ECLI:CZ:US:2021:4.US.2324.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2324/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. Libora Šubrta, zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1 - Staré Město, proti výroku I. a) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. května 2021 č. j. 95 Co 22/2021-261 a výroku I. rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. září 2020 č. j. 19 C 370/2018-197, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti GasNet, s. r. o., sídlem Klíšská 940/96, Ústí nad Labem, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Ústavy.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku ve výši 30 616,65 Kč s příslušenstvím. Co do částky 55 681,15 Kč s příslušenstvím žalobu vedlejší účastnice zamítl. Vedlejší účastnice je provozovatelkou distribuční sítě plynu a dne 10. 5. 2017 pojala podezření o neoprávněném odběru plynu ve stěžovatelově domě. Dne 23. 5. 2017 byl plynoměr demontován a znaleckým zkoumáním byly zjištěno jeho poškození a stopy po násilném přetočení číselníku. Okresní soud nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že plynoměr mohli poškodit zaměstnanci obchodní společnosti NTL Forensics a. s., kteří zařízení kontrolovali. Z provedeného dokazování podle soudu vyplývá, že postupovali profesionálním a standardním způsobem. Zaměstnanci uvedené společnosti jsou navíc odměňováni bez ohledu na množství odhalených neoprávněných odběrů. Svůj postup přitom natočili na videozáznam. Odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr plynu je konstruována jako objektivní. Je nerozhodné, kdo neoprávněný odběr zavinil. Vzhledem k tomu, že v domě byl funkční plynový kotel a k neoprávněnému odběru došlo, je za něj odpovědný stěžovatel. V mezích soudcovské úvahy soud snížil náhradu škody na minimum (resp. polovinu částky vyplývající z tzv. simulační faktury), neboť z jiných důkazů vyplynulo, že stěžovatel v domě nebydlel, pouze jej občasně navštěvoval.
3. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") rozhodl napadeným výrokem I. a) tak, že potvrdil rozsudek okresního soudu v části, jímž uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici částku ve výši 30 291 Kč, a v částce 325,65 Kč s příslušenstvím změnil rozsudek tak, že žalobu zamítl. Výrokem I. b) krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu v části, jímž byla žaloba zamítnuta, a řízení v tomto rozsahu zastavil. V podstatných skutkových závěrech se krajský soud ztotožnil s rozsudkem okresního soudu, který provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě dospěl k logickému a podloženému závěru o poškození plynoměru a neoprávněném odběru plynu. Za to je stěžovatel odpovědný bez ohledu na to, zda tento odběr zavinil, neboť prospěch z takového jednání vzniká jemu. Stěžovateli se nikterak nepodařilo kvalifikovaně tvrdit a prokázat nepravdivost svědeckých výpovědí zaměstnanců obchodní společnosti NTL Forensics a. s., natož pak poškození plynoměru jejich zaviněním.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy se dostatečně nevypořádaly se všemi okolnostmi případu. K poškození plynoměru totiž nemuselo dojít v dispoziční sféře stěžovatele. Stěžovatel upozorňuje na to, že plynoměr byl každému volně dostupný v neobydleném domě. Poškození plomby zjistil osamocený pracovník obchodní společnosti NTL Forencis a. s. K demontáži plynoměru došlo až o dva týdny později a v protokolu o ní je uvedeno opět jen poškození plomby (tedy nikoliv plynoměru, na kterém nejsou podle dokumentace patrné žádné známky manipulace). Spotřeba plynu byla po celou dobu konstantní a období údajného neoprávněného odběru nikterak nevybočovalo. Poškození plynoměru konstatoval až znalecký posudek několik měsíců poté, co byl plynoměr mimo sféru stěžovatele. Podle stěžovatele tak nebylo prokázáno, že by k poškození plynoměru došlo v jeho dispoziční sféře, což je podle judikatury Ústavního soudu [nález ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 202/06 (N 168/42 SbNU 433) a ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. I. ÚS 726/10 (N 190/58 SbNU 689)] nezbytná podmínka pro přiznání náhrady škody poškozené obchodní společnosti. Soudy nevyloučily stejně pravděpodobnou opačnou skutkovou variantu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí v částech napadených ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
7. Žádné takové vady Ústavní soud v napadených výrocích uvedených rozhodnutí neshledal. Soudy provedly všechny potřebné důkazy a po jejich vyhodnocení dospěly k výše popsanému a odůvodněnému závěru. Jejich skutkové závěry tak z ústavněprávního hlediska obstojí.
8. Přisvědčit nelze ani závěru stěžovatele, že by soudy postupovaly v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu [srov. nález ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 202/06 (N 168/42 SbNU 433) a ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. I. ÚS 726/10 (N 190/58 SbNU 689); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Uvedená rozhodnutí se týkala skutkově značně odlišných případů (toliko jako příklad lze uvést, že v těchto případech kontroly prováděli zaměstnanci vedlejší účastnice, ke zkoumání plynoměru došlo až po několika letech, nebylo prokázáno, zda byly poškozeny plomby a existovaly zásadní rozpory ve výpovědích svědků).
9. Podmínky pro ústavně konformní aplikaci právní úpravy objektivní odpovědnosti za neoprávněný odběr plynu (resp. elektřiny) stanovené v těchto nálezech byly podle Ústavního soudu ve stěžovatelově věci beze zbytku dány. Soudy provedly rozsáhlé dokazování, které nikterak nezpochybnilo původní skutková tvrzení vedlejší účastnice. Domáhal-li se stěžovatel toho, že v daném řízení měly být jednoznačně vyvráceny jeho nepodložené pochybnosti o postupu zaměstnanců obchodní společnosti NTL Forensics a. s., a to navíc s důkazním břemenem blížícím se úpravě českého trestního práva, nelze takovému názoru přisvědčit. Soudy se zabývaly rovněž vývojem spotřeby plynu v předmětném domě, podle čehož následně (významně ve prospěch stěžovatele) upravily výrok napadených rozhodnutí.
10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu