ECLI:CZ:US:2021:4.US.2150.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2150/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou, sídlem Pražská 1660/25a, Znojmo, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2021 č. j. 21 Co 211/2020-248 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. srpna 2020 č. j. P 195/2019-209, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé L. V. a 2. H. V., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s 1. vedlejší účastnicí (dále též "nezletilá") takto:
v každém sudém týdnu v roce od pátku 14.30 hodin, kdy ji převezme ve školském zařízení, které bude nezletilá navštěvovat, do neděle 18.00 hodin, kdy ji předá v místě bydliště 2. vedlejší účastnice (dále též "matka"); každý týden v úterý od 16.30 hodin, kdy si nezletilou vyzvedne v místě bydliště matky do následující středy do 8.00 hodin, kdy ji zavede do školského zařízení, které bude nezletilá navštěvovat; o hlavních školních prázdninách jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu (přičemž jde o sedm po sobě jdoucích dnů), od 9.00 hodin prvého dne do 19.00 hodin posledního dne, tyto týdny na sebe nesmí navazovat a dále jeden víkend v měsíci červenci od pátku 9.00 hodin do neděle 19.00 hodin, termíny těchto kontaktů je otec povinen sdělit matce písemně vždy nejpozději do 30. 4. každého roku předem; v každém sudém roce o jarních prázdninách, jak budou vyhlášeny příslušnou školskou správou, od soboty, která prázdninám předchází, 9.00 hodin do následující soboty 18.00 hodin; v každém lichém roce o velikonočních prázdninách od čtvrtka 9.00 hodin do Velikonočního pondělí 18.00 hodin; o vánočních prázdninách v lichém roce vždy od 25. 12. od 10.00 hodin do 27. 12. do 18.00 hodin a od 31. 12. od 10.00 hodin do 1. 1. do 18.00 hodin a v sudém roce od 23. 12. od 8.00 hodin do 24. 12. do 10.00 hodin a od 26. 12. od 10.00 hodin do 28. 12. do 18.00 hodin. V době jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdnin, nebude probíhat běžná úprava styku. Není-li stanoveno jinak, převezme otec nezletilou v místě bydliště matky ve stanovenou dobu, kam ji ve stanovenou dobu předá zpět. Matka je povinna nezletilou ke styku řádně připravit a ve stanovenou dobu otci předat. Rodiče jsou povinni poskytovat si vzájemnou součinnost při realizaci styku. Tím byla změněna úprava styku otce s nezletilou, jak o ní bylo rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 12. 2018 č. j. 2 Nc 50049/2018-38 ve výroku I, bod 3 (výrok I). Řízení o změně péče a výživy u nezletilé okresní soud zastavil (výrok II) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. K odvolání otce Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou: v každém sudém týdnu v roce od čtvrtka 12.00 hodin do následujícího pondělí v lichém týdnu v roce do 8.00 hodin; o hlavních školních prázdninách v každém roce 10 dní v měsíci červenci a 10 dní v měsíci srpnu, od 9.00 hodin prvního dne do 18.00 hodin posledního dne, přičemž mezi styky musí být přetržka minimálně 7 dní s tím, že otec je povinen sdělit matce termín těchto styků písemně vždy do 30. 4. každého roku; v každém sudém roce o jarních prázdninách od soboty předcházející jarním prázdninám od 9.00 hodin do neděle, kterou jarní prázdniny končí, do 18.00 hodin; v každém lichém roce o velikonočních prázdninách od čtvrtka od 9.00 hodin do Velikonočního pondělí do 18.00 hodin; v každém lichém roce o vánočních prázdninách od 23. 12. od 9.00 hodin do 25. 12. do 15.00 hodin a od 31. 12. od 9.00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18.00 hodin a v každém sudém roce o vánočních prázdninách od 26. 12. od 9.00 hodin do 30. 12. do 18.00 hodin. V době hlavních školních, jarních, velikonočních a vánočních prázdnin nebude probíhat běžná úprava styku. V době běžného styku od čtvrtka do pondělí je otec oprávněn převzít nezletilou ve školském zařízení, kam nezletilá dochází, a je povinen ji tam po skončení styku předat zpět. V době mimořádných styků o hlavních školních, jarních, velikonočních a vánočních prázdninách je otec oprávněn převzít nezletilou v místě bydliště matky a je povinen ji tam po skončení styku předat zpět. Matka je povinna nezletilou ke styku řádně připravit a ve stanovenou dobu otci předat. Tím změnil úpravu styku otce s nezletilou, jak o ní bylo rozhodnuto uvedeným (viz sub 2) rozsudkem okresního soudu č. j. 2 Nc 50049/2018-38 ve výroku I, bod 3 (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
4. Krajský soud shledal, že při poslední úpravě byla nezletilá poměrně nízkého věku tří let a dvou měsíců, nyní má pět let a osm měsíců, pravidelně dochází do školky, kde je oblíbená a má zde své kamarády, tedy je adaptovaná. Tyto skutečnosti krajský soud uznal za změnu poměrů, kterou bylo třeba zohlednit ve změně rozhodnutí o styku otce s nezletilou. Krajský soud dospěl k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilé je rozšířit běžný styk s otcem na delší časové období od čtvrtka odpoledne do pondělního rána jedenkrát za 14 dní a naopak neupravovat běžný styk ještě i na další týden od úterý do středy. Krajský soud neakceptoval návrh otce na ještě větší rozšíření styku, neboť v období 14 dnů by měl otec nezletilou v rozsahu asi 40 % doby, což by spíše naplňovalo znaky asymetrické střídavé péče, a nikoli rozšířeného styku, nehledě na časovou roztříštěnost a s tím spojenou nutnost neustálých přesunů nezletilé mezi rodiči. Stanovení ještě většího rozsahu styku, jak se domáhal otec, by již bylo nepřiměřeným zásahem do stability výchovného prostředí i stability úpravy poměrů. Přijatá úprava styku podle krajského soudu umožní nezletilé získávat životní zkušenosti při vyváženém soužití s každým z rodičů, otec bude oprávněn o nezletilou po nikoliv zanedbatelnou dobu osobně pečovat, podílet se na volnočasových aktivitách i běžných povinnostech v jejím životě a rozvíjet jejich vzájemný vztah ve všední dny, o víkendech a v adekvátním rozsahu také v průběhu svátků a prázdnin.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti s odkazy na judikaturu Ústavního soudu zejména uvádí, že mu bylo znemožněno právo podílet se na péči o dítě takovým stykem, který bude v zájmu dítěte, jehož pravidelnost bude umožňovat, aby se dítě dokázalo na otce spolehnout v jakémkoliv okamžiku, který v jeho životě nastane nejen nyní, ale i v pozdějším věku, mělo v něm jistotu, bylo schopno přebírat a těžit ze znalostí, zkušeností a výchovných a pedagogických schopností otce, jako druhého rodiče, a nikoliv jen jednoho z rodičů. Soudně nastavený styk stěžovatele s nezletilou vychází z ničím nepodložených závěrů o vhodnosti úpravy styku dcery s otcem v rozsahu necelé čtyři dny otec a více než 10 dnů matka, aniž by tomuto závěru odpovídaly zjištěné skutečnosti z hlediska posouzení nejlepšího zájmu dítěte. Považuje za výraz libovůle, že krajský soud vyhodnotil věk nezletilé ve spojení s vývojovými schopnostmi tak, že již je vytvořen vztah mezi otcem, tento nebude narušen delším odloučením, když časté styky je důvodné upravovat u dětí nižšího věku, kde lze předpokládat nutnou přirozenou vazbu dítěte na matku, avšak na druhou stranu hodnotí návrh otce na styk právně tak, že již jde o asymetrickou střídavou péči, a nikoliv rozšířený styk.
6. Rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno právo stěžovatele na rodinný život a péči a výchovu dítěte tím, že se soud řádně nezabýval nejlepším zájmem nezletilé. Žádné konkrétní skutečnosti svědčící závěru o vhodnosti upravit styk s delším časovým odstupem mezi jednotlivé rodiče nebyly prokázány. Krajský soud se konkrétně nezabýval významem nastaveného styku pro nezletilou z pozitivního či negativního hlediska. Za celou dobu řízení nebyly prokázány žádné negativní vlivy otce, členů jeho rodiny či způsobu jeho výchovy nezletilé. Soudy se v rozporu s dosavadní judikaturou nedostatečně (nikoliv komplexně) zabývaly nejlepším zájmem dítěte, nedostatečně posuzovaly nejlepší zájem konkrétního dítěte a opomenuly, či spíše ignorovaly právo stěžovatele na péči o nezletilou. Stěžovatel žádá ochranu svých rodičovských práv v daném okamžiku proto, aby mu bylo umožněno, nyní v tomto věku dítěte, skutečně se podílet na výchově a vývoji dítěte, vykonávat řádně odpovědnost vůči dítěti, neboť obecné soudy svými rozhodnutími nevyvinuly veškeré úsilí k zajištění těchto práv. Naopak zkrátily práva otce i nezletilé, jeho kontakt s nezletilou omezily a nastavily poměry tak, že se stal "víkendovým otcem". Tomuto postavení a poměrům se otec brání kontinuálně od ukončení společné domácnosti s matkou a nezletilou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
11. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je obsahově opakující se polemikou se skutkovými zjištěními obecných soudů, a následně i s právním názorem těchto soudů. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že rozhodnutí obecných soudů z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele jimi zasaženo nebylo. Rozhodnutí obecných soudů vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními.
12. Oba obecné soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí ve věci stanovení styku s otcem (sub 4). Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a na jeho závěrech neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Zejména závěry krajského soudu jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
13. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu