ECLI:CZ:US:2021:4.US.341.21.1
sp. zn. IV. ÚS 341/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Filipem Kábrtem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020 č. j. 8 To 103/2020-3781 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2020 č. j. 57 T 5/2020-3743, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích základních práv vyplývajících z čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") o tom, že zvolený obhájce JUDr. Tomáš Sokol se vylučuje z obhajování obžalovaných T. F. a J. N. Z provedených důkazů podle soudu vyplývá, že si výpovědi obou obžalovaných v zásadních bodech odporují a není tedy namístě jejich zastupování jedním obhájcem.
3. Proti uvedenému usnesení podal obhájce JUDr. Tomáš Sokol stížnost, kterou Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se ztotožnil se závěrem městského soudu, neboť potenciální střet zájmů obou obžalovaných je zcela evidentní.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by její zajištěné prostředky měly jakoukoliv spojitost s vytýkaným jednáním obviněného T. F., a tudíž nemohly být podrobeny zajišťovacím institutům. Vlastníkem zajištěných prostředků není obviněný, nýbrž stěžovatelka. To potvrdil i sám policejní orgán, když uvedl, že obviněný vybral předmětné prostředky z účtu stěžovatelky. Stěžovatelka nyní nemůže plnit své závazky vůči osobám, jejichž práva jsou rovněž postupem orgánů činných v trestním řízení omezena. Městský soud ve svém rozhodnutí neuvedl žádné úvahy, pro které by bylo možné zajištěnou částku považovat za "nástroj trestné činnosti". Vrchní soud se v napadeném rozhodnutí odmítl stěžovatelčinými námitkami podrobně zabývat, ačkoliv zjištěné skutečností prokazují, že zajištěné prostředky nemohly být výnosem z trestné činnosti. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že domovní prohlídka, při níž byla částka zajištěna, nebyla nařízena pro podezření ze spáchání majetkového trestného činu. Orgány činné v trestním řízení tak vůči stěžovatelce již po delší dobu postupují v rozporu se zněním a smyslem zákona.
5. Dne 9. 3. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti. V něm stěžovatelka obsáhle brojí proti zákonnosti soudního příkazu k domovní prohlídce vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 5. 9. 2019 sp. zn. 16 Nt 4543/2019, jakož i proti zákonnosti jejího provedení. Petit ústavní stížnosti však stěžovatelka ponechala původní.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
7. Z výše uvedeného popisu petitem ústavní stížnosti napadených rozhodnutí je zřejmé, že obě napadená rozhodnutí obecných soudů řeší stížnost JUDr. Tomáše Sokola, který byl vyloučen z obhajoby obou obžalovaných v tamní věci (T. F. a J. N.), neboť jejich zájmy si v trestním řízení odporují. Napadená rozhodnutí se tedy nikterak nedotýkají práv stěžovatelky, ani nebyla vydána z jejího podnětu. Z obsahu napadených rozhodnutí ani není zřejmé, že by se stěžovatelka řízení o vyloučení obhájce obou obžalovaných jakkoliv procesně účastnila.
8. Z uvedených důvodů je zjevné, že stěžovatelčina základní práva a svobody (vyjmenovaná sub 1) nejen nebyla, ale ani nemohla být napadenými rozhodnutími dotčena. Argumentace, která prokazovala (nebo aspoň tvrdila) opak, neobsahuje ani odůvodnění ústavní stížnosti. Tento nedostatek nenapravuje ani doplnění ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 9. 3. 2012.
9. Ústavní soud dospěl k závěru, že v nynější věci nelze dosáhnout (jde-li o omyl nebo přehlédnutí) nápravy výzvou k odstranění vad podané ústavní stížnosti. To by bylo možné jen novou ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému bezprostřednímu zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky při splnění podmínek §72 a násl. zákona o Ústavním soudu. Tato základní procesní podmínka řízení v nynější věci splněna není.
10. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2021
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj