ECLI:CZ:US:2021:4.US.1999.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1999/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Páska, Ph.D., zastoupeného Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem, sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. května 2021 č. j. 64 EXE 931/2021-31, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Jiřího Pexy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a z předložených podkladů se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") dne 15. 4. 2021 pod č. j. 64 EXE 931/2021-10 na základě exekučního návrhu stěžovatele pověřil Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora Exekutorského úřadu Beroun (dále jen "exekutor"), vedením exekuce na majetek vedlejšího účastníka. Dne 6. 5. 2021 vedlejší účastník předložil obvodnímu soudu k rozhodnutí námitku podjatosti exekutora, kterého obvodní soud napadeným usnesením vyloučil z provedení exekuce. Důvodem vyloučení byly pochybnosti o nestrannosti, neboť stěžovatel je uveden na webových stránkách exekutora jako jeden z advokátů, které nabízí exekutor oprávněným věřitelům a povinným dlužníkům za účelem zprostředkování právních služeb. Rovněž bylo zjištěno, že v aplikaci Facebook jsou stěžovatel a exekutor navzájem uvedeni jako přátelé, což vzbuzuje důvodné pochybnosti o vztahu v osobní, nikoliv pouze v profesní, rovině.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v prvé řadě odkazuje na dřívější rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, z nichž má vyplývat, že předpoklady vyloučení soudního exekutora lze shledat teprve u vztahu mezi manželi. V nyní posuzované věci exekutor nemá žádný osobní zájem na výsledku, podle stěžovatele je nepojí ani přátelství. Je-li stěžovatel exekutorem označen jako jeden z více než třiceti spolupracujících advokátů, je podle něj neudržitelná argumentace, že exekutor by měl být bez dalšího vyloučen ze všech jimi vedených věcí. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel dříve exekutora právně zastupoval. Ke zjištění obvodního soudu o přátelství v aplikaci Facebook dodává, že tento vztah nelze považovat za hlubší, neboť je zde podstatná odlišnost od přátelství skutečného. Stěžovatel dále odkazuje na Etický kodex Soudcovské unie z roku 2017 pod názvem "Etické meze působení soudce na sociálních sítích", z nějž vyplývá, že místo soudce v seznamu přátel může vzbuzovat dojem výjimečného postavení, nicméně tento pojem nelze ztotožňovat s běžným přátelstvím. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11) dále odvozuje závěr, že k vyloučení soudce může dojít pouze tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Stěžovatel v této souvislosti opakuje, že vztah mezi ním a exekutorem této intenzity nedosahuje.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud připomíná, že právo soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy jsou porušena, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádný z uvedených závěrů nelze v nyní posuzované věci učinit.
6. Obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s vyloučením exekutora z provedení exekuce, resp. s důvody, pro které k vyloučení došlo. Podle §29 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), je exekutor vyloučen z exekučního řízení, je-li se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům exekučního řízení nebo k jejich zástupcům důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení nepodjatosti a rozhodnutí o vyloučení soudního exekutora z vedení exekuce jsou předmětem úpravy podústavního práva, jehož použití a výklad jsou především svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.
7. Ústavní soud shledal, že stěžovatelova argumentace je zaměřena pouze na přehodnocení důvodů, které obvodní soud vedly k vyloučení exekutora, což však na založení důvodnosti ústavní stížnosti nepostačuje. Z §29 odst. 1 exekučního řádu vyplývá, že podjatost exekutora není třeba dokázat, je však nutné dovodit důvody pochybností o jeho nepodjatosti. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 105/01 uzavřel, že podjatost nelze odvozovat od subjektivních pochybností, naopak musí být evidentní vztah rozhodujícího subjektu k účastníkovi, zástupci nebo věci. Ani tento závěr Ústavního soudu však "nejde nad rámec" §29 odst. 1 exekučního řádu a nežádá předložení plného důkazu podjatosti soudního exekutora. Ústavní soud v odkazovaném nálezu doplnil, že je vždy třeba provést materiální rozbor skutečností, které vedly k pochybnostem. V nyní posuzované věci obvodní soud v napadeném usnesení (srov. bod 21. odůvodnění) tyto důvody podrobně specifikuje. Právní úpravě zakotvené v §29 odst. 1 exekučního řádu i dříve vysloveným závěrům Ústavního soudu bylo vyhověno. Ke zpochybnění obvodním soudem uvedených důvodů obsaženému v ústavní stížnosti Ústavní soud uvádí, že učinil-li obecný soud závěr, byť odlišný od přesvědčení stěžovatele, který opřel o procesně řádně provedené posouzení, jde o výsledek hodnocení provedeného nezávislým orgánem, do jehož rozhodovací pravomoci je zásah Ústavního soudu možný jen za podmínek uvedených sub 6; takové však v posuzované věci nebyly shledány.
8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu