ECLI:CZ:US:2021:4.US.1662.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1662/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu Vojtěcha Valenta, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 7 As 396/2020-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem označeným jako ústavní stížnost stěžovatel napadl shora uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku. V uvedeném podání stěžovatel uvádí, že soudní poplatek nemohl zaplatit z důvodu finanční tísně.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Jelikož stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), nelze jeho podání považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. S ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami se přitom stěžovatel obrátil na Ústavní soud v minulosti již mnohokrát. Na tyto nedostatky byl upozorněn s poučením, že jejich neodstranění je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, lze opětovné vyzývání k odstranění vad podání za dané situace považovat za neúčelné. Pro úplnost lze pak doplnit, že obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatele k jejich odstranění) byl zvolen už při rozhodování o předchozích ústavních stížnostech stěžovatele - viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 177/21, sp. zn. IV. ÚS 3172/20, I. ÚS 2960/20, II. ÚS 2884/20, I. ÚS 505/20, IV. ÚS 310/20 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ostatně sám stěžovatel ve svém podání uvádí "co do splnění podmínek řízení důvody, proč není zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy". Tyto důvody (stěžovatel tvrdí, že již v minulosti v jiných věcech žádal o zastoupení několik advokátů i Českou advokátní komoru, ale nebylo mu vyhověno) však na shora uvedené povinnosti zastoupení advokátem nemohou v nyní posuzované věci nic změnit.
Jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že nepřihlížel k přípisu stěžovatele ze dne 30. 6. 2021, kterým byla namítnuta podjatost dvou soudců Ústavního soudu, neboť tato námitka nesměřovala proti soudci zpravodaji, který ve věci stěžovatele nyní rozhodl.
Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků za přiměřeného užití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2021
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu