ECLI:CZ:US:2021:4.US.359.21.1
sp. zn. IV. ÚS 359/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Danielem Milićem, advokátem, sídlem Horní 10, Havlíčkův Brod, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. ledna 2021 sp. zn. 33 Nt 1140/2020, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, sídlem Vrchlického 2627/46, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 12 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že napadeným příkazem k domovní prohlídce (dále jen "napadený příkaz") vydaným Okresním soudem v Jihlavě (dále jen "okresní soud") na návrh Krajského státního zastupitelství v Brně byla nařízena domovní prohlídka rodinného domu a k němu přilehlých a náležejících prostor (zahrada, garáž, sklep), včetně příslušenství, nacházejících se na adrese X, okres J., ve vlastnictví M. S., kdy v uvedeném domě jsou trvale hlášeni stěžovatel, J. S. ml. a M. S., a současným uživatelem je stěžovatel.
3. Podle odůvodnění napadeného příkazu vedlejší účastnice zahájila dne 3. 6. 2020 pod č. j. KRPJ-133346-177/TČ-2019-160080 podle §158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu zneužití postavení v obchodním styku podle §255a odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), kterého se měl dopustit stěžovatel spolu s podezřelým J. K. V průběhu prověřování došlo k postupnému upřesnění skutkových okolností, což vedlo k podezření, že podezřelé osoby se dopustily jednání, které naplňuje zákonné znaky přečinu zneužití informace v obchodním styku podle §255 odst. 2 trestního zákoníku, které mělo zkráceně uvedeno spočívat v tom, že bývalý jednatel a zaměstnanec obchodní společnosti A, J. K. měl v časovém období 2014 až 2018 zvýhodňovat obchodní společnost B, v níž je stěžovatel společníkem i jednatelem. J. K. měl bránit v nákupu zboží svého zaměstnavatele u jiných obchodních společností, než je obchodní společnost stěžovatele, měl neoprávněně v roce 2014 zařadit obchodní společnost stěžovatele do interního systému - seznamu dodavatelů obchodní společnosti A, dále měl ukončit spolupráci s dosavadním dodavatelem obchodní společností KSB, konstrukce, stroje, brusy, s. r. o., měl zatajit výhodnější nabídku právě od KSB, čímž měla být obchodní společnosti A, způsobena škoda ve výši 951 043,- Kč, kterou měl J. K. pro sebe i pro stěžovatele získat majetkový prospěch ze zisků obchodní společnosti B. U věcí konkrétně uvedených v napadeném příkazu je odůvodněn předpoklad, že by mohly usvědčit podezřelého z popsaného protiprávního jednání, přičemž tyto věci, které mohou sloužit jako důkazy v trestním řízení, zároveň není možno zajistit jiným způsobem než provedením domovní prohlídky. Nutnost neodkladného provedení domovní prohlídky podle napadeného příkazu vyplývá ze skutečnosti, že dosavadní poznatky neodůvodňují postup podle §160 odst. 1 trestního řádu a jde o úkon podle §160 odst. 4 trestního řádu, neboť jinak by stěžovatel mohl tyto věci přemístit na jiné místo, případně je i zničit.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti odmítá, že by se dopustil vytýkaného jednání. Je přesvědčen, že pro jeho obvinění neexistují potřebné důkazy. Popisuje, jak vedlejší účastnice postupovala při provádění domovní prohlídky a co si z domovní prohlídky odvezla. Má za to, že postup orgánů činných v trestním řízení byl nezákonný a že pro přikázanou domovní prohlídku neexistoval zákonný předpoklad podle příslušných ustanovení trestního řádu. Podle něj by postačovalo, kdyby ho vedlejší účastnice vyzvala k vydání účetnictví či jeho části, a on by toto bez jakýchkoliv obtíží vydal. Obava, že by důkazy mohl zničit, nebyla soudem zdůvodněna. Za absurdní označuje představu, že by jako majitel firmy B, při mnohamilionovém obratu, kterého dosahuje, pálil své účetnictví. Napadený příkaz podle něj pouze formálně opakuje zjištění orgánu činných v trestním řízení a věc řádně nezdůvodňuje. Stěžovatel poukazuje na to, že okresní soud se sice v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje o nahrávce ze dne 19. 4. 2021 pořízené obchodní společností A, ale k tomuto materiálu nelze přihlížet, neboť nikdy nedal souhlas s tím, aby ho někdo nahrával při obchodním jednání. Tvrdí, že o žádné nahrávce neví a rozporuje její pravost. Je přesvědčen, že z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce nelze dovodit možné spáchání prověřovaného přečinu.
5. V další části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že prohlídka byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, což podle něj neodpovídá realitě. Domnívá se, že jde o nezákonný postup porušující Ústavou a Listinou zaručená práva. Podotýká, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán až po podání vysvětlení, tedy po prvním kontaktu s podezřelými, proto o neodkladnosti a neopakovatelnosti nemůže být řeč. Odůvodnění okresního soudu podle něj nemá oporu ve skutkovém stavu věci a je s ním v rozporu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. Ústavní soud je zdrženlivý v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy jsou porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit dosažení účelu celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13).
9. Ústavní soud opakovaně judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o provedení nezbytnosti domovní prohlídky musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Při vydávání příkazu musí pak soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení. Musí přitom jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)].
10. Ústavní soud ve své judikatuře stojí zároveň na stanovisku, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávaný příkaz tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z "taktických" důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)]. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351), usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 aj.].
11. Jádrem argumentace stěžovatele v nyní posuzované věci je jeho přesvědčení, že z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce nelze dovodit možné spáchání prověřovaného přečinu. Ústavní soud však v tomto ohledu stěžovateli nepřisvědčil. Napadený příkaz k domovní prohlídce splňuje zákonem stanovené požadavky. Odůvodnění podezření ze spáchaného přečinu zneužití informace v obchodním styku podle §255 odst. 2 trestního zákoníku je z napadeného příkazu dostatečně seznatelné (viz bod 3 shora), přitom je běžné, že orgány činné v trestním řízení v této fázi tak zvaného prověřování vychází i z různých operativních zjištění, nahrávek a podobných úkonů, přičemž jejich povaha a procesní použitelnost v dalších fázích řízení je předmětem posuzování v následném vyšetřování a případně i v soudním řízení. Proto není při posuzování odůvodněnosti podezření a napadeného příkazu relevantní námitka stěžovatele vůči procesní nepoužitelnosti nahrávky ze dne 19. 4. 2021 pořízené obchodní společností A. Místo výkonu prohlídky je specifikováno přesně, soud uvádí důvody pro její nařízení, vztah stěžovatele k věci, i pro jaké konkrétní podezření tak soud činí. Popisuje, jaké věci v souvislosti s šetřenou činností hledá a jak se vztahují ke stěžovateli. Ústavní soud považuje popis rozhodných skutkových okolností za dostačující, umožňující stěžovateli seznámení se s podstatou podezření a klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá. Z příkazu vyplývá i spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností.
12. Namítá-li stěžovatel, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán až po podání vysvětlení, tedy po prvním kontaktu s podezřelými, proto o neodkladnosti a neopakovatelnosti nemůže být řeč, neodpovídá to znění §84 trestního řádu, které naopak předpokládá jako podmínku vykonání domovní prohlídky předchozí výslech, který může být proveden bezprostředně před provedením domovní prohlídky, kdy ho zaznamená do protokolu o provedení domovní prohlídky (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 171/03); ústavněprávní deficit nicméně nezakládá situace, kdy tento orgán v protokolu pouze konstatoval provedení výslechu podle §84 TrŘ a jeho obsah již zachytil v úředním záznamu o podaném vysvětlení podle §158 odst. 6 TrŘ (srov. usnesení ze dne 19. 7. 2012 sp. zn. III. ÚS 2097/12).
13. Ústavním požadavkům dostojí i odůvodnění tzv. neodkladnosti nařízené domovní prohlídky. Z odůvodnění napadeného příkazu vyplývá, že pro existenci nebezpečí úmyslného přemístění důkazních prostředků na jiné místo (přesně specifikovaných v odůvodnění napadeného příkazu; mimo účetnictví, o kterém se zmiňuje stěžovatel s tím, že by ho vydal, šlo ještě o listinné materiály v elektronické podobě, notesy, zápisky vztahující se k objednávkám komponentů pro výrobu jehel, telefony a SIM karty, výpočetní techniku, počítače, notebooky, flashdisky, přenosné hard disky a další záznamové nosiče atd.), případně i jejich zničení, nesnese prohlídka odkladu a je nutné ji provést podle §160 odst. 4 trestního řádu, tedy jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Nešlo tedy jen o možnost zničení, což stěžovatel označil za absurdní, ale i možnost jejich přemístění, kterou příkaz dokonce uvádí na prvním místě.
14. Podle §160 odst. 4, věty první a druhé, trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést.
15. Trestní stíhání stěžovatele v době vydání napadeného příkazu zahájeno nebylo a orgány činné v trestním řízení shledaly existenci nebezpečí úmyslného přemístění, případně i zničení konkrétně uvedených důkazních prostředků nacházejících se ve shora specifikované nemovitosti, kterou stěžovatel užívá. Proto odůvodnění napadeného příkazu okresním soudem, že domovní prohlídka nesnese odkladu a je nutné ji provést podle §160 odst. 4 trestního řádu jako neodkladný a neopakovatelný úkon, nelze považovat za neústavní.
16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu