ECLI:CZ:US:2021:4.US.2101.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2101/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Jiřím Hermanem, advokátem, sídlem Belgická 130/32, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2021 č. j. 44 To 154/2021-34, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. dubna 2021 sp. zn. 0 Nt 7001/2021, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2020 sp. zn. 5 To 76/2020, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. ledna 2020 sp. zn. 0 Nt 718/2019, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2019 sp. zn. 5 To 390/2019 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. srpna 2019 sp. zn. 0 Nt 7123/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále žádá o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovanými rozhodnutími, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 26. 8. 2019 a ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 2. 10. 2019 a usnesením obvodního soudu ze dne 29. 1. 2020 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 11. 3. 2020, byly zamítnuty žádosti stěžovatele o přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 11. 2018 sp. zn. 3 T 80/2018 ve znění rozsudku městského soudu ze dne 25. 3. 2019 sp. zn. 67 To 57/2019.
3. Následně stěžovatel v téže trestní věci požádal o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů. Obvodní soud napadeným usnesením ze dne 9. 4. 2021 podle §327 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, žádost stěžovatele a contrario zamítl. Vyžádal si stanovisko Oblastní lékařské komise zdravotnické služby Vězeňské služby České republiky (dále jen "Oblastní lékařská komise"), ze kterého vyplynulo, že ač stěžovatel trpí dlouhodobě degenerativním postižením krční páteře se zúžením otvorů pro vystupující nervové svazky, jež je komplikováno významnou poruchou hybnosti pravé končetiny při otevřené myelopatii s kvadrusymptomatologií, netrpí nevyléčitelnou chorobou bezprostředně ohrožující jeho život a je i nadále schopen výkonu trestu. Zdůraznil, že šlo již o několikátou žádost stěžovatele o upuštění či přerušení výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů a že neshledal, že by došlo od zamítnutí předchozích žádostí k jakékoliv změně situace, která by odůvodňovala změnu přístupu soudu. K poukazu stěžovatele na posudek o invaliditě obvodní soud konstatoval, že invalidita I. stupně byla stěžovateli přiznána na základě lékařské zprávy vypracované během rehabilitace ve výkonu trestu a že mu nelze přisvědčit v tom, že by mu nebyla poskytována lékařská péče. Vypracování znaleckého posudku považoval na nadbytečné s tím, že je zřejmé, že zdravotní potíže, kterými stěžovatel trpí, jej bezprostředně na životě neohrožují.
4. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu městský soud napadeným usnesením ze dne 17. 5. 2021 zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. K námitkám stěžovatele podotkl, že nemá důvod považovat za nepravdivé stanovisko Oblastní lékařské komise a že tvrzení stěžovatele, že jeho rehabilitace začala až o tři týdny později, než stojí v daném stanovisku, nemá vliv na skutečnost, zda jeho zdravotní stav ne/vykazuje znaky nevyléčitelné choroby, pro kterou by nebyl schopen dále uložený trest odnětí svobody vykonávat. Vypracování znaleckého posudku k posouzení zdravotního stavu stěžovatele považoval městský soud ve shodě s názorem obvodního soudu za nadbytečné.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení a popisuje, jak bylo při jeho léčení postupováno (včetně poukazu na obsah lékařských zpráv). Má za to, že rehabilitační péče ve výkonu trestu odnětí svobody mu je poskytována v mnohonásobně nižším rozsahu, kvalitě a frekvenci, než je lékaři doporučované minimum, což může mít za následek vážné ohrožení jeho zdraví. Stěžovatel obecným soudům vytýká, že jeho žádost posuzovaly na základě jediného důkazu, a to stanoviska Oblastní lékařské komise, tedy orgánu, který je organizační součástí Vězeňské služby České republiky. Opětovně proto namítá, že by k posouzení jeho zdravotního stavu měl být vyhotoven znalecký posudek, který by vypracoval "nezávislý odborný lékař". Tvrdí, že ve věci byl neúplně zjištěn skutkový stav, neboť jeho zdravotní stav mu zásadním způsobem ztěžuje schopnost podrobit se podmínkám výkonu trestu odnětí svobody.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost proti usnesení městského soudu ze dne 17. 5. 2021 a usnesení obvodního soudu ze dne 9. 4. 2021 byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
7. Proti usnesení obvodního soudu ze dne 26. 8. 2019 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 2. 10. 2019 a usnesení obvodního soudu ze dne 29. 1. 2020 ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 11. 3. 2020 je však ústavní stížnost podána opožděně. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž usnesení městského soudu ze dne 2. 10. 2019 bylo stěžovateli doručeno dne 11. 11. 2019 a usnesení městského soudu ze dne 11. 3. 2020 bylo stěžovateli doručeno dne 6. 4. 2020. Ústavní stížnost byla podána dne 2. 8. 2021, proto je třeba ji považovat v části napadající toto rozhodnutí za opožděně podanou.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 (N 74/49 SbNU 119)], protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i k rozhodování o dalším výkonu trestu, a to včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu či o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu [srov. nález sp. zn. II. ÚS 715/04 ze dne 1. prosince 2005 (N 219/39 SbNU 323)]. Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze při extrémním vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 4013/19). K takové situaci však v posuzovaném případě nedošlo.
10. Obvodní soud, s jehož závěrem se ztotožnil i městský soud, si vyžádal k posouzení zdravotního stavu stěžovatele stanovisko Oblastní lékařské komise, ze kterého vyplynulo, že jeho zdravotní stav nevykazuje znaky choroby, pro kterou by nebyl schopen dále uložený trest odnětí svobody vykonávat. Stěžovateli je třeba přisvědčit, že Oblastní lékařská komise je součástí organizační součástí Vězeňské služby České republiky, tato skutečnost však sama o sobě nemůže zpochybnit její odborné lékařské závěry o jeho zdravotním stavu. Oba soudy také řádně vysvětlily, proč považovaly na nadbytečné vypracování znaleckého posudku o zdravotním stavu stěžovatele (sub 3 a 4 shora). V takovém jejich postupu Ústavní soud nespatřuje znaky neústavního pochybení.
11. Namítá-li stěžovatel, že rehabilitační péče ve výkonu trestu odnětí svobody mu je poskytována v mnohonásobně nižším rozsahu, kvalitě a frekvenci, než je lékaři doporučované minimum, což může mít za následek vážné ohrožení jeho zdraví, míjí se tato námitka se zákonným důvodem pro upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku podle §327 odst. 3 trestního řádu, kterým může být pouze zjištění, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost proti usnesení městského soudu ze dne 17. 5. 2021 a usnesení obvodního soudu ze dne 9. 4. 2021 z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proti usnesení obvodního soudu ze dne 26. 8. 2019, usnesení městského soudu ze dne 2. 10. 2019, usnesení obvodního soudu ze dne 29. 1. 2020 a usnesení městského soudu ze dne 11. 3. 2020 Ústavní soud odmítl pro opožděnost podle §43 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (viz sub 7). Vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti nebylo třeba samostatně rozhodovat o přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu