ECLI:CZ:US:2021:4.US.1966.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1966/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti obchodní společnosti GOODWILL PARTNER, s. r. o., sídlem U Dubu 691/48, Praha 4 - Braník, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. května 2021 č. j. Nao 88/2021-193, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Jaroslava Jelínka a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení principu právní jistoty, respektování autonomie její vůle a jejího práva na ochranu legitimního očekávání.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení se podává, že stěžovatelka jako daňová poradkyně zastupovala prvního vedlejšího účastníka jako žalobce v soudním řízení správním vedeném Krajským soudem v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 31 Af 60/2018. Stěžovatelka dne 9. 4. 2021 v uvedeném řízení vznesla jménem prvního vedlejšího účastníka námitku podjatosti všech soudců krajského soudu. O námitce podjatosti rozhodoval Nejvyšší správní soud. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nedoložila plnou moc k zastupování prvního vedlejšího účastníka před Nejvyšším správním soudem, byla vyzvána k jejímu doplnění. Na výzvu toliko uvedla, že první vedlejší účastník jí plnou moc pro zastupování před Nejvyšším správním soudem neudělil. Nejvyšší správní soud proto napadeným usnesením námitku podjatosti odmítl za přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, pro nedostatek podmínky řízení spočívající v nesplnění povinnosti doložit oprávnění zastupovat prvního vedlejšího účastníka.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že krajský soud manipuloval ve shora uvedeném řízení s důkazem o podání kontrolního hlášení k dani z přidané hodnoty a s obsahem spisu, který "odmítá předložit v úplnosti". Nejvyšší správní soud a krajský soud chybně vyložily obsah jejího podání ze dne 9. 4. 2021; nedomáhala se jím vyloučení soudců krajského soudu, nýbrž pouze tvrdila, že tak v budoucnu učiní, zjistilo-li by se, že krajský soud s důkazy manipuloval. Stěžovatelka dále navrhuje Ústavnímu soudu, aby přerušil řízení a podal Soudnímu dvoru návrh na zahájení řízení o předběžné otázce, zda je v souladu s právem Evropské unie, že se soud v řízení týkajícím se správy daní opomenul vypořádat s předloženým důkazem účastníka řízení, posoudil podání účastníka řízení v rozporu s jeho obsahem, a zda je soud povinen respektovat základní práva a svobody a zásady právního státu.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Zjistil, že stěžovatelka je osobou neoprávněnou k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení.
5. Podle §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. Ústavní soud proto pravidelně odmítá ústavní stížnosti osob, které nebyly účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí nápadné ústavní stížností (srov. např. usnesení ze dne 19. 2. 2016 sp. zn. II. ÚS 3667/15, ze dne 3. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2545/19, ze dne 20. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 973/21, ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 905/21 či ze dne 14. 7. 2021 sp. zn. II. ÚS 1713/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Přestože stěžovatelka polemizuje s obsahem napadeného rozhodnutí a s jeho tvrzenou nesprávností spojuje porušení ústavně chráněných hodnot uvedených sub 1, výrok napadeného usnesení se přímo nedotýká jejích práv ani povinností, nýbrž prvního vedlejšího účastníka, který byl účastníkem řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení. Stěžovatelka přitom ústavní stížnost výslovně podává svým jménem. Netvrdí však, jak konkrétně se projevily účinky napadeného usnesení v její právní sféře.
7. Ústavní soud v minulosti ojediněle připustil, aby se proti soudním rozhodnutím bránily i osoby, které účastníkem řízení nebyly. Dané rozhodnutí pak může být považováno za jiný zásah orgánu veřejné moci [viz např. nález ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. I. ÚS 768/06 (N 224/43 SbNU 505)]. Jde však toliko o výjimku z pravidla uvedeného sub 5. V tomto smyslu Ústavní soud v nyní posuzované věci žádné výjimečné okolnosti neshledal a ani stěžovatelka v ústavní stížnosti nevysvětluje, jak přesně mohlo být zasaženo do jejích základních práv, nebyla-li účastnicí řízení. Rozhodné zůstává, že případné zrušení napadeného usnesení se v její právní sféře nemůže nijak projevit.
8. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné vyzývat stěžovatelku k odstranění vad, jimiž její ústavní stížnost nadto trpěla (chybějící kvalifikované právní zastoupení podle §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a nepřiložení příslušných příloh podle §72 odst. 6 téhož zákona); takový postup by byl neúčelný a přehnaně formalistický, neboť překážka, pro kterou nelze ústavní stížnost stěžovatelky věcně projednat, je neodstranitelná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj