ECLI:CZ:US:2021:4.US.1595.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1595/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Karolinou Besser, advokátkou, sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2021 č. j. 101 Co 367/2020-831, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2021 č. j. 101 Co 367/2020-830 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. září 2020 č. j. 42 Nc 72/2019-378, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé J. K., 2. nezletilé A. K., 3. nezletilé K. K. a 4. G. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že 1., 2. a 3. vedlejší účastnice (dále též "nezletilé") se svěřují do výchovy 4. vedlejší účastnice (dále též "matka") (výrok I), otec je povinen přispívat na výživu nezletilé J. částkou 5 500 Kč měsíčně od 1. 3. 2019 do 29. 2. 2020 a od 1. 3. 2020 nadále částkou 7 500 Kč měsíčně, na výživu nezletilé A. částkou 5 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2019 do 29. 2. 2020 a od 1. 3. 2020 nadále částkou 7 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé K. částkou 4 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2019 do 29. 2. 2020 a od 1. 3. 2020 nadále částkou 6 000 Kč měsíčně předem splatnými k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci (výrok II), dlužné výživné pro nezletilou J. za období 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020 v celkové výši 126 000 Kč je otec oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku (výrok III), dlužné výživné pro nezletilou A. za období 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020 v celkové výši 116 000 Kč je otec oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku (výrok IV), dlužné výživné pro nezletilou K. za období 1. 3. 2019 do 31. 8. 2020 v celkové výši 96 000 Kč je otec oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku (výrok V), nezletilé se svěřují na dobu po rozvodu manželství rodičů do výchovy matky (výrok IV), otec je povinen přispívat na výživu nezletilé J. částkou 7 500 Kč měsíčně, na výživu nezletilé A. částkou 7 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé K. částkou 6 000 Kč měsíčně předem splatnými k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje dnem právní moci výroku o rozvodu manželství rodičů (výrok VII), otec je oprávněn stýkat se na dobu před i po rozvodu manželství rodičů s nezletilými v každém sudém týdnu v sobotu od 9.00 hodin do 18.00 hodin, otec je oprávněn si ve stanovené termíny nezletilé děti převzít před bytem matky a je povinen je ve stanovené termíny na témže místě včas a řádně předat a matka je povinna nezletilé ke styku řádně připravit, styk dětí s otcem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dětmi v potřebném rozsahu s otcem spolupracovat (výrok VIII), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX), matka je povinna zaplatit České republice do pokladny okresního soudu částku 14 906 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok X) a otec je povinen zaplatit České republice do pokladny okresního soudu částku 14 906 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok XI).
3. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením, že se řízení o odvolání otce proti výroku VI rozsudku okresního soudu zastavuje.
4. Krajský soud dále rozhodl napadeným rozsudkem, že se rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu ve výroku II mění tak, že otec je povinen přispívat za dobu trvání manželství rodičů na výživu nezletilé J. s účinností od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019 částkou 3 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 9. 2019 do 9. 3. 2020 částkou 4 500 Kč měsíčně, na výživu nezletilé A. s účinností od 1. 9. 2018 do 9. 3. 2020 částkou 3 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé K. s účinností od 1. 9. 2018 do 9. 3. 2020 částkou 2 500 Kč měsíčně, s účinností od 10. 3. 2020 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů je otec povinen přispívat na výživu nezletilé J. částkou 7 500 Kč měsíčně, na výživu nezletilé A. částkou 6 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé K. částkou 5 500 částkou Kč měsíčně. Ve zbylém rozsahu výroku II se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok I). Rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu se ve výroku II mění tak, že nedoplatek na vyměřeném výživném pro nezletilou J. za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 4. 2021 ve výši 120 629 Kč je otec oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč spolu s běžným výživným k rukám matky počínaje měsícem, ve kterém rozsudek nabyde právní moci do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek (výrok II). Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu ve výroku IV mění tak, že nedoplatek na vyměřeném výživném pro nezletilou A. za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 4. 2021 ve výši 104 129 Kč je otec oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč spolu s běžným výživným k rukám matky počínaje měsícem, ve kterém rozsudek nabyde právní moci do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek (výrok III). Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu ve výroku V mění tak, že nedoplatek na vyměřeném výživném pro nezletilou K. za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 4. 2021 ve výši 79 129 Kč je otec oprávněn splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč spolu s běžným výživným k rukám matky počínaje měsícem, ve kterém rozsudek nabyde právní moci do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek (výrok IV). Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu ve výroku VII mění tak, že otec je povinen přispívat s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů na výživu nezletilé J. částkou 7 500 Kč měsíčně, na výživu nezletilé A. částkou 6 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé K. částkou 5 500 Kč měsíčně, ve zbylém rozsahu výroku VII se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok V). Rozsudek okresního soudu se v napadeném rozsahu ve výroku VIII mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými a) v každém sudém týdnu v kalendářním roce v sobotu od 9.00 hodin do 18.00 hodin a v každém lichém týdnu v kalendářním roce v neděli od 9.00 hodin do 18.00 hodin, b) v každém kalendářním roce dne 25. 12. od 9.00 hodin do 18.00 hodin. Matka nezletilé předá ke styku otci v místě jeho bydliště a otec po ukončení styku předá nezletilé matce v místě jejího bydliště (výrok VI). Řízení o odvolání otce proti výroku I rozsudku okresního soudu se zastavuje (výrok VII). Otec a matka jsou povinni zaplatit státu náklady řízení - znalečné každý ve výši 14 906 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet okresního soudu (výrok VIII). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a krajským soudem (výrok IX).
5. Krajský soud ve věci péče o nezletilé zejména shledal, že v průběhu řízení bylo z opakovaných vyjádření nezletilých učiněných před opatrovníkem, před psycholožkou, před okresním soudem i před krajským soudem zjištěno, že nezletilé konzistentně kontakty s otcem odmítají. Své stanovisko odůvodňovaly zklamáním z otce, tím, že na ně křičí. Bylo evidentní, že mají černobílé vidění, kdy preferují výchovné prostředí u matky, která žije se svým druhem, otce zavrhují. Z jednotlivých zpráv zařízení Area Fausta i souhrnné zprávy přitom jednoznačně vyplývá, že otec se svůj postoj k nezletilým snažil v průběhu kontaktů měnit, nezletilým se přizpůsobovat a respektovat jejich přání. Přesto se nezletilé vzájemně podporují v odmítání otce i v situacích, kdy jim od otce nehrozí žádné nebezpečí (křik, nadávky). Nezletilé si podle sdělení otce pobyt v jeho domácnosti užívaly, při následném popisu kontaktu v zařízení Area Fausta neuváděly žádné skutečnosti, pro které by další kontakty neměly v budoucnu probíhat. To, že nezletilé hledají záminky, pro které by s otcem odjet nemusely, vyplývá i z opakovaných vyjádření nezletilých, např. o tom, že automobil otce zapáchá. Tato tvrzení nezletilých byla vyvrácena pracovnicí Area Fausta. Ač matka deklaruje, že nezletilé na styk s otcem připravuje, je evidentní podle jejího vyjádření a vyjádření nezletilých, že tak činí pouze v předvečer kontaktů. Navíc není patrné, zda jde o skutečné přání matky, neboť nezletilé, jak vyplynulo i ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného PhDr. Karlem Humhalem, odmítají otce bez zjevného důvodu. Ač navázaly dobrý vztah s partnerem matky, není to podle znalce důvod pro to, aby otce odmítaly. Otec má právo na výchově nezletilých se podílet, což může činit pouze při realizaci vzájemného kontaktu s nezletilými, při němž probíhají aktivity, které vzájemný vztah mezi ním a nezletilými mohou prohloubit. Přesto, že otec jeví o nezletilé zájem a v řízení nebyly u otce shledány důvody, pro které by styk s nezletilými neměl probíhat v jím navrhovaném rozsahu, krajský soud vzhledem k dlouhodobému postoji nezletilých i doporučení odborníků (Area Fausta, psycholožky, která nezletilé vyšetřovala) uzavřel, že nezletilé dosud nejsou připraveny na širší kontakty s otcem než v rozsahu, který byl stanoven v předběžném opatření s tím, že krajský soud vzhledem k tomu, že jednodenní kontakt jedenkrát za čtrnáct dnů je nedostačující, tento kontakt stanovil v každém týdnu v roce tak, že v sudém týdnu bude probíhat v sobotu a v lichém týdnu v neděli, vždy od 9.00 hodin do 18.00 hodin. Vzhledem k námitkám nezletilých, které se týkaly přepravy otcovým automobilem, vzhledem k tomu, že matka bez souhlasu otce nezletilým změnila bydliště, bude k předávání nezletilých ke styku docházet v místě jejich původního bydliště, i vzhledem k tomu, že nezletilé se ke kontaktům s otcem stavějí odmítavě, je na matce, aby nezletilé řádně na styk s otcem připravila a do jeho bydliště je přivezla. Po ukončení styku bude otec nezletilé předávat v místě bydliště matky, čímž se budou oba z rodičů podílet rovnoměrně na nákladech spojených s přepravou nezletilých do bydliště otce a zpět do bydliště matky. Dále krajský soud upravil styk otce s nezletilými po dobu vánočních svátků, a to na první svátek vánoční dne 25. 12. každého roku. V ostatním rozsahu budou i po dobu veškerých prázdnin probíhat běžné kontakty otce s nezletilými podle výroku VI rozsudku krajského soudu. Krajský soud pro úplnost dodal, že rozhodnutí vychází ze stavu ke dni rozhodování. Žádoucí je, aby se kontakty nezletilých s otcem postupně rozšiřovaly a mohlo dojít k tomu, že nezletilé budou u otce přespávat, čímž by došlo ke sloučení styků upravených v každém týdnu na styky 1x za 14 dnů od soboty do neděle a následně i na delší období. Totéž se týká i období veškerých prázdnin, kdy je žádoucí, aby nezletilé mohly trávit čas s otcem v době, kdy je dán jiný režim, s otcem mohly odjet na dovolenou či na hory. Je především na matce, aby nezletilé neustále ke stykům s otcem povzbuzovala a svým jednáním jim dávala najevo, že otce jako vychovatele nezletilých respektuje a jeho kontakty s dcerami podporuje. Nezletilým by měla zajistit dlouhodobou, psychoterapeutickou péči, neboť jejich aktuální postoj k otci není v souladu se zájmem na jejich příznivém psychickém vývoji. V řízení bylo prokázáno, že otec má nezletilé rád, chce se na jejich výchově nadále podílet, což nepopírá ani matka. Skutečnost, že došlo k rozpadu vztahu mezi ní a stěžovatelem, nesmí vést k omezení kontaktů mezi nezletilými a otcem. Otec matku jako vychovatele nezletilých plně respektuje, což se projevilo i v průběhu řízení, kdy na základě neměnného stanoviska nezletilých ustoupil ze svého postoje a odvolání týkající se péče o nezletilé pro dobu do a po rozvodu manželství vzal v plném rozsahu zpět. Otec je nadále nositelem rodičovské odpovědnosti. Součástí rodičovské odpovědnosti je i povinnost a právo rodiče v udržování osobního styku s dítětem. Toho by si matka měla být vědoma a ve spolupráci s otcem by měla vyvinout co největší úsilí k tomu, aby se normalizovaly vztahy mezi nezletilými a otcem. Krajský soud se dále obsáhle zabýval výší stanoveného výživného, a to v bodech 49 až 66 napadeného rozsudku.
II.
Stěžovatelova argumentace
6. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvádí, že přesto, že při jednání krajského soudu byla prokázána manipulace nezletilých matkou a vztah nezletilých k otci se během asistovaných setkání postupně zlepšoval, tak krajský soud nepochopitelně rozhodl o styku otce s nezletilými na pouhé čtyři dny v měsíci, bez přespání a bez prázdninového styku (kromě 25. 12.). Otec v průběhu opatrovnického řízení dvakrát změnil svůj návrh, a to právě v návaznosti na to, že respektoval, že nezletilé si k němu opět potřebují vybudovat vztah a najít cestu poté, co jim to bylo dlouhodobě znemožňováno matkou. I přesto, že otec opakovaně "ustoupil", smířil se s tím, že nezletilé bydlí v jiném městě, chodí zde do školy a matka jim v podstatě vybudovala novou rodinu se svým partnerem, obecné soudy absolutně nerespektovaly rodičovská práva otce a napadenými rozhodnutími zapříčinily pouze další odcizení nezletilých od otce, přičemž s ohledem na dlouhodobé chování matky se skutečně nelze domnívat, že by matka najednou začala otce brát jako plnohodnotného rodiče a dokonce mu umožnila širší styk s nezletilými, než bylo rozhodnuto soudem. Jakkoliv lze říct, že rozsudek krajského soudu je nevyhovující pro všechny zúčastněné, byl otec připraven jej přijmout a respektovat s nadějí, že postupem času dojde k určité normalizaci vztahů, jak se ostatně předpokládá i v odůvodnění tohoto rozsudku. Poslední pověstnou kapkou v celém tomto nešťastném příběhu však byla radikální změna chování nezletilých k otci, a to přesně od momentu vyhlášení rozsudku krajského soudu. Začaly-li do té doby styky probíhat již relativně normálně a nezletilé se začaly opět zúčastňovat otcem nabízených aktivit, od této chvíle se opět stáhly do sebe a styk probíhá tak, že nezletilé sedí celý den na posteli, konzumují potraviny a nápoje, které jim matka dává k otci nepochopitelně sebou, sledují filmy na tabletech, kterými je matka pokaždé vybavuje, a odmítají od otce přijmout jídlo, pití, ani se nenechají přesvědčit k jakékoliv jiné aktivitě, což ještě před několika týdny nedělaly, byť po roce odloučení se chovaly relativně normálně.
7. Obecné soudy tak v podstatě posvětily dlouhodobé protizákonné chování matky a matka od soudů obdržela "signál", že její plán, na kterém od počátku pracovala - odstřihnout dcery od otce, byl úspěšný a rozsudek krajského soudu celou již tak komplikovanou situaci nijak nevyřešil, ale naopak ji ještě podstatně zhoršil. Matka i s ohledem na výše uvedené nyní nemá nejmenší motivaci k tomu, aby své chování změnila a otec tak v podstatě o své děti i s přispěním soudů nenávratně přišel. K tomuto závěru přispívá i nedávné rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí všech návrhů na výkon rozhodnutí, i přesto, že v průběhu dokazování bylo potvrzeno, že matka opakovaně nezletilé nepřipravovala na styk s otcem, přípravu považovala za splněnou pouhým dostavením se na určené místo v určeném termínu, nezletilé ke styku s otcem nepodporovala, právě naopak. I krajský soud jednoznačně uznal, že matka nezletilé manipuluje proti otci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
11. Ústavní soud zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě a stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
12. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je obsahově opakující se polemikou se skutkovými zjištěními okresního soudu, které převzal a doplnil krajský soud, a následně i s právním názorem těchto soudů. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že rozhodnutí obecných soudů z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele jimi zasaženo nebylo. Rozhodnutí obecných soudů vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními.
13. Oba obecné soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí jak ve věci péče o nezletilé a stanovení styku s otcem (srov. zejména bod 47 napadeného rozsudku krajského soudu a sub 5 tohoto usnesení), tak v otázce výživného (srov. zejména body 49 až 66 napadeného rozsudku krajského soudu). Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil, poukázal na skutková zjištění okresního soudu i na podrobné dokazování v otázce majetkových a osobních poměrů na straně obou účastníků, výdělkových možností a schopností obou rodičů. Na závěrech obecných soudů neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
14. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku a výše výživného. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
15. K námitce otce proti, jak uvádí, "nedávným rozhodnutím okresního soudu o zamítnutí všech návrhů na výkon rozhodnutí", Ústavní soud konstatuje, že touto se nemohl zabývat, jelikož stěžovatel má další právní prostředky k ochraně jeho práv proti rozhodnutím vydaným po ústavní stížností napadených rozhodnutích. Ústavní soud zdůrazňuje, že je na obou rodičích, aby respektovali nejlepší zájem svých nezletilých dcer (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), a je na otci, ale také matce, aby svým následným chováním a přístupem k celé věci umožnili jejich nezletilým dcerám co nejširší styk s otcem a obecných soudům přehodnotit jejich (za současné situace správné) závěry. Ústavní soud také nad rámec nutného odůvodnění konstatuje, že je to matka, která podle pravomocných rozhodnutí je povinna nezletilé ke styku řádně připravit, styk dětí s otcem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dětmi v potřebném rozsahu s otcem spolupracovat, přičemž je na obecných soudech, aby výkon tohoto práva v případě jeho nedodržování, což je na jejich skutkovém posouzení, vymáhaly.
16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu