ECLI:CZ:US:2021:4.US.2539.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2539/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele MgA. Davida Karáska, zastoupeného Mgr. Jiřím Helánem, advokátem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. července 2021 č. j. 6 As 90/2021-27 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2021 č. j. 15 A 57/2018-61, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Úřadu průmyslového vlastnictví, sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 34 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník rozhodl o stěžovatelově návrhu na výmaz průmyslových vzorů č. 1, 4, 5, 9 a 10, zapsaných pod číslem zápisu 36 588 s názvem "Lavička" tak, že se vymazávají vzory č. 4, 5 a 10, a zamítl návrh na výmaz vzorů č. 1 a 9. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, který zamítl předseda vedlejšího účastníka.
3. Proti rozhodnutí o rozkladu podal stěžovatel správní žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným rozsudkem. Posoudil stěžovatelem zpochybňované zamítnutí návrhu na výmaz vzorů č. 1 a 9 a dospěl k závěru, že průmyslové vzory požívají ochrany, splňují-li kumulativně podmínku novosti a podmínku individuální povahy, tudíž námitkám nepřisvědčil. Napadený vzor č. 1 a jiný dříve zapsaný vzor, jež náleží stěžovateli, mají odlišný tvar bočnice lavičky a odlišný způsob jejího napojení na sedací a opěrnou část lavičky. Jde o rozdíly podstatné, neboť zásadním způsobem ovlivňují linie, obrys a tvar lavičky, tudíž i její celkový vzhled jak z čelního, tak bočního pohledu. U vzoru č. 9 je dán rozdíl od stěžovatelova vzoru ve tvaru nohou lavičky, které jsou u vzoru č. 9 jasně viditelné, čímž z čelního i bočního pohledu vyvolávají jiný dojem než vzor náležející stěžovateli.
4. Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost napadeným rozsudkem zamítl. Připomenul, že průmyslový vzor se považuje za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor, přičemž průmyslové vzory se považují za shodné, liší-li se jejich znaky pouze nepodstatně [§4 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně průmyslových vzorů")]. Nejvyšší správní soud shledal, že rozdíly mezi napadenými a namítanými vzory (odlišný tvar a napojení bočnic, odlišné provedení nohou lavičky) jsou viditelné a rozeznatelné na první pohled, jde o podstatné odlišnosti, pro které je naplněn znak novosti. Dále uvedl, že průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, liší-li se celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti (§5 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů). Nejvyšší správní soud objasnil s odvoláním na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (rozsudek ze dne 20. 10. 2011 ve věci C-281/10 P, PepsiCo, bod 53) povahu "informovaného uživatele". Jde o osobu mezi "průměrným spotřebitelem", který nemá specifické znalosti a zpravidla neprovádí přímé srovnání, a "osobou specializovanou v dané oblasti", což je odborník s důkladnou kvalifikací. Informovaný uživatel je osoba, která vykazuje nikoli průměrnou, nýbrž zvláštní ostražitost, ať z důvodu své osobní zkušenosti či rozsáhlé znalosti daného odvětví. Je-li to možné, informovaný uživatel provádí přímé srovnání dotčených průmyslových vzorů. Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že stěžovatel nesprávně pojímá koncept informovaného uživatele, neboť odmítá, že informovaný uživatel je schopný vnímat rozdíly průmyslových vzorů v detailech a zpravidla provádí přímé srovnání. Prizmatem vnímání informovaného uživatele jsou dány zásadní rozdíly mezi napadenými a namítanými vzory. Jde totiž o významné rozdíly, jež ovlivňují celkový dojem proti namítaným průmyslovým vzorům.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že správní soudy dospěly k posouzení, které ve výsledku znamená, že v rozporu s čl. 34 odst. 1 Listiny není poskytována efektivní ochrana práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti. Soudy podle něj svá rozhodnutí založily na zanedbatelných rozdílech mezi napadenými a namítanými průmyslovými vzory. Přijetí jejich závěrů by znamenalo, že průmyslovým vzorům stěžovatele je poskytována ochrana pouze formálně. Bylo-li by připuštěno, že k vytvoření nového průmyslového vzoru postačuje změnit jeden nepodstatný detail vzhledu již chráněného výrobku, byla by popřena samotná podstata ochrany průmyslových vzorů. K "vývoji" vzhledu výrobku by stačilo převzít existující průmyslový vzor a provést dílčí změny jeho nepodstatných detailů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele.
8. Tvůrčí činnost obecně chrání čl. 11 Listiny i čl. 34 odst. 1 Listiny, který ochranu duševního vlastnictví sice systematicky zařazuje mezi kulturní práva, avšak zároveň je třeba čl. 34 odst. 1 Listiny vnímat jako konkretizaci ochrany majetku a vlastnického práva zakotveného v čl. 11 Listiny. Čl. 34 odst. 1 Listiny obsahuje odkaz na zákonnou ochranu výsledků duševní tvůrčí činnosti, což zakotvuje povinnost státu tuto ochranu upravit v zákonech a také ji efektivně poskytovat. Poskytnutá ochrana se neomezuje pouze na zákonnou úpravu, lze se jí dovolávat též přímo, neboť čl. 34 Listiny odst. 1 není zahrnutý v čl. 41 odst. 1 Listiny, jenž omezuje vymahatelnost některých hospodářských, sociálních a kulturních práv [nález ze dne 13. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 2186/14 (N 2/76 SbNU 41), bod 16.].
9. Poskytnutí ochrany je vázáno na situace, kdy dochází k porušení práv k výsledkům duševní činnosti. U průmyslových vzorů, které představují vzhled výrobku, v nejobecnější rovině nepůjde o porušení práv k průmyslovým vzorům tehdy, je-li dána dostatečná odlišnost vzhledu různých výrobků. Posouzení, zda je taková odlišnost v konkrétním případě dána, přísluší správním orgánům a následně správním soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je povolán zkoumat, zda správní orgány a správní soudy při svém hodnocení uvedly racionální, přesvědčivé a přiléhavé argumenty, které mají reálný skutkový podklad.
10. V posuzované věci se podle hodnocení Ústavního soudu správní soudy nedopustily porušení stěžovatelova základního práva chráněného v čl. 34 odst. 1 Listiny. Poukázaly na reálně existující odlišnosti napadených průmyslových vzorů a vzorů náležejících stěžovateli. Objasnily, proč jde o rozdíly takového charakteru, že ve smyslu zákona o ochraně průmyslových vzorů zakládají odlišný celkový dojem z napadených a namítaných průmyslových vzorů. Na hodnocení správních soudů lze odkázat, neboť se pohybuje v ústavních mezích.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu