ECLI:CZ:US:2021:4.US.2243.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2243/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti 1. Petry Trnkové a 2. Marka Helvína, zastoupených Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2021 č. j. 37 Co 8/2021-231, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Kamila Kuchaře, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to z důvodu porušení práv garantovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že Okresní soud v Blansku (dále jen "okresní soud") v řízení o určení vlastnictví usnesením ze dne 26. 11. 2020 č. j. 6 C 326/2014-208 odmítl - z důvodu opožděnosti - odvolání stěžovatelů (jako žalobců) proti rozsudku okresního soudu ze dne 15. 10. 2020 č. j. 6 C 326/2014-198 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání.
3. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením usnesení okresního soudu potvrdil a stěžovatelům uložil společně a nerozdílně zaplatit vedlejšímu účastníkovi (jako žalovanému) na nákladech odvolacího řízení částku 2 100 Kč. Účastníci řízení byli v napadeném usnesení poučeni o možnosti podání žaloby pro zmatečnost podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
7. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
8. V posuzované věci ústavní stížnost směřuje proti (napadenému) usnesení krajského soudu (jako soudu odvolacího), kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu (jako soudu prvního stupně), jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelů (proti výše označenému rozsudku) pro opožděnost. Právě o takovou procesní situaci v posuzované věci jde.
9. Stěžovatelé tedy měli k dispozici k ochraně svých práv ještě mimořádný opravný prostředek, a to žalobu pro zmatečnost, o čemž byli krajským soudem výslovně poučeni. Z ústavní stížnosti však neplyne (viz i §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), že by tento procesní prostředek podali, resp. "vyčerpali" (tj. dosáhli rozhodnutí o něm). Z tohoto důvodu není jejich ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2021
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj