ECLI:CZ:US:2021:4.US.2962.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2962/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelek Ivety Černé a obchodní společnosti AC AUTOCENTRUM ČERNÁ, s. r. o., sídlem Skalnatá 1301/8, Praha 12 - Modřany, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. července 2021 č. j. 19 Co 159/2021-385, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Badob Real, s. r. o., sídlem Krátká 364, Dobřichovice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), kterou první stěžovatelka podala za sebe a za druhou stěžovatelku, byť text je sepsán v první osobě jednotného čísla. Stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud zrušil toto usnesení, "aby bylo řízení tak, jak má podle zákonů vypadat, a bych měla advokáta". Z napadeného usnesení se podává, že bylo vydáno v řízení o vyklizení nemovitosti vedeném u Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud"), v němž tento soud zamítl usnesením ze dne 11. 3. 2021 č. j. 36 C 109/2020-205 opětovnou žádost stěžovatelek o přerušení řízení (I. výrok), vyhověl žádosti první stěžovatelky o zproštění advokáta jejím zastupováním (II. výrok) a zamítl žádost stěžovatelek na ustanovení zástupce z řad advokátů (III. výrok). Následné odvolání stěžovatelek krajský soud shledal, že "je dílčím způsobem nepřípustné, dílčím způsobem není důvodné", a napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelek o ustanovení zástupce pro doplnění odvolání (I. výrok), odmítl odvolání proti odůvodnění výroků I. a II. usnesení okresního soudu (II. výrok) a potvrdil III. výrok (III. výrok).
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelek není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože vykazuje řadu procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona o Ústavním soudu), zejména neobsahuje ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem nejsou stěžovatelky zastoupeny advokátem (§30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že první stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla upozorněna s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1216/17). Stěžovatelka však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud se opakovaně vyslovil, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani stěžovatelčina žádost " o prodloužení lhůty k doplnění advokátem do doby přidělení ČAK, kam zasílám žádost o přidělení advokáta ..." Totéž platí i pro druhou stěžovatelku, protože její jedinou jednatelkou a společnicí je první stěžovatelka.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1214/19, sp. zn. III. ÚS 1226/19, sp. zn. II. ÚS 1686/20 a řadě dalších (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj