ECLI:CZ:US:2021:4.US.2188.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2188/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. června 2021 č. j. 10 As 68/2021-50 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2021 č. j. 22 A 37/2020-37, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vyjádřit se k projednávané věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, a že soudy v její věci porušily čl. 4 Ústavy. V ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") dne 6. 4. 2020 domáhala zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 30. 1. 2020 č. j. MSK18303/2020 zamítající její odvolání proti společnému rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí (dále jen "městský úřad") ze dne 31. 3. 2016 č. j. MUFO 10311/2016 jako opožděné. Městský úřad společným rozhodnutím rozhodl o umístění specifikovaného rodinného domu, byť stěžovatelka jako vlastník sousedního pozemku, na němž předmětný dům stojí, byla v tomto řízení o umístění stavby opomenuta. Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění se ztotožnil se závěrem vedlejšího účastníka, že podala-li stěžovatelka odvolání proti rozhodnutí městského úřadu až dne 4. 9. 2017, ačkoliv bylo předmětné společné rozhodnutí doručeno poslednímu účastníku řízení dne 15. 4. 2016 a nabylo právní moci dne 3. 5. 2016, podala své odvolání po marném uplynutí objektivní lhůty jednoho roku ve smyslu §84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
3. Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že §84 správního řádu se vztahuje nejen na případy, kdy se účastník řízení sice účastnil celého správního řízení, avšak konečné rozhodnutí mu nebylo doručeno, ale i na případy, kdy potencionální účastník o probíhajícím správním řízení vůbec nevěděl a nevystupoval v něm, a tedy mu ani konečné rozhodnutí doručeno nebylo. Byť se právní úprava obsažená v §84 správního řádu může podle Nejvyššího správního soudu jevit v některých případech jako tvrdá vůči těm, kteří účastníky materiálně měli být, a přesto nedostali možnost reálně se účastnit řízení, je třeba vyjít z toho, že tato právní úprava je stanovena pro zajištění právní jistoty osob dotčených rozhodnutím a není žádoucí, aby i po letech po vynesení rozhodnutí dotčené osoby stále neměly jistotu konečného rozhodnutí ve věci.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že je opomenutým účastníkem řízení, který o probíhajícím řízení nevěděl, a nemůže jí jít k tíži nedodržení objektivní lhůty ve smyslu §84 odst. 1 správního řádu. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je v rozporu s jeho rozsudky ze dne 9. 1. 2008 č. j. 1 As 45/2007-48 a ze 17. 2. 2009 č. j. 2 As 25/2007-118. Bylo totiž prokázáno, že stěžovatelka účastníkem řízení měla být a tato skutečnost je sama o sobě důvodem pro zrušení předmětného společného rozhodnutí městského úřadu jako stavebního úřadu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat přezkumný dohled nad jejich činností.
7. Žádná relevantní pochybení Ústavní soud ve věci stěžovatelky neshledal a k jejím konkrétním námitkám uvádí následující závěry.
8. Správní orgány i správní soudy vyložily ústavně konformním způsobem pro věc rozhodný §84 odst. 1 správního řádu stanovící mimořádnou lhůtu pro podání odvolání osobou, které rozhodnutí správního orgánu nebylo oznámeno. Předmětná zákonná konstrukce dává původně opomenutému účastníkovi řízení možnost podat opravný prostředek v dodatečné lhůtě, nicméně tuto možnost s ohledem na nutnost zajištění právní jistoty ostatních účastníků řízení omezuje jednoroční objektivní lhůtou. Omezení možnosti podat odvolání jen v jednoroční objektivní lhůtě není zpochybněno ani stěžovatelkou odkazovanými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 45/2007-48 a č. j. 2 As 25/2007-118, neboť je v nich řešeno - zjednodušeně řečeno - toliko určení, kdo je "opomenutým účastníkem řízení" pro účely dodatečné lhůty k podání odvolání, a okamžik nástupu účinků fikce doručení opomenutému účastníkovi řízení.
9. Z odkazovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se nepodává, že by existence opomenutého účastníka řízení byla bez dalšího důvodem ke zrušení rozhodnutí správního orgánu (ve stěžovatelčině věci městského úřadu jako stavebního úřadu). Při opačném výkladu, který bez relevantní argumentace prosazuje stěžovatelka v ústavní stížnosti, by zakotvení nepřekročitelné objektivní lhůty v §84 odst. 1 správního řádu postrádalo smysl. Otázkou, zda stěžovatelka může nebo nemůže využít ve své věci jako další opravný prostředek návrh na obnovu řízení ve smyslu §100 a násl. správního řádu nebo přezkumné řízení podle §94 a násl. správního řádu, se Ústavní soud v nyní posuzované věci nemohl zabývat, neboť nebyla předmětem napadených rozhodnutí.
10. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
11. Za těchto okolností nemohlo být vyhověno návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, jelikož podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu lze tuto náhradu přiznat jen "podle výsledku řízení", tedy nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu