ECLI:CZ:US:2021:4.US.206.21.1
sp. zn. IV. ÚS 206/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., zastoupeného Mgr. Katarínou Hájkovou, advokátkou, sídlem Hvozdecká 1364/21, Brno, proti výrokům I, II, III a IV rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2020 č. j. 21 Co 28/2020-1511 a výrokům I, II, III, IV, V, VI, VII a VIII rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. října 2019 č. j. P 130/2014-1394, 19 P a Nc 69/2018, 19 P a Nc 70/2018, 2 P a Nc 480/2018 a 2 P a Nc 244/2019, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého J. D. a 2. O. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práv 1. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilý") podle čl. 2, čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 5, 6, 7, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 3, čl. 16, čl. 18 odst. 1, čl. 24 odst. 1, čl. 27 a 29 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") zamítl napadeným rozsudkem návrh otce na snížení výživného na nezletilého (výrok I). V dalších výrocích uvedeného rozsudku bylo dále stanoveno, že výživné stanovené otci rozsudkem okresního soudu ze dne 25. 11. 2015 č. j. Nc 1020/2014-254 na nezletilého ve výši 3 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019 se zvyšuje na částku 3 600 Kč měsíčně, splatnou k rukám 2. vedlejší účastnice (dále též "matka") vždy nejpozději do každého 5. dne v měsíci předem. Dlužné zvýšené výživné za období od 1. 9. 2019 do 31. 10. 2019 ve výši 1 200 Kč je otec povinen uhradit k rukám matky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). Otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém sudém týdnu v roce vždy v úterý od 15.00 do 18.00 hodin a dále od pátku 15.00 hodin do neděle 18.00 hodin a v každém lichém týdnu v roce ve čtvrtek od 15.00 do 18.00 hodin. Otec je dále oprávněn stýkat se s nezletilým v době letních prázdnin osm dní po sobě jdoucích v měsíci červenci a osm dní po sobě jdoucích v měsíci srpnu, vždy od 9.00 hodin prvého dne styku do 18.00 hodin posledního dne styku. Otec je povinen nahlásit matce termíny těchto styků vždy nejpozději do 30. 4. daného roku. Otec je dále oprávněn stýkat se s nezletilým v době vánočních svátků vždy od 26. 12. od 10.00 hodin do 28. 12. do 18.00 hodin. V době letních a vánočních prázdnin neplatí běžná úprava styku. Matka je oprávněna čerpat v každém kalendářním roce dovolenou s nezletilým v rozsahu dvou samostatných týdnů, přičemž tuto dovolenou není oprávněna čerpat v týdnu, na který připadá víkendový styk otce se synem. Matka je povinna informovat otce o termínu této dovolené písemně čtrnáct dnů předem. Bude-li otec v průběhu kalendářního roku čerpat dovolenou bez účasti nezletilého, je povinen o termínu dovolené informovat matku písemně čtrnáct dní předem. Po tuto dobu nebude probíhat styk otce s nezletilým. Otec je povinen převzít nezletilého v místě bydliště matky ve stanovenou dobu a zde ho ve stanovenou dobu předat matce zpět. Matka je povinna nezletilého ke styku s otcem připravit, ve stanovenou dobu otci předat a po styku převzít zpět. Rodiče jsou povinni poskytovat si vzájemnou součinnost při realizaci styku. Tím se mění rozsudek okresního soudu ze dne 10. 5. 2017 č. j. P 130/2014-752 ve výroku I (výrok III). Návrh otce na výkon rozhodnutí doručený soudu dne 27. 2. 2017 se zamítá (výrok IV). Návrh otce na výkon rozhodnutí o informační povinnosti ze dne 28. 6. 2018 se zamítá (výrok V). Návrh otce na výkon rozhodnutí o informační povinnosti ze dne 17. 6. 2019 se zamítá (výrok VI). Návrh otce na vyslovení relativní neplatnosti právního jednání matky, kterým tvrdila existenci dohody o zastupování a jednání se školským zařízením, se zamítá (výrok VII). Návrh otce na schválení právního jednání za nezletilého, které by byl oprávněn za nezletilého učinit otec, a to: podání žádosti o odškodnění, případně žaloby z důvodu nesprávného úředního postupu soudu ve věci exekučních řízení pod čísly 15 EXE 1311/2017 a 15 EXE 1834/2017; podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu ve věci "svévolného vtažení" nezletilého do exekučních řízení v rozhodnutí pod č. j. 26 Co 120/2018-147 a 26 Co 56/2018-129; zajištění právního zástupce k podání ústavní stížnosti, oprávnění přijímat či odmítat smírné řešení, přičemž otec by byl povinen toto sdělit matce a vzít v úvahu její stanovisko a uvést jej spolu se všemi podáními, kdy matka by byla oprávněna nikoliv povinna do tří dnů od žádosti o sdělení podat stanovisko k předmětné věci a otec povinen její stanovisko přiložit k veškerým podáním, kdy za podání stanoviska by se nepovažovalo vyjádření právního zástupce matky ani opatrovníka nezletilého, k těmto stanoviskům nebude otec přihlížet, neboť nejde o osoby ani instituce s rodičovskou odpovědností vůči nezletilému; uhradit veškeré náklady související s podáním žalob a stížností v daných věcech, čímž není dotčeno právo požadovat úhradu nákladů (škody) vyplývající z porušení jakéhokoli Ústavou zaručeného práva nezletilého na spravedlivý proces, porušení práva ochrany nezletilého před "vtahováním" do soudních řízení, vyplývajících z úmluv Českou republikou ratifikovaných a jiných závazků např. Listiny; povinnost otce přihlížet k nejvlastnějšímu zájmu nezletilého s poukazem na §3 občanského zákoníku; v případě neúspěšných žalob a stížností oprávnění podat v daných věcech stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva se zamítá (výrok VIII). Konečně žádnému z účastníků soud nepřiznal náhrada nákladů řízení (výrok IX).
3. K odvolání otce rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, že rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění jen tak, že výživné stanovené otci pro nezletilého rozsudkem okresního soudu ze dne 25. 11. 2015 č. j. Nc 1020/2014-254 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 17. 5. 2016 č. j. 21 Co 46/2016-327 částkou 3 000 Kč měsíčně se za dobu od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2020 snižuje na částku 2 700 Kč měsíčně, ve zbylém rozsahu se výrok I potvrzuje (výrok I). Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že výživné stanovené otci pro nezletilého rozsudkem okresního soudu ze dne 25. 11. 2015 č. j. Nc 1020/2014-254 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 17. 5. 2016 č. j. 21 Co 46/2016-327 částkou 3 000 Kč měsíčně se zvyšuje za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2020 na částku 3 700 Kč měsíčně a od 1. 9. 2020 nadále na částku 3 200 Kč měsíčně. Výživné je otec povinen platit k rukám matky vždy do 5. dne v měsíci předem (výrok II). Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým: v každém sudém kalendářním týdnu v úterý od 15.00 do 18.00 hodin a dále od pátku 15.00 hodin do neděle 18.00 hodin; v každém lichém kalendářním týdnu ve čtvrtek od 15.00 do 18.00 hodin; o jarních prázdninách v sudém kalendářním roce od soboty těmto prázdninám předcházející 9.00 hodin do neděle, kterou jarní prázdniny končí, 17.00 hodin; o velikonočních prázdninách v lichém kalendářním roce od čtvrtka těmto prázdninám předcházejícího 15.00 hodin do Velikonočního pondělí 17.00 hodin; o hlavních školních prázdninách po dobu deseti po sobě jdoucích dnů v měsíci červenci a deseti po sobě jdoucích dnů v měsíci srpnu, a to vždy od 9.00 hodin prvního dne do 18.00 hodin posledního dne s tím, že přesný termín tohoto styku je otec povinen sdělit matce písemně vždy nejpozději do 31. 3. každého roku a mezi otcem zvolenými termíny bude nejméně týden přetržka; o vánočních prázdninách v lichém kalendářním roce 23. 12. od 9.00 do 18.00 hodin, dále od 25. 12. 15.00 hodin do 29. 12. 17.00 hodin a v sudém kalendářním roce od 24. 12. 9.00 hodin do 25. 12. 15.00 hodin a dále od 30. 12. 9.00 hodin do 1. 1. následujícího roku 17.00 hodin. V době jarních, velikonočních, hlavních školních a vánočních prázdnin neplatí běžná úprava styku stanovená pro sudé a liché kalendářní týdny. Matka je povinna nezletilého ke styku s otcem řádně a včas připravit a ve stanovenou dobu v místě svého bydliště jej otci předat a po styku převzít zpět. Otec je oprávněn ve stanovenou dobu nezletilého v místě bydliště matky převzít a je povinen ve stanovenou dobu ho na stejném místě po skončení styku matce předat zpět. Rodiče jsou povinni si při realizaci styku poskytovat vzájemnou součinnost. Tímto se mění rozsudek okresního soudu ve Znojmě ze dne 10. 5. 2017 č. j. P 130/2014-752 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 11. 1. 2018 č. j. 21 Co 175/2017-911 v části o úpravě styku (výrok III). Ve výrocích IV až VIII se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok IV). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V).
4. Krajský soud v napadeném rozsudku ke stanovenému výživnému zejména uvedl, že je třeba provést srovnání poměrů účastníků v době od posledního rozhodnutí soudu s těmi, které nastaly v době soudem nově posuzované, což sám učinil a upravil výši výživného s přihlédnutém k tomu, že je zde podstatné snížení příjmů otce trvající delší dobu (k datu rozhodování krajského soudu cca půl roku), které bylo zaviněno současnou nepříznivou epidemiologickou situací, kdy v souvislosti s obecnými opatřeními otec nevykonával u svého zaměstnavatele z důvodu rozhodnutí zaměstnavatele, tedy překážky na jeho straně, práci v plném rozsahu, jak tomu bylo dříve, ale omezeně. K další podstatné změně související se stanovením výše vyživovací povinnosti otce k nezletilému pak došlo od září 2020, kdy nezletilý nastoupil do základní školy, s čímž se obecně (spíše než s nástupem do školy mateřské, jejíž poslední ročník hradí stát) pojí vyšší náklady na uspokojení jeho odůvodněných potřeb, související zejména s pořízením pomůcek a věcí do školy. Ke změně rozsudku okresního soudu došlo i ve výroku o úpravě styku otce s nezletilým. Stalo se tak zejména s ohledem na skutečnost, že pravidelný styk nezletilého s otcem probíhá v rozsahu, jak o něm okresní soud rozhodl, matka sama navíc umožňuje kontakt i nad jeho rámec. Podle krajského soudu styk probíhá bez problémů i s přespáním nezletilého u otce. Krajský soud ve shodě s okresním soudem vychází z toho, že soudní úprava styku je i nadále potřebná, neboť vztahům mezi rodiči dává pevný rámec, když otec má tendenci stýkat se s nezletilým v rozsahu a ve frekvenci mnohem větší, která však mnohdy na matku může působit až jako obtěžující. Jde o úpravu, která je účinná směrem do budoucna a která by proto měla vycházet z aktuálních poměrů, úrovně vztahů účastníků, zejména nezletilého a otce. V tomto směru již zde krajský soud nevidí žádné zásadní překážky, pro které by se rozsah úpravy měl odlišovat od úpravy obvyklé u dětí raného školního věku, což ve svém rozhodnutí zohlednil. Krajský soud dále rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil ve výrocích IV až VIII, což dále odůvodnil.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozsudky bylo rozhodnuto o jeho návrhu, aniž byla přesvědčivě zdůvodněna konkrétní výše vyživovací povinnosti podle jednotlivých zákonných kritérií. Dále úprava styku s nezletilým přehlíží a ignoruje reálnou aplikaci, ignoruje zákonem dané povinnosti a připouští i jejich porušování a dlužné výživné nezákonně přesouvá na exekuční řízení s ohledem na nepředvídatelnost a libovůli. Stěžovatel obsáhle vysvětluje svůj postoj k opatrovníkovi nezletilého, přičemž jednání opatrovníka považuje za nepřípustné ovlivňování soudních rozhodnutí, kdy opatrovník předkládá neobjektivní a nepravdivé zprávy, přejímá bez dalšího tvrzení matky, přičemž obecné soudy rezignovaly na jakékoli objektivní zjištění, protože zprávy opatrovníka jsou automaticky přebírány jako objektivní a pravdivé. Zároveň poukazuje na nedostatečné a neprůkazné zjišťování skutkového stavu, neboť je toho názoru, že obecné soudy bez akceptovatelného a racionálního důvodu ignorovaly skutkový stav, nevyhodnotily veškerá tvrzení a důkazy, které stěžovatel předkládal. Stěžovatel poukazuje přitom na vyšetřovací princip, jímž jsou obecné soudy při řešení opatrovnických věcí vázány. Stěžovatel dále při odvolacím řízení navrhoval mediaci, která by podle jeho názoru byla pro všechny zúčastněné daleko přínosnější než soudní určení styku s nezletilým. Byl-li soud informován o realizované dohodě, není důvod pro úpravu styku soudem a nutit tak účastníky strpět soudní rozhodnutí, když v zájmu nezletilého je co nejširší styk s oběma rodiči. Rozporuje též posouzení jeho návrhů na výkony rozhodnutí o informační povinnosti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě a stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
10. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je obsahově opakující se polemikou se skutkovými zjištěními okresního soudu, které převzal a doplnil krajský soud, a následně i s právním názorem těchto soudů. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že rozhodnutí obecných soudů z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele ani nezletilého jimi zasaženo nebylo. Rozhodnutí obecných soudů vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Oba obecné soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí jak ve věci péče o nezletilého a stanovení styku s otcem (srov. zejména bod 15 napadeného rozsudku krajského soudu), tak v otázce výživného. Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil, poukázal na skutková zjištění okresního soudu i na podrobné dokazování v otázce majetkových a osobních poměrů na straně obou účastníků, výdělkových možností a schopností obou rodičů i na změnu spočívající v nástupu nezletilého do základní školy (srov. zejména bod 14 napadeného rozsudku krajského soudu). Na závěrech obecných soudů neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické [viz k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
11. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku a výše výživného. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele ani nezletilého (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu