ECLI:CZ:US:2021:4.US.2807.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2807/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo nám. 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. srpna 2021 č. j. 6 As 146/2021-15, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, stěžovatel se v řízení u Městského soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby České republiky ve věci žádosti o poskytnutí informace. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce, což městský soud zamítl. Proti tomu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl s odůvodněním, že stěžovatel vede značné množství sporů, které se nikterak nedotýkají jeho životní sféry, nýbrž jsou projevem jeho zájmu o veřejné záležitosti. V takovém případě je na něm, aby nesl náklady s nimi spojené.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Mimořádně stručná ústavní stížnost obsahuje konstatování, že se stěžovatel domáhal soudní ochrany proti porušování jeho ústavně zaručeného práva na informace, správní soudy však podmínily příslušná řízení zaplacením poplatku, přičemž nezohlednily jeho nepříznivé majetkové poměry a status osoby se zdravotním postižením, ačkoli se žádosti významně dotýkají jeho životní sféry.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud - stejně jako v usnesení sp. zn. III. ÚS 2681/21 ze dne 19. 10. 2021 (jímž byla odmítnuta obdobná ústavní stížnost téhož stěžovatele) - předně zdůrazňuje, že stěžovatele, povinně zastoupeného právním profesionálem, stíhá břemeno tvrzení, kdy je na něm samotném, aby předložil Ústavnímu soudu ústavněprávní argumentaci, na základě které by mohl Ústavní soud předchozí řízení a napadená rozhodnutí přezkoumat a případně ústavní stížnosti vyhovět. Není úkolem Ústavního soudu tuto argumentaci domýšlet.
7. Stěžovatel neuvádí v podstatě žádný relevantní argument nad rámec prostého označení tvrzeně porušených základních práv. Pokud totiž poukazuje na svoje nepříznivé majetkové poměry, míjí se s podstatou napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, který tuto okolnost nezpochybnil, nýbrž konstatoval, že osvobození od soudních poplatků lze odepřít s ohledem na povahu a množství soudních sporů, které stěžovatel vede. Podává-li stěžovatel velké množství žalob ve věci svobodného přístupu k informacím, které se netýkají podstatných okolností jeho života, není důvod, aby související náklady nesl namísto stěžovatele stát. V posuzované věci přitom soudy dospěly k závěru, že se požadované informace podstatných okolností stěžovatelova života netýkají. K tomu stěžovatel uvádí, že se významně dotýkají jeho životní sféry, aniž by nicméně toto konstatování jakkoli dále rozvedl.
8. Podstata jakéhokoliv soudního řízení, a to včetně řízení před Ústavním soudem, ovšem spočívá v poměřování argumentace předkládané jednotlivými stranami. V případě kasačního přezkumu pak rozhodující soud konfrontuje obsah napadených rozhodnutí s předloženou argumentací stěžovatele. Pokud stěžovatel žádnou argumentaci nenabídne, nemá Ústavní soud co přezkoumávat.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
10. Ústavní soud poznamenává, že stěžovatel v zastoupení stejné advokátky podává desítky obsahově totožných ústavních stížností, ačkoli byl opakovaně Ústavním soudem upozorněn, že takto koncipovaná podání, postrádající takřka jakoukoli (natožpak ústavněprávní) argumentaci, nemají šanci na úspěch. Mimo jiné i k předejití obdobných situací zákon o Ústavním soudu vyžaduje, aby účastníci řízení byli zastoupeni advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tento požadavek ovšem vychází z předpokladu, že advokát bude plnit své zákonné povinnosti (§16 a násl. zákona o advokacii), tedy mimo jiné že bude jednat svědomitě a bude využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatní v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2021
Jan Filip v. r.
předseda senátu