ECLI:CZ:US:2021:4.US.2176.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2176/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Triangl, a. s., sídlem Beranových 65, Praha 18 - Letňany zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem, sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. června 2021 č. j. 1 Afs 370/2020-34 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2020 č. j. 14 A 114/2019-32, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka požádala dne 19. 10. 2018 vedlejšího účastníka o platbu z Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost ve výši 3 157 751,10 Kč na projekt "Realizace objektu pro polygrafickou výrobu společnosti Triangl, a. s.". Vedlejší účastník opatřením ze dne 11. 12. 2018 zkrátil částku dotace na 2 368 765,40 Kč. Důvodem krácení bylo provedení technických změn v projektové dokumentaci po výběrovém řízení, které přesáhly 15% hranici pro posouzení podstatné změny závazku ze smlouvy. Vedlejší účastník uvedl, že stěžovatelka do víceprací a méněprací nezapočetla změny typu nového statického řešení, které podstatně mění charakter stavby. Tato změna přitom není vynucena okolnostmi stavby, nýbrž okamžitými možnostmi dodavatele. Za popsané pochybení byla stěžovatelce krácena dotace o 25 %. K dalšímu krácení ve výši 5 % přistoupil vedlejší účastník z důvodu diskriminujícího chování stěžovatelky k dodavatelům. Proti opatření o krácení dotace stěžovatelka podala námitky, jimž ministryně průmyslu a obchodu (dále jen "ministryně") nevyhověla, neboť dovodila, že možnost postupovat podle bodů 46) a 47) Pravidel pro výběr dodavatelů (dále jen "výběrová pravidla") vyžaduje naplnění několika podmínek, které stěžovatelka nesplnila. Při provedení více změn je rozhodný součet hodnot změn, přičemž hodnoty nelze rozdělovat. Změny navíc nemohly být posouzeny jako nepodstatné změny podle bodu 50) výběrových pravidel, protože stěžovatelka nepředložila přehled soupisek změn s odůvodněním každé jednotlivé položky změny, jak požaduje bod 50 písm. d) výběrových pravidel. Ke znaleckému posudku předloženému stěžovatelkou v řízení o námitkách ministryně uvedla, že tento posudek je nedostatečný, protože nevysvětluje, proč stěžovatelka nevyhotovila přehled soupisek změn.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem stěžovatelčinu žalobu proti rozhodnutí ministryně zamítl neshledav namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí ministryně, které je sice stručné, ale obsahuje odůvodnění závěru o krácení dotace. Podle městského soudu ministryně vypořádala stěžovatelčinu stěžejní námitku, že vedlejší účastník nepochopil strukturu změn, které stěžovatelka nezapočítala do bilance méněprací a víceprací, a to na straně 2 svého rozhodnutí odkazem na bod 51) výběrových pravidel, podle něhož bude-li provedeno více změn, je rozhodný součet hodnot všech těchto změn. Provedené změny není možné rozdělovat, ale jejich hodnota představuje celek. Popsané hodnocení považoval městský soud za dostatečné a zároveň věcně správné. Ministryně v rozhodnutí rozebrala, proč provedené změny ve svém celku nemohly být podřazeny ani pod bod 47), kde nebyl dodržen limit 15 % původní hodnoty závazku, ani bod 50) výběrových pravidel, kde stěžovatelka nedodržela požadavek na přehled změn s podrobným odůvodněním každé položky změny. I znalecký posudek předložený stěžovatelkou ministryně shledala nedostatečným, protože posudek nevysvětlil, proč stěžovatelka nevyhotovila přehled podle bodu 50) výběrových pravidel. Podle městského soudu se ministryně se znaleckým posudkem vypořádala sice stručně, ovšem způsobem, z něhož jsou patrné důvody, proč k němu nepřihlédla. Městský soud dodal, že znalecký posudek obsahuje rozbor zákonného ustanovení, které není pro věc relevantní, dále obsahuje obecné tvrzení, že je nezbytné, aby subdodavatelé provedli optimalizaci vazníků a dalších součástí konstrukce. Samotné zdůvodnění nezbytnosti takového postupu však podle městského soudu posudek neobsahuje. Městský soud shrnul, že ministryně v rozhodnutí srozumitelně zdůvodnila, proč stěžovatelka neprokázala naplnění výjimky podle bodu 50) výběrových pravidel, jíž se dovolávala.
4. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost. V odůvodnění uvedl, že okolnosti, na jejichž základě stěžovatelka předložila znalecký posudek, byly mezi stranami sporné. K jejich vyjasnění bylo vhodné vyhotovit z jednání úřední záznam, což se nestalo. Nemožnost ověřit závěry tvrzeného setkání však nebyly překážkou posouzení věci. Stěžovatelkou předložený znalecký posudek sice nebyl znaleckým posudkem podle §56 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tj. posudkem od znalce ustanoveného správním orgánem, avšak splňoval náležitosti podle §127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a správní orgán při jeho hodnocení postupuje shodně jako u posudku od znalce ustanoveného správním orgánem. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s městským soudem, že ministryně se ve svém rozhodnutí k posudku vyjádřila, sice stručně, ale přesto přezkoumatelně, neboť z jejího hodnocení je patrno, že znalecký posudek nepodal odpověď na otázku, která byla ve věci rozhodná. Protože ministryně ve svém rozhodnutí posudek neopomněla, Nejvyšší správní soud se neztotožnil s námitkou, že by chybějící úvahy ministryně k posudku nahrazoval městský soud, který jen přípustně rozhojnil a doplnil úvahy ministryně.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Podle stěžovatelky trpí rozhodnutí správního orgánu vadou spočívající v tom, že nelze seznat, jak byly vypořádány její námitky. Ačkoli byl vyžádán znalecký posudek, ministryně se jím ve svém rozhodnutí nezabývala, pouze povrchně konstatovala, že posudek je nedostatečný, neboť nevysvětluje, proč příjemce dotace nevyhotovil přehled podle bodu 50) výběrových pravidel. Zmiňoval-li Nejvyšší správní soud, že mezi stranami byly sporné okolnosti, na jejichž základě stěžovatelka předkládala znalecký posudek, a že v takovém případě měl být o jednání vyhotoven úřední záznam, pak stěžovatelka zdůrazňuje, že nemůže být činěna odpovědnou za to, že úřední záznam vyhotoven nebyl. Namítá, že městský soud i Nejvyšší správní soud nevystupovaly vůči orgánům veřejné správy v kontrolní roli, protože nepřípustným způsobem nahradily úvahu ministryně ke znaleckému posudku. Bylo-li by správní rozhodnutí přezkoumatelné, pak by podle stěžovatelky nebylo třeba žádného rozhojňování ani doplňování jeho závěrů soudy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo řádně vedené.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatňuje argumentaci, s níž se vypořádaly správní soudy způsobem, který je ústavně konformní. Ústavní soud odkazuje na hodnocení správních soudů, že i stručné vypořádání ministryně v jejím rozhodnutí se stěžovatelkou předloženým znaleckým posudkem obsahovalo přezkoumatelnou úvahu, proč ministryně k posudku nepřihlížela. Správní soudy konstatovaly, že k bodu 50) výběrových pravidel ministryně zdůraznila požadavek uvést přehled soupisek změn s podrobným odůvodněním každé položky změny. Podle ministryně předložený znalecký posudek nevysvětluje, proč příjemce dotace přehled podle bodu 50) nevyhotovil, k čemuž správní soudy uvedly, že znalecký posudek neobsahuje výběrovými pravidly vyžadovanou informaci. Toto hodnocení správních soudů je logické a přesvědčivé, Ústavní soud do něj nemá důvod vstupovat.
9. Ústavní soud se neztotožnil s námitkou, že by městský soud nahrazoval odůvodnění rozhodnutí ministryně ke znaleckému posudku. Správní soudy objasnily, že rozhodnutí ministryně obsahuje odůvodnění ke znaleckému posudku, nejde tak o situaci, kdy by městský soud nahrazoval neexistující odůvodnění správního orgánu svými vlastními úvahami, nýbrž o situaci, kdy městský soud stručně vyjádřené úvahy ministryně podrobil soudnímu přezkumu. Odůvodnění městského soudu je sice podrobnější než odůvodnění rozhodnutí ministryně, což však žádný rozpor s ústavními předpisy nezakládá, naopak jde o výraz toho, že se soud věcí pečlivě a do hloubky zabýval.
10. Ústavní relevanci nemá námitka, že nebyl sepsán úřední záznam. Jak uvedl Nejvyšší správní soud, skutečnost, že nebyl sepsán úřední záznam o okolnostech, za kterých byl znalecký posudek předložen, nijak nebránila posouzení samotného posudku a hodnocení dodržení výběrových pravidel.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených základních práv a svobod, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu