ECLI:CZ:US:2021:4.US.2680.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2680/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. ve Věznici Plzeň, zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. srpna 2021 č. j. 6 As 176/2021-12, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a města Bruntál, sídlem Nádražní 994/20, Bruntál, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") domáhal ochrany proti nečinnosti vedlejšího účastníka v řízení o žádosti o poskytnutí informace. Stěžovatel společně s žalobou požádal krajský soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Krajský soud uvedenou žádost zamítl usnesením ze dne 27. 5. 2021 č. j. 22 A 42/2021-5. Krajský soud poukázal na množství soudních řízení týkajících se přístupu k informacím, které stěžovatel vede; informace, které požaduje, se netýkají podstatných okolností jeho životní sféry. Účelem institutu osvobození od soudního poplatku není umožnit nemajetným osobám vést soudní spory podle jejich libosti, a proto je namístě jeho žádosti nevyhovět (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2021 č. j. 4 As 114/2021-21).
3. Kasační stížnost stěžovatele zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Nejvyšší správní soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 26. 10. 2011 č. j. 7 As 101/2011-66 (z nějž vychází i krajským soudem odkazovaný rozsudek sp. zn. 4 As 114/2021), podle kterého lze osvobození od soudních poplatků odepřít pro zvláštní povahu a množství soudních řízení, které žadatel vede; podává-li proto stěžovatel množství žalob ve věci svobodného přístupu k informacím, které se netýkají podstatných okolností jeho životní sféry (jeho majetek, životní podmínky a podobně), není důvod mu osvobození od soudních poplatků přiznat. Stěžovatel uvedená judikaturní východiska nezpochybnil a v jeho věci nebyl důvod se od nich odchýlit.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel tvrdí, že dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry a status postižené osoby; s těmito skutečnostmi spojoval splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Tvrdí rovněž, že "obsahem okruhu žádostí" prokázal, že se jiné věci, na které odkazují správní soudy, jeho životní sféry dotýkají ("ochrana zdraví, programy prevence, evidence osobních údajů"). Stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil potvrzení, že jako odsouzený k výkonu trestu odnětí svobody není pracovně zařazen.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
7. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí správního soudu týkajícího se jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku v soudním řízení správním. K přezkumu obdobných rozhodnutí Ústavní soud opakovaně uvádí, že výsledek řízení o osvobození od soudních poplatků, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, zda byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, tak spadá zásadně do sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jejich závěry [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Prostor pro případný zásah Ústavního soudu by se otevřel, vykazovala-li by rozhodnutí obecných soudů prvky libovůle spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právními závěry, anebo nevyplývalo-li by z rozhodnutí žádným způsobem, na základě jakých skutkových okolností byly právní závěry učiněny [srov. nálezy ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. IV. ÚS 776/05 (N 103/41 SbNU 309) či ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 218/09 (N 216/55 SbNU 33)]. Libovůli též představuje rozhodnutí postrádající jakékoli odůvodnění, anebo obsahující odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy řádně vedeného soudního řízení [viz nález ze dne 17. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 121/11 (N 96/61 SbNU 489)].
8. Ve věci stěžovatele přitom obecné soudy podmínky pro osvobození od soudních poplatků posoudily dostatečně. Napadené rozhodnutí je založeno především na závěru, že není namístě vyhovět žádosti stěžovatele, neboť vede velké množství obdobných řízení v oblasti práva na informace, které se netýkají jeho "podstatných okolností jeho životní sféry". Pro Ústavní soud je v prvé řadě rozhodné, že uvedený závěr správní soudy náležitě odůvodnily, a to jak s odkazem na jejich relevantní ustálenou rozhodovací praxi, tak vlastními úvahami vycházejícími z konkrétních okolností věci. Argumentace stěžovatele oproti tomu představuje prostý nesouhlas s napadeným rozhodnutím, aniž by věcně či ústavněprávně argumentoval. Za takové situace, je-li napadené rozhodnutí řádně odůvodněno a jeho právní závěr vychází z ustálené rozhodovací praxe, nemá Ústavní soud důvod, aby se jím blíže zabýval. Rovněž úvahy o skutečné majetkové situaci stěžovatele jsou za daných okolností nadbytečné, což se podává již z bodu 13 krajským soudem odkazovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 114/2021 (týkajícího se rovněž stěžovatele v obdobné situaci); uvedený závěr však stěžovatel nijak dále nezpochybňuje. Napadené rozhodnutí proto ústavněprávními (tzv. kvalifikovanými) vadami vymezenými sub 7 netrpí.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu