ECLI:CZ:US:2021:4.US.2752.21.2
sp. zn. IV. ÚS 2752/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti obchodní společnosti REALIS-INVEST, s.r.o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. července 2021 č. j. 35 Co 140/2021-330 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. dubna 2021 č. j. 9 C 281/2013-222, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Miluše Králové a AB Banka, a.s. v likvidaci, sídlem Pivovarská 113/1, Mladá Boleslav, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 10. 2021 a jejíž vady byly odstraněny podáním ze dne 10. 11. 2021, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud"), neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva podle čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatelka požádala o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a spojila se svou ústavní stížností i návrh na vydání předběžného opatření, jímž by Ústavní soud vedlejší účastnici Miluši Králové (dále jen "žalobkyně") zakázal do konečného rozhodnutí o ústavní stížnosti předmětné nemovitosti zcizit či zatížit.
2. Žalobkyně se u okresního soudu domáhala proti vedlejší účastnici AB Banka, a.s. v likvidaci (dále jen "žalovaná") určení neexistence smluvního zástavního práva k nemovitostem žalobkyně, původně zřízeného ve prospěch žalované na základě zástavní smlouvy uzavřené dne 8. 6. 1993 s tehdejším vlastníkem předmětných nemovitostí a nyní zapsaného v katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatelky jako zástavního věřitele. Okresní soud žalobě vyhověl a v napadeném rozsudku určil, že sporné zástavní právo neexistuje. Svůj závěr opřel o odůvodnění, že pohledávka žalované, která byla zástavním právem zajištěna, nikdy nevznikla, a proto původní zástavní smlouva a veškerá právní jednání na ni navazující jsou neplatná. Proti rozsudku podala stěžovatelka odvolání, jež krajský soud odmítl dle §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatelka nebyla účastnicí řízení před okresním soudem a nevystupovala ani v postavení vedlejší účastnice, a tudíž neměla subjektivní legitimaci k podání odvolání. Krajský soud uvedl, že posuzovaná věc představuje sporné občanskoprávní řízení, v němž okruh účastníků určuje žalobce a nikoli soud. Žalobkyně však stěžovatelku za účastnici neoznačila a stěžovatelka do řízení ani nevstoupila jako vedlejší účastnice, přestože tak mohla učinit až do uplynutí 15 dnů od doručení rozsudku okresního soudu účastníku, kterého v řízení podporuje (§203 odst. 1 občanského soudního řádu).
3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka obecným soudům vytýká, že s ní nezacházely jako s účastnicí řízení, přestože je oprávněnou z předmětného zástavního práva a je jako zástavní věřitel řádně zapsána v katastru nemovitostí. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu k otázce věcné legitimace v řízení o určení neexistence zástavního práva. Volnost při určení okruhu účastníků řízení lze dle jejího názoru dovozovat v oblasti relativních závazkových práv, nikoli však ve sporu o existenci věcného práva zapisovaného do katastru nemovitostí. Stěžovatelka dále rozporuje závěr krajského soudu, že měla možnost přistoupit do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované. Neměla příležitost toto právo uplatnit vlivem procesní nečinnosti likvidátora žalované, jenž stěžovatelku o probíhajícím řízení nikterak neinformoval, a ta se o něm dozvěděla až poté, co jí byl rozsudek okresního soudu doručen správkyní konkursní podstaty žalované. Konečně zpochybňuje aktivní legitimaci žalobkyně v řízení o určení neexistence zástavního práva, když poukazuje na okolnosti svědčící o absolutní neplatnosti nabývacího titulu k nemovitostem.
II.
Přípustnost ústavní stížnosti
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou a zákonem o Ústavním soudu. V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
5. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná i na https://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
6. Směřuje-li ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je taková ústavní stížnost nepřípustná dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu [viz stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)].
7. Jak vyplývá z ústavní stížnosti (a jak Ústavní soud ověřil z databáze Infosoud.cz i telefonicky u příslušného soudního oddělení okresního soudu), stěžovatelka žalobu pro zmatečnost proti napadenému usnesení krajského soudu neuplatnila.
8. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Zároveň neshledal v daném případě okolnosti odůvodňující aplikaci některé z výjimek z pravidla subsidiarity ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 téhož zákona, čehož se ostatně stěžovatelka ani nedovolávala.
9. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
10. Stěžovatelka spojila s ústavní stížností také návrh na projednání věci mimo pořadí (§39 zákona o Ústavním soudu). Vzhledem k tomu, že o ústavní stížnosti Ústavní soud rozhodl bez prodlení, tomuto návrhu bylo de facto vyhověno.
11. Návrh, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření (§80 zákona o Ústavním soudu), má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit; pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku zde netřeba. Nadto lze konstatovat, že podmínky formulované v ustanovení §80 zákona o Ústavním soudu nemohly být tímto návrhem objektivně vůbec splněny; předběžné opatření může Ústavní soud vydat toliko v případě, že je ústavní stížnost podána proti jinému zásahu veřejné moci než je rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. II. ÚS 642/04 (N 51/40 SbNU 497)].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2021
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj