014, jímž byla schválena dohoda rodičů o výživném nezletilé ve výši 650 CHF měsíčně, nyní vedlejší účastník usiloval o snížení výživného na 250 CHF měsíčně. Obvodní soud zjistil, že výše výživného podle dohody schválené švýcarským úřadem se zakládala na hypotetickém příjmu vedlejšího účastníka ve výši 3 333 CHF měsíčně, a zamítavý výrok odůvodnil závěrem o nevěrohodnosti jeho tvrzení o snížení příjmu.
3. Městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o snížení výživného počínaje dnem 1. 4. 2020 na částku 450 CHF měsíčně. Podle městského soudu obvodní soud nezohlednil, že v době od předchozí úpravy výživného se stěžovatelky přestěhovaly do České republiky, přičemž oproti Z. jsou v P. náklady na zajištění životních potřeb o 40 % nižší. K předchozí úpravě výživného došlo před šesti lety, kdy stěžovatelka o nezletilou, která tehdy měla jeden rok, celodenně pečovala, což se změnilo, neboť stěžovatelka již pracuje (s průměrným měsíčním příjmem 15 000 Kč) a nezletilá navštěvuje školu. Městský soud se ztotožnil se zjištěním obvodního soudu, že náklady na zajištění potřeb nezletilé nepřesáhnou měsíčně 10 000 Kč (včetně mimořádných školních a volnočasových aktivit) a za správné označil jeho hodnocení, že vedlejší účastník věrohodně neprokázal snížení svých příjmů pod tuto úroveň od doby, kdy mu bylo stanoveno výživné 650 CHF. Městský soud s ohledem na dané skutečnosti s přihlédnutím k tomu, že vedlejší účastník vynakládá měsíčně nejméně 250 až 300 CHF na cestování ze Švýcarské konfederace do Prahy a ubytování zde za účelem styku s nezletilou, shledal, že jsou dány podmínky pro snížení výživného.
II.
Argumentace stěžovatelek
4. Stěžovatelky namítají, že městský soud ve svém rozsudku opomněl zásadní okolnost, že nezletilé je sedm a půl roku, navštěvuje 2. třídu a účastní se nákladného kroužku baletu. Z napadeného rozsudku není patrné, jak tyto skutečnosti městský soud hodnotil. Podle dohody o výživném schválené švýcarským Úřadem pro ochranu dětí a dospělých měl vedlejší účastník kromě výživného 650 CHF měsíčně další platby, což městský soud ignoroval a formalisticky přijal premisu o povinnosti hradit výživné v jeho minimální zaručené výši 650 CHF. Podle stěžovatelek dále městský soud nezohlednil, že se nepodařilo dostatečně prozkoumat příjmy vedlejšího účastníka, a nevěnoval se hodnocení, zda výživné odpovídá jeho výdělkovým možnostem. Odůvodnění napadeného rozsudku stěžovatelky považují za nedostatečné a rozsudek označují za nepřezkoumatelný.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. První stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
6. Dále Ústavní soud shledal, že pro procesní účastenství nezletilé stěžovatelky nebyly splněny procesní předpoklady, protože v posuzované věci proti sobě stojí její zájmy a zájmy rodiče (otce). Nezletilý účastník v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý nemůže být vtažen do řízení jedním z rodičů na jeho straně. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti oprávněné stěžovatelky (viz sub IV.) nebylo nutné uvedené vady odstraňovat. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelek a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.
8. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky (viz sub 6) a nezletilé o nedostatečném odůvodnění napadeného rozsudku. Městský soud přihlédl k tomu, že od poslední úpravy výživného před šesti lety došlo ke změně řady okolností majících vliv na určení jeho výše. Jednou z nich bylo zahájení základního vzdělávání nezletilé. V obecné rovině se Ústavní soud ztotožňuje s tvrzením stěžovatelky, že nástup dítěte na základní vzdělávání s sebou nese zvýšení nákladů na jeho potřeby (jde typicky o náklady spojené se školními pomůckami apod.). V posuzované věci městský soud ovšem srozumitelně vysvětlil, že pro účely stanovení výše výživného, jež má vedlejší účastník hradit, byla okolnost zahájení školního vzdělávání nezletilé více než vykompenzována změnou dalších okolností, což mu umožnilo přijmout závěr o existenci podmínek pro snížení výživného. Městský soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním obvodního soudu, že náklady na životní potřeby nezletilé pokryje částka 10 000 Kč, z níž částka 5 000 Kč měsíčně pokryje náklady nutné výživy (jídlo, ošacení, bydlení) a zbylých 5 000 Kč pokryje mimořádné školní i volnočasové aktivity a náklady na zdravotní potřeby. Je tedy zřejmé, že městský soud si byl vědom výše nákladů na životní potřeby nezletilé stěžovatelky, a to s přihlédnutím k jejímu věku i školní docházce. Městský soud uvedl, že v době jeho rozhodování 1 CHF podle měnového kurzu odpovídal přibližně 24 Kč. Částka výživného i po snížení na 450 CHF měsíčně tak podle tohoto kurzu odpovídala přibližně sumě 10 800 Kč, což životní potřeby nezletilé pokryje, nehledě k tomu, že vyživovací povinnost mají oba rodiče, nejen vedlejší účastník. Stěžovatelka a nezletilá dále v ústavní stížnosti zdůrazňují nákladný kroužek baletu, který nezletilá navštěvuje. Ústavní soud poznamenává, že obvodní soud ve svém rozsudku zmínil, že v účastnické výpovědi stěžovatelka mimo jiné uvedla, že nezletilá chodí do baletního kroužku, za který se platí 5 500 Kč za pololetí. Náklady na tento kroužek (po rozpočítání na pět měsíců školního pololetí jde o 1 100 Kč za měsíc) městský soud zahrnul do svého hodnocení o částce 5 000 Kč měsíčně na volnočasové aktivity a mimořádné školní aktivity. Podle Ústavního soudu městský soud srozumitelně a logicky objasnil, jak při stanovení výše sníženého výživného nahlížel na okolnost, že nezletilá navštěvuje základní školu, a na náklady na její volnočasové aktivity. Nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku tak městskému soudu stěžovatelka a nezletilá vytýkají nedůvodně.
9. Z ústavního hlediska nelze nic vytknout hodnocení městského soudu, že snížení výživného odůvodnily především nižší životní náklady v P. oproti Z. (o 40 % podle zjištění soudů; předchozí úprava výše výživného byla stanovena v době pobytu stěžovatelky a nezletilé ve Švýcarsku), nové dodatečné náklady, které vedlejší účastník má s realizací styku s nezletilou v jednom víkendu za měsíc (nejméně 250 až 300 CHF měsíčně na cestu do P. a ubytování zde, tj. podle kurzu, z nějž vycházel městský soud 6 000 až 7 200 Kč), a skutečnost, že stěžovatelka je výdělečně činná a ze svého výdělku se tak také může spolupodílet na výživě nezletilé, což je změna oproti době, kdy předchozí úpravou stanovena výše vyživovací povinnosti. Hodnocení městského soudu, že zmíněné okolnosti mohou představovat důvod pro snížení výživného je akceptovatelné, nevymyká se pravidlům logického uvažování a pohybuje se v mezích daných ústavními předpisy. Vše v situaci, kdy městský soud rozebral, že i snížené výživné pokryje aktuální potřeby nezletilé.
10. Ani námitku o porušení základní práv a svobod stěžovatelky a nezletilé nedostatečným zkoumáním toho, zda tvrzené příjmy vedlejšího účastníka odpovídají skutečnosti a též jeho výdělkovým možnostem, neshledal Ústavní soud důvodnou. Obvodní soud se výdělkovými poměry vedlejšího účastníka zabýval a městský soud se ztotožnil s jeho závěrem, že vedlejší účastník neprokázal své tvrzení o snížení příjmů. Obecné soudy podle Ústavního soudu dostatečně objasnily, že nevěrohodným bylo tvrzení vedlejšího účastníka o snížení jeho příjmů, a to s ohledem na neschopnost vedlejšího účastníka vysvětlit, z čeho by hradil své pravidelné měsíční výdaje, které by tvrzené snížené příjmy nepokryly. Současně s ohledem na obranu vedlejšího účastníka, který poukazoval na dopady pandemie Covid-19 do jeho podnikatelské činnosti fotografa, Ústavní soud nespatřuje porušení základních práv stěžovatelky a nezletilé v postupu městského soudu, který nevyšel z toho, že by se měly příjmy vedlejšího účastníka zvýšit oproti částce uvedené v dohodě o výživném, která představovala předchozí úpravu výše výživného (v této dohodě se uvádí hypotetická výše příjmu vedlejšího účastníka 3 333 CHF pro účely stanovení výše výživného). K tomu, že příjmy vedlejšího účastníka neklesly pod tuto úroveň, soudy poukázaly rovněž na podporu od Švýcarské konfederace související s pandemií, jejímiž dopady vedlejší účastník argumentoval (1 300 až 1 500 CHF měsíčně). V situaci, kdy se vedlejší účastník bránil dopady pandemie do jeho příjmů jako fotografa, nemíní Ústavní soud zasahovat do postupu obecných soudů, které pro výdělkové možnosti v roce 2020 nepřikládaly váhu zprávě Českého statistického úřadu, že v roce 2018 činil průměrný příjem fotografa ve Švýcarské konfederaci 6 500 CHF měsíčně.
11. Stěžovatelka a nezletilá namítají, že městský soud nevzal v úvahu, že podle předchozí úpravy výše výživného (dohoda stěžovatelky a vedlejšího účastníka ze dne 27. 6. 2014 schválená švýcarským Úřadem pro ochranu dětí a dospělých) byla částka výživného 650 CHF stanovena jako základní a vedlejší účastník měl ve stanovených případech poskytovat platby i nad tuto základní výši, pro kterou byl navíc stanoven valorizační mechanismus. Ústavní soud neshledal ústavní relevanci této námitky. Pro rozhodnutí městského soudu byl rozhodný stav v době jeho rozhodování (tj. jaké byly v době jeho rozhodování odůvodněné potřeby nezletilé, její majetkové poměry, majetková situace a možnosti vedlejšího účastníka, životní úroveň rodičů a dítěte a zda došlo ke změně poměrů od poslední dohody či rozhodnutí o výživném; srov. §913 odst. 1 a 2, §915 odst. 1 a §923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Městský soud se k těmto okolnostem vyjádřil. Odůvodnil, proč shledal důvody ke snížení výživného na 450 CHF měsíčně. Za této situace nevidí Ústavní soud důvod, aby se městský soud zabýval tím, zda výživné 650 CHF měsíčně podle její předchozí úpravy bylo jen jeho základní výší, neboť ať by šlo jen o základní výši či nikoli, nic to nemění na skutečnosti, že městský soud zjistil důvody pro snížení výživného pod samotnou úroveň 650 CHF měsíčně.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelek, odmítl jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu