ECLI:CZ:US:2021:4.US.2762.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2762/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Marcely Kettnerové, zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2021 č. j. 12 Co 330/2020-251, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. července 2020 č. j. 5 C 158/2016-227 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. srpna 2021 č. j. 5 C 158/2016-301, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Jiřího Matyse, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejích základních práv (svobod) uvedených v čl. 36 odst. 1, v čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného usnesení městského soudu, domáhá se, aby Ústavní soud rozhodl, že řízení vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 5 C 158/2016 se spojuje s řízením sp. zn. 5 C 336/2017 v jedno řízení, a rozhodl, že vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení sp. zn. 5 C 158/2016. Ústavní stížností stěžovatelka výslovně nežádá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení obvodního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání, nicméně od jeho doručení odvozuje včasnost podání ústavní stížnosti (první strana ústavní stížnosti i. f.). Proto Ústavní soud, s přihlédnutím k obsahu výtek proti němu (třetí odstavec ústavní stížnosti) toto rozhodnutí zařadil do množiny napadených rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se u obvodního soudu domáhala určení neplatnosti tří smluv o půjčce, tří notářských zápisů a dvou zástavních smluv, přičemž naléhavý právní zájem spatřovala v tom, že vedlejší účastník svoje pohledávky uplatnil v insolvenčním řízení, čímž ji poškodil morálně i finančně, a proto má v úmyslu bránit se žalobou na náhradu škody, která jí tímto postupem byla způsobena. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (I. výrok) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 55 660 Kč (II. výrok). Zamítavý výrok odůvodnil absencí naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smluv o půjčkách, neboť taková deklarace by nijak nezměnila právní postavení stěžovatelky, protože nelze zvrátit prohlášení jejího úpadku, a o nákladech řízení rozhodl ve prospěch vedlejšího účastníka na základě kritéria úspěchu ve věci.
3. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným usnesením rozsudek obvodního soudu zrušil a řízení zastavil (I. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 66 792 Kč (II. výrok). Podle městského soudu nebyly splněny podmínky pro věcné rozhodnutí o žalobě, neboť pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci pravomocně rozsouzené (již z toho důvodu, že v řízení o žalobě na plnění musela být současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož žalované plnění vychází). Z tohoto důvodu nemůže stěžovatelka žalobou na určení neplatnosti smluv o půjčkách dosáhnout toho, čeho nedosáhla v předchozím sporu na plnění (šlo o incidenční spor v rámci insolvenčního řízení). V návaznosti na toto rozhodnutí přiznal městský soud vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť stěžovatelka zavinila zastavení řízení podáním žaloby přes existenci překážky řízení věci rozhodnuté.
4. Proti oběma rozhodnutím bylo podáno dovolání. Obvodní soud usnesením ze dne 1. 7. 2021 č. j. 5 C 158/2016-300 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Protože stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila, obvodní soud dovolací řízení napadeným usnesením zastavil, a v odůvodnění stěžovatelku poučil o možnosti podat proti usnesení odvolání. Z veřejně přístupných zdrojů (https://infosoud.justice.cz) se podává, že stěžovatelka této možnosti nevyužila.
5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je povinen zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Soudce zpravodaj vyhodnotil, že předklady řízení o ústavní stížnosti ve stěžovatelčině věci splněny nejsou.
8. Vůči usnesení obvodního soudu, od jehož doručení stěžovatelka odvozuje lhůtu k podání ústavní stížnosti, je ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání procesního prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soud), a to odvolání.
9. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení městského soudu je také nepřípustná pro nevyčerpání procesního prostředku, neboť stěžovatelka proti němu sice podala dovolání, avšak tento procesní prostředek nevyčerpala "řádně", neboť dovolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. K postupu obvodního soudu stěžovatelka uvádí, že výzva k zaplacení poplatku za dovolání nebyla doručena soudem do její datové schránky, o výzvě se proto nedozvěděla, nemohla na ni reagovat a v důsledku toho obvodní soud dovolací řízení zastavil. Dodává, že byť má soud povinnost doručit písemnost pouze právnímu zástupci, soudy často doručují písemnosti i účastníkům řízení. Kdyby tak obvodní soud učinil, nebyl by jí odepřen přístup k dovolacímu řízení. Formulovala názor, že dokumenty zásadního významu, jako jsou výzvy a rozhodnutí, by měly být současně zasílány i účastníkům řízení, pak by se předešlo zmeškání lhůt. Tato stěžovatelčina argumentace není relevantní, neboť usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo doručeno jejímu právnímu zástupci, tedy došlo k řádnému doručení.
10. Žádá-li stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti i zrušení rozsudku obvodního soudu, který již byl napadeným usnesením městského soudu zrušen, není Ústavní soud k rozhodování o ústavnosti již zrušeného rozhodnutí soudu příslušný [srov. k tomu §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu (není povolán rušit, co bylo zrušeno)]. Stejně tak Ústavní soud není příslušný k tomu, aby určoval, že řízení vedená obvodním soudem mají být spojena do jednoho řízení, nebo že vedlejšímu účastníkovi nemá být v řízení pod sp. zn. 5 C 158/2016 přiznána náhrada nákladů řízení. Stěžovatelka se ústavní stížností nemůže domáhat ničeho jiného než toho, co umožňuje §82 zákona o Ústavním soudu [srov. přiměřeně usnesení ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 2394/12 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a zčásti pro nepříslušnost podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. V této procesní situaci návrh podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí (jako návrh akcesorický) sídlí osud ústavní stížnosti. O tomto návrhu Ústavní soud nevydával samostatné rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době poté, co ji obdržel, resp. po odstranění jejích vad.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj