ECLI:CZ:US:2021:4.US.1447.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1447/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele R. P. R., zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. března 2021 č. j. MV-12392-3/SO-2021 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. prosince 2020 č. j. MV-43170-10/VS-2020, za účasti ministra vnitra a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných spisů se podává, že Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím zamítlo podle §13 odst. 2 a §22 odst. 3 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelovu žádost o udělení státního občanství České republiky, protože na základě vyžádaných stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb (dále jen souhrnně "bezpečnostní sbory"), která podléhají utajení, vyšlo najevo, že stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty.
3. Ministr vnitra (dále jen "ministr") napadeným rozhodnutím zamítl rozklad proti uvedenému rozhodnutí ministerstva. Ministr si v rozkladovém řízení vyžádal aktualizované podklady od příslušného bezpečnostního sboru a z nich zjistil, že bezpečnostní riziko od stěžovatele stále trvá.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Negativní rozhodnutí o žádosti o udělení občanství stěžovatele překvapilo s ohledem na jeho dlouhodobý bezproblémový pobyt na území České republiky, jeho hlubokou integraci do společnosti, skutečnost, že zde vystudoval vysokou školu a dosáhl vysokého pracovní postavení v tradiční obchodní společnosti, a skutečnost, že jeho manželka je Češka. Stěžovatel si plní své povinnosti, platí daně a ovládá český jazyk na velmi dobré úrovni.
5. Stěžovatel se dovolává nálezu ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 22/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz), kde Ústavní soud deklaroval svou povinnost vyžádat si v řízení o ústavní stížnosti ve věci zamítnutí žádosti o udělení občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu utajovaná stanoviska bezpečnostních sborů a ověřit, zda dávají podklad pro negativní rozhodnutí o žádosti. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že představuje bezpečnostní riziko, a není mu jasné, co mají obsahovat utajované informace od bezpečnostních sborů, pro které mu nebylo občanství uděleno. Ve správním řízení požadoval, aby správní orgány alespoň rámcově uvedly, na základě čeho dovozují bezpečnostní riziko, čehož však správní orgány nedbaly. Má totiž podezření, že došlo k záměně s jeho jmenovcem, který je v hledáčku bezpečnostních služeb. To potvrzuje i zkušenost stěžovatelovy manželky, kterou dne 26. 4. 2021 kontaktovala policie s tím, že hledají jejího manžela. V průběhu telefonátu však vyšlo najevo, že hledají R. R., který má vztah ke společnosti Y. Z obchodního rejstříku přitom vyplývá, že společníkem i jednatelem této společnosti je R. R. narozený dne XX, což však není stěžovatel, který se narodil v jiný den.
III.
Vyjádření ministerstva
6. Ústavní soud si od ministerstva vyžádal správní spisy včetně utajovaného stanoviska bezpečnostních sborů a jeho aktualizace. Společně se zaslanými správními spisy ministerstvo sua sponte, aniž by o to bylo žádáno, zaslalo vyjádření k ústavní stížnosti. Uvedlo v něm, že nález sp. zn. III. ÚS 22/20, kterého se stěžovatel dovolává, nebere plně zřetel na právní názor vyslovený v nálezu ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.), podle něhož je ústavně konformní soudní výluka z přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Vyjádření ministerstva Ústavní soud zaslal stěžovateli na vědomí.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť napadené rozhodnutí ministra je zákonem vyloučeno ze soudního přezkumu (§26 ve spojení s §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) a stěžovatel nemá k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo řádně vedené.
9. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se podle tohoto ustanovení nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Popsaná právní úprava v §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky není neústavní, protože představuje racionální kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [viz nález ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména jeho bod 61.]
10. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle §26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv či svobod [viz nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)].
11. V bodu 33. nálezu sp. zn. III. ÚS 22/20 Ústavní soud zmínil, že výluka ze soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu se vztahuje na soudy ve správním soudnictví, nedotýká se však pravomoci Ústavního soudu, která je zakotvena v čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci (kam patří i rozhodnutí o rozkladu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o státní občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu vyplývajícího z utajovaného stanoviska bezpečnostních sborů). V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud povinen přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání negativního rozhodnutí o udělení občanství (zmíněný nález sp. zn. III. ÚS 22/20, bod 39.). Toto posouzení se odehrává při plném respektování vzájemného vztahu mezi zájmem na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
12. V posuzované věci si Ústavní soud vyžádal správní spis včetně utajovaného stanoviska bezpečnostních sborů, které bylo podkladem napadeného rozhodnutí ministerstva, a aktualizace tohoto stanoviska, které bylo podkladem rozhodnutí ministra. Ústavní soud z nich zjistil, že postup ministerstva byl ústavně konformní. Stanovisko bezpečnostního sboru i jeho aktualizace se vztahuje ke stěžovateli, který je zde identifikován nezaměnitelným způsobem. Podložené tudíž není stěžovatelovo podezření vyjádřené v ústavní stížnosti, že došlo k záměně s jeho jmenovcem, který je společníkem korporace Y. Ústavní soud tak neshledal prvky libovůle či porušení jiného atributu právního státu v závěru napadených správních rozhodnutí, že stěžovateli nelze udělit státní občanství České republiky. Samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, protože stěžovatel nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz §12 zákona o státním občanství), nýbrž jen právo na řádné projednání žádosti o jeho udělení.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu