ECLI:CZ:US:2021:4.US.178.21.1
sp. zn. IV. ÚS 178/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Zemana, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, sídlem Komenského 241/35, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. listopadu 2020 č. j. 5 Ads 290/2020-24 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2020 č. j. 8 Ad 7/2020-24, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že rozhodnutím Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 1. 2020 č. j. 42113-005/8070/ 16.1.2020-00476/MaE-1 bylo zřízeno podle §104i zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zástavní právo ke specifikovaným spoluvlastnickým podílům tří konkrétních nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. X vedeném pro kat. úz. Kamenný Přívoz.
3. Odvolání stěžovatele zamítla vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 10. 3. 2020 č. j. 42000/004838/20/020/DP.
4. Proti rozhodnutí vedlejší účastnice podal stěžovatel žalobu, v níž namítal, že do řízení "nebyli jako účastníci povoláni ostatní spoluvlastníci předmětných nemovitostí přesto, že se jich zřízení zástavního práva přímo týká", protože každé zatížení nemovitosti snižuje možnost volného nakládání s ní každému ze spoluvlastníků. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") žalobu napadeným usnesením odmítl (I. výrok), rozhodl o nákladech řízení (II. výrok) a o vrácení soudního poplatku stěžovateli (III. výrok). Odmítnutí žaloby městský soud odůvodnil tím, že ochrana práv může být poskytnuta pouze tomu, kdo byl zkrácen na svých právech, stěžovatel ovšem vznáší námitky, které se netýkají jeho práv.
5. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem v části, jíž se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí vedlejší účastnice ze dne 10. 3. 2020 č. j. 42000/004838/20/020/DP a vrácení věci k dalšímu řízení, odmítl (I. výrok), ve zbývající části kasační stížnost zamítl (II. výrok) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (III. a IV. výrok). Odmítající výrok Nejvyšší správní soud odůvodnil nepřípustností kasační stížnosti. K zamítavému výroku konstatoval, že otázkou, zda městský soud mohl a směl podanou žalobu odmítnout z důvodu uvedeného v §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se již zabýval, když posuzoval téměř totožnou kasační stížnost stěžovatele proti jinému usnesení městského soudu, které se týkalo také žaloby ve věci zástavního práva zřízeného k jiným nemovitým věcem též zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. X vedeném pro kat. úz. Kamenný Přívoz, a odkázal na rozsudek ze dne 23. 10. 2020 č. j. 5 Ads 289/2020-26, jehož závěry dopadají i na nyní souzenou věc.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Podle stěžovatele Nejvyšší správní soud pochybil, když při rozhodování o jeho kasační stížnosti nepřisoudil dostatečný význam námitce, že městský soud rozhodl o jeho správní žalobě neveřejně. Doufal, že při veřejném projednání bude mít šanci přesvědčit soudce, že bylo v jeho zájmu, aby do správního řízení byly povolány všechny osoby, které jsou spoluvlastníky nemovité věci zatěžované zástavním právem. Tvrzeným porušením zákona nepřibráním účastníků řízení se stěžovatel cítí být ohrožen, byla mu odňata právní jistota v právních vztazích, protože spoluvlastníci "mohou bez jejich účasti proběhlá správní řízení napadnout". Další spoluvlastníci zatěžované nemovité věci jsou osoby jemu blízké a újmu, která jim byla nezákonným postupem správních orgánů způsobena, pociťuje jako újmu svoji vlastní.
III.
Procesní předpoklady pro posouzení ústavní stížnosti
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.
9. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal obsahově i argumentačně shodnou ústavní stížnost, a to proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2020 č. j. 5 Ads 288/2020-28 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2020 č. j. 8 Ad 5/2020-26. V rozsudku č. j. 5 Ads 288/2020-28 Nejvyšší správní soud konstatoval, že téměř totožnou kasační stížnost stěžovatele již posuzoval a odkázal na svůj rozsudek ze dne 23. 10. 2020 č. j. 5 Ads 289/2020-26 a na další rozsudek ze dne 13. 11. 2020 č. j. 5 Ads 290/2020-24, jejichž závěry zde učiněné dopadají i na nyní souzenou věc. Druhý z odkazovaných rozsudků je rozsudek napadený touto ústavní stížností. Zmiňovaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 179/21 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. Usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 179/21 se v plném rozsahu vypořádalo s argumentací stěžovatele shodnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti, tudíž Ústavní soud na něj odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15).
11. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu