ECLI:CZ:US:2021:4.US.3013.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3013/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. J. D. a 2. G. D., zastoupených Mgr. Renátou Prosickou, advokátkou, sídlem Tyršova 498/31, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. července 2021 č. j. 70 Co 136/2020-1828, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a M. D., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se 1. stěžovatelka (dále též "matka") a 2. stěžovatelka (dále též "dcera") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 1. 2020 č. j. 0 P 375/2006-1572 bylo rozhodnuto o návrhu vedlejšího účastníka (dále též "otec") na snížení výživného pro tehdy nezletilou dceru (nabyla zletilosti) tak, že výživné stanovené otci pro dceru naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2015 č. j. 0 P 375/2006-1057 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 3. 2016 č. j. 70 Co 463/2015-1229 ve výši 40 000 Kč měsíčně (25 000 Kč k rukám matky a 15 000 Kč na účet dcery) se snižuje na částku 18 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 8. 2017, a určil, že výživné je splatné k rukám matky vždy do každého prvého dne v měsíci předem (výrok I). Dále rozhodl, že výživné, které se stane splatným od 1. 2. 2020 do konce kalendářního měsíce, v němž bude rozsudek doručen otci, je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od doručení rozsudku (výrok II), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. Okresní soud dospěl k tomu, že od poslední úpravy výživného došlo u otce k podstatné změně poměrů, spočívající v tom, že od 10. 8. 2017 byl čtyři měsíce hospitalizován a byl v dlouhodobé pracovní neschopnosti s diagnózou biliární akutní pankreatitida s následným rozvojem diabetes mellitus, což vedlo k poklesu pracovní schopnosti otce o 55 % a k přiznání invalidity II. stupně. Posudkem o invaliditě bylo prokázáno, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy otec může vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. V době předchozího rozhodování soudu otec dosahoval jako konzultant v mezinárodním obchodu celkového měsíčního příjmu minimálně ve výši 300 000 Kč; pro svůj zdravotní stav však již nyní tuto činnost vykonávat nemůže, přičemž výrazný pokles v jeho příjmech byl potvrzen též předloženými daňovými přiznáními. K ostatním majetkovým poměrům otce okresní soud uvedl, že k výraznějším změnám v mezidobí nedošlo. Otec je i nadále vlastníkem tří nemovitostí v celkové minimální hodnotě zhruba 55 000 000 Kč; uvedené nemovitosti jsou však aktuálně postiženy v rámci exekuce, a otec tak s nimi nemůže nakládat. V osobních poměrech rovněž nedošlo ke změnám, otec má nadále vyživovací povinnost ke dvěma dětem, žije s družkou a má nově zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem. Poměry matky se rovněž nezměnily, jde-li však o dceru, které bylo v době rozhodování 16 let, došlo k nárůstu jejích potřeb v souvislosti s přirozeným vývojem. Při stanovení konkrétní výše výživného okresní soud vycházel z poklesu pracovní schopnosti otce ve shora uvedeném rozsahu, přičemž současně zohlednil, že otcovy majetkové poměry jsou i nadále nadstandardní.
4. K odvolání matky krajský soud rozsudek okresního soudu rozsudkem ze dne 20. 7. 2020 č. j. 70 Co 136/2020-1655 změnil tak, že úprava výživného pro dceru se v části týkající se výživného splatného k rukám matky mění tak, že výživné se snižuje z částky 25 000 Kč měsíčně na částku 20 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 8. 2017; ve zbývající části se úprava výživného nemění (výrok I). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
5. Krajský soud rekapituloval, že okresní soud výživné snížil o 55 %, neboť pracovní schopnost otce podle posudku o invaliditě poklesla právě o 55 %. Popsaným postupem však okresní soud nepřípustně přecenil pokles pracovní schopnosti otce, aniž komplexně posoudil vliv této změny na jeho celkové poměry. Krajský soud připomněl, že již při svém předchozím rozhodování vycházel nejen z příjmů otce, ale zejména z celkové sumy jeho nemovitého majetku, přičemž další hodnotný movitý majetek měl tehdy otec zamlčet. Otec nadále vlastní tři nemovitosti, jejichž hodnota v roce 2019 činila 58 000 000 Kč. Ačkoliv otec na jedné straně poukazoval na nižší hodnotu hotelu, v němž provozuje svou podnikatelskou činnost (15 500 000 Kč namísto cca 30 000 000 Kč podle soudem zadaného znaleckého posudku), přehlížel na straně druhé vyšší hodnotu rodinného domu v D. určenou znaleckým posudkem, který si nechal sám vypracovat na podporu návrhu na částečné zastavení exekuce (23 000 000 Kč namísto 17 000 000 Kč). Otcova životní úroveň zůstala rovněž nadstandardní, jak co se týče kvality bydlení, tak povahy volnočasových aktivit (golf), přičemž jeho životní úroveň navíc významně ovlivňuje jeho manželka - advokátka (pozn. Ústavního soudu: v mezidobí mezi rozsudkem okresního soudu a krajského soudu uzavřel otec s jeho družkou manželství). Snížení příjmů otce tak bylo výrazně kompenzováno celkovou sumou jeho nemovitého majetku; rovněž schopnost podnikat otci zůstala, i když pouze částečně, zachována a otec je nadále schopen splácet úvěry, byť za pomoci blízkých osob, jakož i půjčky od rodičů a bývalé partnerky. Podle krajského soudu bylo s ohledem na nadstandardní celkové poměry otce namístě snížit výši výživného toliko o částku 5 000 Kč měsíčně ze spotřební složky výživného.
6. K ústavní stížnosti otce rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 3001/20 (tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), že posledně uvedeným rozsudkem krajského soudu bylo porušeno právo otce na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a tento rozsudek zrušil. Ústavní soud přisvědčil těm námitkám otce, které se týkaly nedostatků odůvodnění rozsudku krajského soudu, když některé závěry krajského soudu (zejména týkající se majetkové situace otce) nebyly přezkoumatelným způsobem odůvodněny.
7. V následném řízení změnil krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ze dne 20. 1. 2020 č. j. 0 P 375/2006-1572 tak, že výživné stanovené otci pro dceru naposledy rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2015 č. j. 0 P 375/2006-1057 ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 2. 3. 2016 č. j. 70 Co 463/2015-1229 ve výši 40 000 Kč měsíčně se snižuje na částku 18 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 8. 2017, na částku 32 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2020 a na částku 27 000 Kč měsíčně s účinností od 13. 9. 2020 nadále. Výživné, které dospěje od 1. 8. 2021 do konce měsíce, v němž rozsudek bude doručen, je otec povinen zaplatit dceři do tří dnů od doručení rozsudku. Běžné výživné je otec povinen platit dceři do každého prvého dne v měsíci (výrok I). Dále krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
8. Krajský soud odůvodnil změnu výživného (snížení na 18 000 Kč měsíčně) v období od 10. 8. 2017 do 31. 12. 2019 v bodě 22 napadeného rozsudku zejména s ohledem na nepříznivé hospodářské výsledky podnikání otce způsobené zjevně jeho zdravotní indispozicí. Dále pak odůvodnil následné zvýšení výživného (na částku 32 000 Kč měsíčně) v období od 1. 1. 2020 do 12. 9. 2020 v bodě 23 napadeného rozsudku, kdy toto zvýšení bylo reakcí na opětovně změněnou příjmovou situaci otce tentokrát v kladném slova smyslu, kdy otec v podnikání dosáhl druhého nejlepšího hospodářského výsledku od roku 2015. Konečně pak odůvodnil poslední změnu výživného (snížení na 27 000 Kč měsíčně) od 13. 9. 2020 nadále, kdy tato změna je indikována podstatnou změnou v osobních poměrech otce danou zvýšením počtu jeho vyživovacích povinností v důsledku narození jeho třetího dítěte. Ve všech třech etapách vycházel krajský soud z příjmové situace otce v kombinaci s dalšími souběžnými zákonnými určovateli, jimiž na jeho straně jsou majetkové poměry a životní úroveň, což rozvedl v bodech 26 a 27 napadeného rozsudku.
II.
Argumentace stěžovatelek
9. Stěžovatelky mají za to, že nebyl dán objektivní důvod pro soudem stanovené termíny i výši výživného, kdy toto bylo výrazně sníženo, a to tak, že byla zrušena spořící složka (míněno v době nezletilosti dcery) a bylo snižováno výživné v době, kdy její otec vykazoval příjmy umožňující výživné ponechat, tak i v době, kdy vykazoval příjmy, z nichž bylo možné výživné dokonce zvýšit, když už ne ponechat v původně stanovené výši. I ostatní životní úroveň otce byla a je mimořádně vysoká, stejně jako hodnota jím vlastněného majetku. Je právem obou stěžovatelek obdržet adekvátní soudní ochranu, která jim byla napadeným rozsudkem odepřena absencí potřebného odůvodnění náhlé změny názoru soudu na výši výživného v tak razantní výši při stejně zjištěném skutkovém stavu, nedokončeném dokazování týkajícím se užívání vozidla Porsche otcem a jeho hodnoty, špatným právním hodnocením při stanovení výše výživného i termínů jejich snižování, a také při akceptací takového užití práva, k němuž došlo požadavkem na zrušení výživného k A. D. vydaném po datu vydání napadeného rozhodnutí cíleně tak, aby na něj nemohlo být při stanovení výživného pro dceru reagováno, přičemž je zřejmé, že počet vyživovacích povinností je jednou z důležitých okolností. Bez odůvodnění došlo k razantní změně v názoru soudu za stejně zjištěného stavu, kdy je do minulosti snižováno výživné o cca 500 000 Kč, rušena spořící složka pro tehdy nezletilou dceru a do budoucnosti pak výživné snižováno i při zjištění soudu, že otec má od 1. 1. 2020 příjem i hodnotu majetku výrazně vyšší než v době poslední úpravy v roce 2016. Tímto bylo podle stěžovatelek zasaženo do jejich ústavně zaručených práv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpaly všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
12. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
13. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelkami v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše).
14. Ústavní soud zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci již neshledal Ústavní soud v postupu a v novém rozhodnutí krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatelek a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.
15. Napadený rozsudek vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v něm dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními, kdy krajský soud respektoval závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. III. ÚS 3001/20. Krajský soud ve věci provedl dostatečné doplnění dokazování, zabýval se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o změně výše výživného, přičemž své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil (srov. jeho bod 8, a zejména důkladně odůvodněné body 22 až 27 napadeného rozsudku) a Ústavní soud v jeho závěrech neshledal nic neústavního, co by odůvodňovalo jeho případný další kasační zásah.
16. Ústavní soud dodává, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
17. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelek (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost ze shora uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu