ECLI:CZ:US:2021:4.US.2787.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2787/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. srpna 2021 č. j. 7 As 156/2021-13, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že je v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel podal u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") žalobu proti nečinnosti vedlejší účastnice, u níž žádal o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce. Městský soud usnesením ze dne 18. 5. 2021 č. j. 18 A 23/2021-17 žádost o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce zamítl. Následnou stěžovatelovu kasační stížnost napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok).
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel uvádí, že správní žaloba i kasační stížnost byly podmíněny uhrazením správního (správně má být "soudního") poplatku, ačkoliv dostatečně prokázal své nepříznivé majetkové poměry, status osoby se zdravotním postižením i obsahem okruhů žádostí, které se významně dotýkají jeho životní sféry (ochrana zdraví, program prevence, evidence osobních údajů apod.), což zakládá "právní titul na ústavní stížnost".
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
6. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že posuzovaná ústavní stížnost je obsahově i argumentačně shodná s řadou jiných stěžovatelových ústavních stížností podaných v září a říjnu roku 2021. Jednu z nich již Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2676/21 (pozn. všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněnou. Toto usnesení se dostatečně vypořádalo s velmi stručnou argumentací stěžovatele, tudíž na něj Ústavní soud odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v něm uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12 a ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15).
7. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu