ECLI:CZ:US:2021:4.US.2284.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2284/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Laboutkové, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem, sídlem Bráfova třída 770/52, Třebíč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021 č. j. 30 Cdo 1547/2020-331, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020 č. j. 53 Co 365, 366/2019-279 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. července 2019 č. j. 11 C 3/2016-244, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí tvrdíc, že jimi bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z úřední činnosti (řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 361/16) je Ústavnímu soudu známo, že Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 19. 3. 2014 č. j. 47 Cm 521/2011-141 zrušil směnečný platební rozkaz, jímž bylo vyhověno stěžovatelčině žalobě o zaplacení směnečné pohledávky 8 000 000 Kč s postižními právy. Krajský soud vzal za prokázané, že stěžovatelkou předložená listina označená jako směnka není pravým prvopisem směnky, nejde tudíž o platnou směnku, jež by představovala právní titul pro vymáhání směnečných pohledávek. Znalkyně z oboru písmoznalectví JUDr. Jarmila Hanyková, CSc., dospěla ve znaleckém posudku k pravděpodobnostnímu závěru, že podpis na směnce je pravým podpisem výstavce směnky. K námitce výstavce směnky (žalovaného v řízení před krajským soudem), že předložená listina je kopií jiné směnky, již vypořádané, tedy že ve skutečnosti jde o naskenovanou směnku, krajský soud ustanovil znalce z oboru kriminalistiky - technické expertízy písemností RNDr. Miloslava Musila. Znalec provedenými rozbory tvorby tiskových prvků všech částí směnky zjistil, že směnka je ve všech částech vyhotovena jako reprografický tisk zhotovený systémem čtyřbarevného laserového tisku. Krajský soud pak po skutkové stránce vyhodnotil, že pravděpodobnostní závěr o pravosti podpisu na zkoumané listině, jak uvedla znalkyně, není v rozporu se zjištěním druhého znalce. Laserový tiskový přístroj byl použit na původní listinu s pravým podpisem výstavce směnky, a tedy celá listina i s podpisem výstavce byla kopírována. Ke stěžovatelčinu odvolání rozsudek krajského soudu ve výroku o věci samé potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2014 č. j. 6 Cmo 234/2014-219, stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2015 č. j. 29 Cdo 1775/2015-264 a její ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 361/16 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz).
3. Z ústavní stížnosti a napadených rozsudků se podává, že stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici náhrady škody ve výši 10 880 567 Kč s příslušenstvím, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem ve směnečném řízení vedeném před krajským soudem pod sp. zn. 47 Cm 521/2011 výměnou originálu směnky za její kopii v průběhu řízení. Obvodní soud stěžovatelčinu žalobu napadeným rozsudkem zamítl. Nejprve vyslechl JUDr. Hanykovou v postavení svědka, která mimo jiné vypověděla, že na zkoumání směnky ve směnečném řízení před krajským soudem si již detailně nepamatuje, nicméně žádné stopy po technickém padělání nezjistila, a její závěr o absenci padělání se týkal jen podpisu, neboť celou listinu nezkoumala. Následně ji obvodní soud ustanovil jako znalkyni z oboru písmoznalectví a v posudku (z roku 2018) uvedla, že není možné určit, zda sporná listina je stejnou listinou, kterou jako znalkyně zkoumala ve směnečném řízení před krajským soudem. Listinu nemohla podrobit stejnému zkoumání jako v roce 2013 v řízení před krajským soudem, protože již nemá tehdy užívané technické prostředky. Při užití nyní dostupných prostředků (skenu s vysokým rozlišením, který však při svých zkoumáních běžně nepoužívá) zjistila shlukování v oblasti růžového spektra, které se u originálů nevyskytuje. Tento postup však v roce 2013 nepoužila. Poté obvodní soud vyslechl JUDr. Hanykovou jako znalkyni. Dále zadal vypracování znaleckého posudku Ing. Martině Luňákové, znalkyni z oboru kriminalistika - technické zkoumání dokladů a písemností. Ta ve svém posudku uvedla, že obrazová dokumentace sporného podpisu v posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 vypracovaného ve směnečném řízení před krajským soudem zachycuje shodné uspořádání tiskových prvků jako na sporné listině označené jako směnka. Podle ní byla dokumentace sporného podpisu v posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 i v jejím posudku z roku 2018 pořízena ze stejné listiny. Obvodní soud dále vyslechl Ing. Luňákovou k jejím znaleckým závěrům. Na základě dokazování učinil skutkový závěr, že JUDr. Hanyková zpracovala znalecký posudek ve směnečném řízení před krajským soudem na základě listiny, která je nyní k dispozici a není originální směnkou, nýbrž její kopií vytištěnou na laserové tiskárně. Ing. Luňáková podle obvodního soudu při výslechu dostatečným, přesvědčivým a fundovaným způsobem vysvětlila a obhájila svůj znalecký závěr, že fotografie ze znaleckého posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 vznikly nafocením sporné listiny, jež je nyní k dispozici. Obvodní soud uzavřel, že stěžovatelka neprokázala své tvrzení, že by krajskému soudu předala originál směnky, že ve směnečném řízení před krajským soudem JUDr. Hanyková pracovala při znaleckém zkoumání s originálem směnky a že by až následně v řízení před krajským soudem došlo k výměně směnky za kopii, tudíž nebylo prokázáno, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu.
4. Ke stěžovatelčině odvolání Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu. Ztotožnil se s jeho závěry a dodal, že měl-li obvodní soud pochybnosti o správnosti druhého posudku JUDr. Hanykové (tj. posudku zpracovaného pro řízení před obvodním soudem v roce 2018), tedy měl za to, že i ve zvětšených fotografiích v jejím prvním posudku z roku 2013 byly patrny shluky růžového spektra podél podpisu, jak to znalkyně zjistila ve druhém posudku z roku 2018, nepochybil, když vedl další dokazování k této skutečnosti. Pochybnosti obvodního soudu vyplývaly i z okolnosti, že v roce 2013 neměla JUDr. Hanyková stejné technické prostředky jako při zkoumání v roce 2018. Městský soud akceptoval závěr obvodního soudu, že závěry posudku Ing. Luňákové vyznívají přesvědčivě.
5. Stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. Otázka, zda je soud oprávněn ze své iniciativy nechat vypracovat znalecký posudek, který žádná strana nenavrhla, nezaložila přípustnost dovolání, neboť městský soud se při jejím řešení neodchýlil od řešení v judikatuře dovolacího soudu, podle níž důkaz takovým posudkem lze provést (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5373/2016). Otázka, zda je možné znaleckým posudkem zpochybňovat bezprostřední pozorování svědka - znalce, ke kterým došel na základě bezprostředního fyzického pozorování, rovněž nezaložila přípustnost dovolání. Nešlo o otázku výkladu §127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž o výsledek volného hodnocení důkazů. Nešlo tedy o závěr právní, nýbrž skutkový, který není Nejvyšší soud oprávněn přehodnocovat.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka tvrdí, že krajskému soudu ve směnečném řízení svěřila originál směnky, který byl v průběhu řízení před krajským soudem vyměněn za kopii. Má za to, že ze znaleckého posudku JUDr. Hanykové a jejího výslechu vyplynulo, že směnka, která je aktuálně k dispozici, je jinou listinou, než kterou znalkyně zkoumala v roce 2013 ve směnečném řízení před krajským soudem. V jejím posudku z roku 2013 se totiž nevyskytují fialové shluky barevného spektra, jež popisuje ve svém posudku z roku 2018 vypracovaném pro řízení před obvodním soudem. Dále stěžovatelka poukázala na protlaky směnky, které mají napodobit tlak propisky při ručním podpisu. Protlaky se podle ní vyskytují na listině, která je v současné době k dispozici, na směnce posuzované v roce 2013 se nevyskytovaly, a jsou tak výrazné, že by je znalkyně v roce 2013 odhalila. Stěžovatelka namítá, že po provedení důkazů o tom, že znalkyně JUDr. Hanyková zkoumala v posudcích z roku 2013 a 2018 rozdílné listiny, žádný z účastníků nenavrhl další důkazy. Obvodní soud pak přerušil jednání a strany začaly jednat o smírném řešení. Namísto, aby obvodní soud podpořil smírné řešení sporu, tak stranám předestřel svůj názor, že již v posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 se vyskytuje totožné fialové spektrum, které tato znalkyně popisuje v posudku z roku 2018. Podle stěžovatelky tímto způsobem obvodní soud vystoupil z role nestranného rozhodce sporu a zvýhodnil vedlejší účastnici, protože nařídil, aby Ing. Luňáková zpracovala znalecký posudek, jímž pak zpochybňoval posudek JUDr. Hanykové. Stěžovatelka považuje posudek Ing. Luňákové za problematický a tvrdí, že JUDr. Hanyková byla poslední, kdo zkoumal listinu, kterou stěžovatelka skutečně předala krajskému soudu. Navíc obvodní soud se snaží zpochybnit výpověď JUDr. Hanykové, které je z materiálního hlediska spíše svědeckou výpovědí, neboť ona byla jediná, kdo zkoumal původní listinu předloženou krajskému soudu, čímž je její výpověď nenahraditelná, což je typické pro svědka (na rozdíl od znalce).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo řádně vedené.
9. V ústavní stížnosti vede stěžovatelka polemiku se skutkovým závěrem obvodního soudu a městského soudu, zda listina označená jako směnka, kterou měl obvodní soud k dispozici a která je pouhou kopií směnky, je ta samá listina, kterou stěžovatelka předložila krajskému soudu ve směnečném řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že není povolán k přehodnocování skutkových zjištění učiněných na základě dokazování provedeného obecnými soudy. V nálezu ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377) Ústavní soud shrnul tři okruhy vad procesu dokazování, které dávají podklad pro jeho zásah; jde o tzv. opomenuté důkazy, opatření důkazu procesně nepřípustným způsobem a extrémní nesoulad skutkových zjištění s hodnocením důkazů. Rozhodnutí obvodního soudu ani městského soudu žádnou z těchto vad netrpí. Obvodní soud vedl podrobné dokazování a jeho skutkové závěry, s nimiž se ztotožnil městský soud, mají oporu v provedených důkazech, zejména znaleckém posudku Ing. Luňákové, jímž se společně s výpovědí této znalkyně obvodní soud zabýval a objasnil své úvahy k dalším důkazům, včetně posudků JUDr. Hanykové z let 2013 a 2018 a výpovědi JUDr. Hanykové. Obecné soudy poskytly logické a ucelené hodnocení provedených důkazů, do něhož nemá důvod Ústavní soud zasahovat.
10. Ústavní soud se neztotožňuje s námitkou, že obvodní soud nepostupoval nestranně, když zadal Ing. Luňákové zpracovat posudek, na jehož základě vyplynulo, že JUDr. Hanyková v roce 2013 ve směnečném řízení před krajským soudem zkoumala tu samou listinu označenou jako směnka, kterou měl obvodní soud k dispozici a kterou JUDr. Hanyková zkoumala v roce 2018. V této souvislosti lze poukázat na nález ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149), ve kterém Ústavní soud zdůraznil požadavek kritického hodnocení znaleckého posudku soudem, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběhu znaleckého zkoumání, věrohodnosti teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivosti metod použitých znalcem a způsobu vyvozování závěrů znalce. Tento nález se sice týkal trestního řízení, nicméně požadavek kritického hodnocení důkazů je vlastní každému procesu dokazovaní, tj. i dokazování před civilními soudy i správními soudy a před správními orgány. Obvodní soud tyto požadavky respektoval, když podrobně zkoumal zvětšené fotografie ve znaleckém posudku JUDr. Hanykové z roku 2013 vyhotoveném pro směnečné řízení před krajským soudem. Obvodní soud pojal pochybnosti, neboť měl za to, že na těchto fotografiích se vyskytují podobné shluky fialového spektra, jaké JUDr. Hanyková popisovala v posudku z roku 2018. Jak poznamenal městský soud, pochybnosti byly umocněny i tím, že JUDr. Hanyková v roce 2013 neměla stejné technické prostředky ke zkoumání listiny jako v roce 2018. Obvodní soud neporušil stěžovatelčina základní práva či svobody a nezpronevěřil se své povinnosti vystupovat nestranně, když na základě těchto pochybností nechal zpracovat znalecký posudek znalkyní z oboru kriminalistika - technické zkoumání dokladů a písemností (Ing. Luňákovou) k bližšímu prověření okolností, které zavdaly jeho pochyby. Následně se tyto pochyby ukázaly jako oprávněné, neboť Ing. Luňáková po znaleckém zkoumání dospěla k závěru, že obrazová dokumentace zkoumaného podpisu v posudcích JUDr. Hanykové z roku 2013 a roku 2018 byla pořízena z jedné listiny. Skutečnost, že na základě kritického hodnocení znaleckého posudku soud nabude pochybnosti o správnosti hodnocení znalce, nezakládá vybočení z nestranné role soudu, stejně jako je nezakládá postup soudu, který (je-li třeba k patřičnému prověření těchto pochybností zvláštních neprávních znalostí či dovedností) zadá zpracovat další znalecký posudek. Ústavní předpisy nekladou soudu překážky pro kritické hodnocení provedených důkazních prostředků jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, naopak takový postup představuje plnění požadavků, které jsou kladeny na proces zjišťování skutkového stavu.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu