ECLI:CZ:US:2021:4.US.224.21.1
sp. zn. IV. ÚS 224/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele 1) L. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6 - Bubeneč, a 2) nezletilého R. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2020 č. j. 72 Co 333/2020-2177, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2020 č. j. 72 Co 335/2020-2181, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. května 2020 č. j. 11 P 50/2015-2067 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. června 2020 č. j. 11 P 50/2015-2102, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a A) J. K. a B) Městské části Praha 19 - Úřadu městské části, sídlem Semilská 43/1, Praha 19 - Kbely, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 10 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 5, jakož i v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a rovněž v čl. 3 odst. 1, čl. 16, čl. 19 odst. 1 a čl. 29 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením ze dne 12. 5. 2020 č. j. 11 P 50/2015-2067 Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud"), podle §469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), a v souladu s §892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), jmenoval stěžovateli 2) (dále jen "nezletilý"), k ochraně jeho zájmů opatrovníkem Městskou část Praha 19 - Úřad městské části, Semilská 43/1, Praha 19 (dále jen "opatrovník"), k zastupování v řízení o návrzích stěžovatele 1) (dále též "otec") na výkon rozsudku obvodního soudu, jímž byl upraven styk otce s nezletilým - "žaloba pro zmatečnost" (72 Co 309, 310, 311, 312, 313, 314/2019).
3. Usnesením obvodního soudu ze dne 15. 6. 2020 č. j. 11 P 50/2015-2102 byl zamítnut návrh stěžovatele ad 1) na vydání opravného usnesení k výše uvedenému usnesení obvodního soudu. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí otec nezletilého podal návrh na vydání opravného usnesení s tvrzením, že jmenování opatrovníka bylo nepřesné, což způsobilo nejasnosti při jednání Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Opatrovník byl nezletilému jmenován pro žalobu pro zmatečnost podle §229 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), do rozhodnutí městského soudu ze dne 12. 2. 2020 č. j. 72 Co 309, 310, 311, 312, 313, 314/2019 a o návrzích otce na výkon rozsudku obvodního soudu, jímž byl upraven styk otce s nezletilým - žaloba pro zmatečnost. Obvodní soud dospěl k závěru, že při písemném vyhotovení usnesení nedošlo k chybě v psaní či počtech ani k jiné zjevné nesprávnosti, kdy bylo rozhodnuto k žádosti městského soudu, a proto návrh otce na vydání opravného usnesení zamítl.
4. Usnesením městského soudu ze dne 30. 10. 2020 č. j. 72 Co 333/2020-2177 bylo na základě odvolání stěžovatele ad 1) výše uvedené usnesení obvodního soudu, kterým byl nezletilému jmenován opatrovník, potvrzeno. Městský soud konstatoval, že nezletilému byl jmenován opatrovník, který je podle trvalého bydliště místně příslušný k ochraně jeho zájmů a s rodinnou situací nezletilého je obeznámen, přičemž z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by potvrzovaly opodstatněnost otcových odvolacích námitek (opatrovník nedal podnět ani návrh na zahájení řízení o nařízení výkonu rozhodnutí a ani o žalobě pro zmatečnost, což znamená, že ke střetu jeho zájmů se zájmy nezletilého nedochází).
5. Usnesením městského soudu ze dne 30. 10. 2020 č. j. 72 Co 335/2020-2181 bylo na základě odvolání stěžovatele ad 1) potvrzeno usnesení obvodního soudu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele ad 1) na vydání opravného usnesení. Městský soud konstatoval, že z obsahu spisu vyplývá, že městský soud vyzval dne 29. 4. 2020 obvodní soud ke jmenování opatrovníka nezletilému, a to pro řízení "o návrzích otce na výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž byl upraven styk otce s nezletilým - žaloba pro zmatečnost". Obvodní soud postupoval v intencích žádosti městského soudu, který vede řízení o otcem podané žalobě pro zmatečnost, a pro toto řízení jmenoval nezletilému opatrovníka. Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem, že podmínky pro otcem navrhovanou opravu nejsou dány.
II.
Argumentace prvního stěžovatele
6. V ústavní stížnosti stěžovatel ad 1) namítá, že opatrovník nezletilého, který byl nezletilému jmenován pro řízení před obecnými soudy, je v kolizi zájmů s nezletilým. Kolize zájmů stávajícího opatrovníka a nezletilého spočívá v tom, že ačkoli v průběhu pěti let stěžovatel ad 1) argumentuje (a dokládá a důkazními návrhy) psychickým týráním, emocionálním zneužíváním a ohrožováním výchovy nezletilého vedlejší účastnicí, matkou nezletilého (dále jen "matka"), dotčené orgány státu tyto skutečnosti bez odůvodnění ignorují. Stěžovatel ad 1) především namítá porušení §469 odst. 2 z. ř. s., ve znění účinném do 29. 9. 2017, které bylo v předmětné věci aplikováno, podle kterého byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje soud na návrh opatrovníka jiného. Stěžovatel ad 1) poukazuje na to, že v předmětné věci opatrovník podal dne 4. 4. 2016 podnět k zahájení řízení o úpravě jeho styku s nezletilým během letních prázdnin. Od tohoto okamžiku měl být v souladu s §469 odst. 2 z. ř. s., v tomto řízení jmenován opatrovníkem nezletilého jiný subjekt. Stěžovatel ad 1) dále poukazuje na to, že opatrovník dlouhodobě není způsobilý hájit řádně zájmy nezletilého a svým postupem v řízení znevýhodňuje i postavení stěžovatele ad 1). V této souvislosti stěžovatel ad 1) odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 23. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 1244/15 (N 222/79 SbNU 569, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz.).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ohledně stěžovatele ad 1) byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel ad 1) je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
8. Co se týče uvedení nezletilého stěžovatelem ad 1) rovněž jako stěžovatele, Ústavní soud konstatuje, že pro procesní účastenství nezletilého nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, kdy jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy každého rodičů (otce a matky) ve vztahu k nezletilému. Nezletilý v takovém případě musí mít opatrovníka a musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Nezletilý nemůže být vtažen do řízení jedním z nich na jeho straně. Vzhledem k zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) oprávněného stěžovatele ad 1) však nebylo nutné uvedené vady odstraňovat. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je přitom s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže de facto je rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
11. Namítá-li stěžovatel, že soudem ustanovený kolizní opatrovník není způsobilý hájit zájmy nezletilého, a namítá porušení §469 odst. 2 z. ř. s., ve znění účinném do 29. 9. 2017, Ústavní soud poukazuje na to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu je přesvědčivě a srozumitelně vysvětleno, že opatrovník byl jmenován v souladu s §469 odst. 1 z. ř. s. a v souladu s §892 odst. 3 občanského zákoníku. Nezletilému byl jmenován opatrovník, který je podle trvalého bydliště místně příslušný k ochraně jeho zájmů a jenž je s rodinnou situací nezletilého obeznámen, přičemž z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by potvrzovaly opodstatněnost otcových odvolacích námitek (opatrovník nedal podnět ani návrh na zahájení řízení o nařízení výkonu rozhodnutí a ani o žalobě pro zmatečnost, což znamená, že ke střetu jeho zájmů se zájmy nezletilého nedochází).
12. Městský soud v napadeném usnesení konstatoval, že jmenovaný opatrovník dosud vykonával svoji činnost v zájmu nezletilého a projevil snahu urovnat vztahy mezi rodiči, snažil se pomoci harmonizovat a stabilizovat vypjatou situaci, v níž se rodiče nezletilého po svém rozchodu již řadu let nacházejí. Pro otcovy námitky, že opatrovník nezletilého při výkonu své funkce v předmětné věci matce straní, městský soud oporu v obsahu spisu neshledal.
13. K námitkám stěžovatele o střetu zájmu opatrovníka se zájmy nezletilého Ústavní soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3412/16, ve kterém se konstatoval, že úkolem kolizního opatrovníka je hájit jen a pouze zájem nezletilého dítěte, přičemž je zjevné, že při výkonu opatrovnické funkce dochází nikoli výjimečně k tomu, že stanovisko opatrovníka je odlišné od procesního zájmu jednoho z rodičů. Odlišný pohled opatrovníka od názoru stěžovatele proto ještě neznamená rozpor se zájmy dítěte, natož zásah do ústavních práv stěžovatele (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 650/14).
14. Odkaz stěžovatele na nález sp. zn. I. ÚS 1244/15, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že vliv kolizního opatrovníka na zjištění stavu před soudem a jeho možnou deformaci při hledání rovnováhy mezi zájmy obou rodičů a nezletilého nelze obecně vyloučit, neshledal Ústavní soud v nyní posuzované věci s ohledem na výše uvedené závěry městského soudu případným. V nyní posuzované věci nebylo prokázáno, že by kolizní opatrovník v řízení nevystupoval v nejlepším zájmu dítěte, nebo dokonce, že by vystupoval ve prospěch jednoho z rodičů.
15. Vytýká-li stěžovatel soudům, že nevyhověly jeho návrhu na vydání opravného usnesení, poukazuje Ústavní soud na odůvodnění usnesení městského soudu vydaného v této věci, ve kterém městský soud dostatečně přesvědčivě vysvětlil, že obvodní soud postupoval v intencích žádosti městského soudu (který vedení řízení o otcem podané žalobě pro zmatečnost, a pro toto řízení jmenoval nezletilému opatrovníka), a proto přisvědčil obvodnímu soudu, že podmínky pro otcem navrhovanou opravu nejsou dány.
16. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí obsahují srozumitelné, logické a ústavně uspokojivé odůvodnění, z něhož je patrné, jaké skutkové závěry a na základě jakých důkazů učinily a jak věc právně posoudily. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatele ad 1) či nezletilého. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly, na věc aplikovaly relevantní právní předpisy. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
17. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele ad 1) či nezletilého (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu