ECLI:CZ:US:2021:4.US.271.21.1
sp. zn. IV. ÚS 271/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Pavly Čermákové, zastoupené Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 14. ledna 2021 č. j. 72 Co 1/2021-78 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. prosince 2020 č. j. 11 C 351/2020-52, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a Pavla Čermáka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka se u Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") domáhá určení vlastnického práva k bytové jednotce. Společně s podáním žaloby navrhla nařízení předběžného opatření, kterým by soud vedlejšímu účastníkovi zakázal nakládat s bytovou jednotkou, přičemž doložila, že je osobou v I. stupni invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 35 % pobírající důchod ve výši 7 953 Kč měsíčně, a poukázala na dřívější osvobození od soudních poplatků v jiné věci. Okresní soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření odmítl a v odůvodnění uvedl, že stěžovatelka nesložila jistotu 10 000 Kč, když neshledal její poměry jako opodstatňující osvobození od soudních poplatků. K tvrzení stěžovatelky, že v jiném řízení byla od soudních poplatků osvobozena, okresní soud konstatoval, že v nyní posuzované věci vycházel z dalších listin, které v dříve vedeném řízení nebyly k dispozici, resp. že stěžovatelka nebyla schopna vysvětlit rozpory mezi nyní posuzovanou žádostí a skutečnostmi dokládanými v jiném řízení. V závěru doplnil, že by návrhu ani v případě neodmítnutí nebylo možné vyhovět, neboť podle §986 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, lze do katastru nemovitostí zapsat poznámku spornosti vlastnického práva, na jejímž základě by případný nabyvatel nemohl být v dobré víře. Potřeba úpravy zatímních poměrů podle okresního soudu nebyla splněna.
3. Stěžovatelka proti usnesení okresního soudu podala odvolání, v němž ho označila za nezákonné, nesprávné a neopodstatněné, a opětovně poukázala na své nepříznivé majetkové poměry. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu a v odůvodnění zopakoval, že povinnost spolu s podáním návrhu na nařízení předběžného opatření složit jistotu nemusí být splněna pouze tehdy, osvědčí-li navrhovatel splnění předpokladů osvobození od soudních poplatků. V tomto kontextu označil posouzení provedené okresním soudem jako správné. Zdůraznil zejména skutečnost, že stěžovatelka je částečně schopná opatřit si prostředky prací.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka po obsáhlé rekapitulaci vzniku dluhů, nabytí předmětné bytové jednotky i okolností vzniku a zániku manželství s vedlejším účastníkem namítá, že usnesení okresního soudu je překvapivé. Jde-li o rozpory ve skutečnostech odůvodňujících osvobození od soudních poplatků v nyní posuzované věci a v dřívějším řízení, zdůrazňuje, že jde o pouhé nedorozumění. Poukazování soudů na jiné skutečnosti označuje za nepodložené. Prostředky, kterými v době před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření disponovala, si opatřila zápůjčkou od příbuzných. Stěžovatelka je přesvědčena, že dostatečně osvědčila splnění předpokladů osvobození od soudních poplatků, přičemž od dřívějšího osvobození v jiné věci se okolnosti nijak nezměnily. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že usnesením krajského soudu ze dne 3. 5. 2021 č. j. 54 Co 101/2021-101 jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a pro řízení jí byl ustanoven právní zástupce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry obecných soudů v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. Žádný z uvedených závěrů však nelze v nyní posuzované věci učinit.
7. Obsahem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s odmítnutím návrhu na nařízení předběžného opatření pro nesložení jistoty, resp. se závěry obecných soudů o neosvědčení předpokladů osvobození od soudních poplatků. Podle §75b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), je navrhovatel k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč, a není-li jistota složena, soud podle §75b odst. 2 o. s. ř. návrh na předběžné opatření odmítne. Uvedené podle §75b odst. 3 písm. d) o. s. ř. neplatí, osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Z těchto pravidel je zřejmé, že odmítání návrhu na nařízení předběžného opatření i posouzení splnění předpokladů osvobození od soudních poplatků je předmětem úpravy podústavního práva, jehož výklad a použití jsou svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.
8. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že argumentace stěžovatelky je výhradně skutkové povahy, jíž nepřímo žádá přehodnocení skutečností odůvodňujících osvobození od soudních poplatků. Tato argumentace však k založení důvodnosti ústavní stížnosti nepostačuje. Ústavní soud rovněž v nyní posuzované věci nemůže přihlédnout k poukazu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků v jiném řízení ani později, po podání ústavní stížnosti, neboť v právní rovině nemá žádnou souvislost s nyní napadenými usneseními, a je rovněž výlučně skutkového charakteru. Nad rámec uvedeného je třeba stěžovatelce připomenout, že okresní soud se přes odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření rovněž soustředil na věcnou stránku, kdy uzavřel, že návrhu by nebylo možné vyhovět pro nesplnění předpokladů zakotvených v §74 odst. 1 o. s. ř., neboť není naplněna potřeba úpravy zatímních poměrů.
9. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu