ECLI:CZ:US:2021:4.US.2699.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2699/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Valecha, zastoupeného Mgr. Karlem Touschkem, advokátem, sídlem Staropramenná 722/26, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2021 č. j. 24 Cdo 1796/2021-240, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2021 č. j. 29 Co 321/2020-196, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. května 2020 č. j. 34 D 888/2019-127 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2019 č. j. 1 Nc 2315/2019-72, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1. Mgr. Zuzany Kolářové a 2. Evy Markové jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho procesní práva zaručená čl. 90 Ústavy, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 34 D 888/2019 se podává, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") č. j. 1 Nc 2315/2019-72 bylo ke stěžovatelově návrhu rozhodnuto, že soudkyně JUDr. Eva Rybářová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí dané věci.
3. K odvolání stěžovatele městský soud usnesení obvodního soudu napadeným usnesením potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
4. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel dovoláním, avšak Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením dovolací řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), zastavil, a to z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení, a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel městskému soudu vytýká, že přes zjevnou podjatost nevyloučil JUDr. Evu Rybářovou z projednávané věci, ač s ní vede spor o řádné doručení rozsudku ze dne 10. 9. 2008 č. j. 25 C 206/2006-49.
6. Dále má za to, že Nejvyšší soud porušil jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu), když zastavil dovolací řízení. Upozorňuje, že svými podáními ze dne 27. 5. 2021, 27. 6. 2021 a 4. 8. 2021 požádal prostřednictvím obvodního soudu Nejvyšší soud o prodloužení lhůty až do 14. 8. 2021, že Mgr. Karel Touschek převzal jeho zastoupení dne 10. 8. 2021 a v "určeném termínu" hodlal Nejvyššímu soudu oznámit toto převzetí, mezi tím mu (stěžovateli) však bylo doručeno napadené usnesení. Daný postup stěžovatel nepovažuje za správný, neboť Nejvyšší soud pověřil obvodní soud doplněním "dovolacího řízení", a jemu také směřoval své žádosti o prodloužení lhůt k doplnění dovolání. Obvodní soud reagoval poprvé svým usnesením ze dne 28. 7. 2021, ve kterém mu určil pětidenní lhůtu. Podle stěžovatele tato lhůtu skončila nejdříve 11. 8. 2021, příp. až 14. 8. 2021. Nejvyšší soud vydal své usnesení nezákonně, protože lhůta pro doplnění dovolání ještě běžela, přičemž samotné doručení tohoto usnesení trvalo více jak dva měsíce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu, byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo toto rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému usnesení žádné takové prostředky k dispozici neměl.
8. K přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím soudů nižších stupňů viz sub 16.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
10. Stručně shrnuto, stěžovatel v ústavní stížnosti Nejvyššímu soudu vytýká, že odmítl jeho dovolání ještě předtím, než mu uplynula lhůtu k odstranění vady tohoto mimořádného opravného prostředku, spočívající v absenci povinného právního zastoupení podle §241 o. s. ř. Dále namítá, že v řízení před soudem prvního stupně věc projednávala a rozhodovala podjatá soudkyně JUDr. Eva Rybářová.
11. Jak patrno ze soudního spisu, stěžovatel byl usnesením obvodního soudu ze dne 19. 4. 2021 č. j. 34 D 888/2019-210 vyzván, aby do 30 dnů od doručení této výzvy předložil plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 27. 4. 2021, takže stanovená lhůta uplynula 27. 5. 2021. Soudní komisařka předložila spis obvodnímu soudu dne 4. 6. 2021, který jej dne 18. 6. 2021 zaslal Nejvyššímu soudu. V soudním spise je dále obsažena stěžovatelova žádost ze dne 27. 6. 2021 o prodloužení lhůty o 15 dnů, doručená obvodnímu soudu dne 29. 6. 2021, v níž se mj. uvádí, že dne 27. 5. 2021 stěžovatel podal prostřednictvím pošty žádost o prodloužení lhůty o 30 dnů, ovšem tato žádost doručena obvodnímu soudu nebyla, resp. v soudním spise obsažena není. Dále soudní spis obsahuje další stěžovatelovy žádosti ze dne 12. 7. 2021, ze dne 22. 7. 2021 a ze dne 4. 8. 2021 o prodloužení lhůty vždy o dalších 10 dnů.
12. Nutno dodat, že se v soudním spise nenalézá žádné usnesení ze dne 28. 7. 2021, kterým měl údajně obvodní soud reagovat na tyto jeho žádosti prodloužením lhůty o 5 dnů, přičemž si lze sotva představit, že by obvodní soud takové rozhodnutí vydal,
byl-li mu Nejvyšším soudem již dne 9. 7. 2021 vrácen soudní spis s tím, že má stejnopisy jeho usnesení o zastavení dovolacího řízení doručit účastníkům řízení.
13. Z výše uvedeného plyne, že stěžovatel ve stanovené třicetidenní lhůtě vadu dovolání neodstranil, ani nepožádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. V této lhůtě nepožádal ani o její prodloužení, neboť jeho první žádost je datována dnem 27. 6. 2021. Ta byla obvodnímu soudu doručena až dne 29. 6. 2021 a ještě týž den byla přeposlána Nejvyššímu soudu, k jejímu doručení však došlo až po 17. hodině. Jde-li o údajnou žádost ze dne 27. 5. 2021, stěžovatelovo tvrzení o jejím podání k poštovní přepravě téhož dne nelze ověřit, neboť nemá oporu v soudním spise. Nutno dodat, že stěžovatel lhůtu v prodloužené délce, jak v této žádosti požadoval, nedodržel, načež hned vzápětí, a to dne 29. 6. 2021, bylo vydáno napadené usnesení Nejvyššího soudu.
14. Uvádí-li stěžovatel, že obvodní soud k jeho žádostem příslušnou lhůtu prodloužil usnesením ze dne 28. 7. 2021 o pět dnů, je toto tvrzení rovněž bez opory v soudním spise, nicméně i kdyby takto skutečně obvodní soud rozhodl, nemělo by to žádný význam, neboť jím stanovená třicetidenní lhůta marně uplynula a v té době již také bylo dovolací řízení ukončeno.
15. S ohledem na uvedené skutečnosti lze konstatovat, že i kdyby se stěžovatelova tvrzení (o podání žádosti ze dne 27. 5. 2021 či o usnesení ze dne 28. 7. 2021) ukázala jako podložená, což se jeví jako nepravděpodobné, nelze pominout, že stěžovatel v (obvodním) soudem stanovené třicetidenní lhůtě vadu svého návrhu neodstranil a neodstranil ji ani do vydání napadeného usnesení Nejvyššího soudu, ačkoliv k tomu měl dostatečný časový prostor, a neučinil tak ani nikdy později. Nejvyššímu soudu (či obvodnímu soudu) přitom nelze vytknout, že by se dopustil jakéhokoliv pochybení, jež by vedlo ke zkrácení procesních práv stěžovatele, naopak procesní postup jeho samotného není možné označit za řádné hájení si svých práv.
16. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pro nenaplnění jeho náležitostí má nevyhnutelné procesní důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti v části směřující proti usnesením městského soudu a obvodního soudu. Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti je významné, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), či nikoliv. Bylo-li dovolání stěžovatele důvodně odmítnuto, protože nebylo pro vady věcně "projednatelné", nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor na to, aby přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku "uvážil". Je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (srov. §75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), je v daném kontextu třeba na dovolání stěžovatele hledět tak, jako by nebylo podáno. V takovém případě pak je ústavní stížnost - v části směřující proti rozhodnutím soudů nižších stupňů - nepřípustná [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 200/16 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), souhrnně stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zejména výrok II a body 59 a násl. (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)].
17. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl v části napadající usnesení Nejvyššího soudu jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a v části napadající usnesení obvodního soudu a městského soudu jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu