ECLI:CZ:US:2021:4.US.514.21.1
sp. zn. IV. ÚS 514/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Ludvíka Flaxe, zastoupeného Mgr. Jiřím Prokopem, advokátem, sídlem Pražská 212/38, Beroun, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2020 č. j. 30 Cdo 1200/2020-226, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2019 č. j. 35 Co 342/2019-206 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. února 2018 č. j. 25 C 264/2017-89, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, jíž se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal náhrady škody 3 600 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Náhradu škody požadoval za nesprávný úřední postup Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") spočívající ve ztrátě směnky, k níž podle něj došlo při vracení jejího originálu poštovní zásilkou v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 24 Cm 282/2014. Pod touto spisovou značkou se vedlo řízení o stěžovatelově návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu pro částku 3 600 000 Kč, které městský soud zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Po právní moci usnesení o zastavení řízení městský soud činil úkony k vrácení originálu předložené směnky stěžovateli. Směnku zaslal obálkou typu I. advokátce JUDr. Barboře Keindl Flakové, která stěžovatele v řízení zastupovala, na adresu Anny Letenské 34/7, Praha 2 - Vinohrady. Po neúspěšném pokusu o doručení dne 22. 9. 2016 byla zásilka uložena na poště. Adresátka si v úložní době zásilku nevyzvedla a pošta na dodejku vyznačila, že dne 4. 10. 2016 vložila zásilku do poštovní schránky podle dispozic odesílatele. Ještě před pokusem o doručení advokátka změnila dne 1. 7. 2016 sídlo své kanceláře, které se od uvedeného data již nenacházelo na adrese Anny Letenské 34/7, kam bylo doručováno. Obvodní soud žalobu zamítl, protože neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem v podobě zaslání směnky na neaktuální adresu a škodou (ztrátou směnky). Ke ztrátě směnky došlo v důsledku pochybení pošty, nikoli soudu. Postupovala-li by pošta správně, pak by zásilku se směnkou vrátila zpět soudu jako nedoručenou se zprávou, že se adresátka odstěhovala a na adrese uvedené na zásilce nemá schránku, čímž by bylo zhojeno tvrzené pochybení soudu v podobě zaslání směnky na neaktuální adresu. Takto ovšem pošta nepostupovala.
3. Ke stěžovatelovu odvolání rozsudek obvodního soudu potvrdil městský soud napadeným rozsudkem. V odůvodnění uvedl, že byť to nebylo v rozsudku obvodního soudu výslovně uvedeno, vyplývá z něj, že městský soud se v řízení o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu (sp. zn. 24 Cm 282/2014) dopustil nesprávného úředního postupu tím, že zásilku se směnkou zaslal na adresu advokátky, jejíž neaktuálnost mu byla známa. Dále uvedl, že řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou tehdy, vstoupí-li do děje skutečnost nezávislá na nesprávném úředním postupu, která je pro vznik škody rozhodující. Takovou skutečností bylo v posuzované věci pochybení pošty, která správně měla vrátit zásilku jako nedoručenou soudu. To se ovšem nestalo. Pochybení pošty při doručování bylo rozhodující příčinou, která není přímo závislá na předchozím nesprávném úředním postupu. Šlo o skutečnost novou a nezávislou, jež nemůže být součástí řetězce postupně nastupujících příčin a následků, neboť prvotní nesprávný úřední postup nebyl příčinou následného pochybení pošty při doručování zásilky. Tímto postupem pošty tak podle městského soudu došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody.
4. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání napadeným usnesením po zjištění, že rozsudek městského soudu nezávisel na řešení otázky předestřené v dovolání, tj. otázky okamžiku zániku procesní plné moci udělené advokátce. Nejvyšší soud zmínil, že uplatněný nárok stěžovatel odvozuje od nesprávného úředního postupu, jenž měl spočívat v zaslání směnky na bývalou adresu jeho tehdejší právní zástupkyně. O takto vyjádřeném předmětu se řízení vedlo. Z obsahu spisu se podává, že stěžovatel později v řízení zmínil, že směnka měla být zaslána jemu, nikoliv JUDr. Barboře Keindl Flakové, neboť pravomocným ukončením sporu zaniklo zastoupení. Nejvyšší soud konstatoval, že stěžovatel jednak řádně vymezil předmět sporu v žalobě, jednak později uvedl okolnosti, které s žalobními tvrzeními nebyly slučitelné (zánik zastoupení) a které uváděl eventuálně, aniž by zanechal původní argumentační linie, a aniž by jakkoliv projevil, že řízení má být vedeno s ohledem na ně (např. navrhl důkazy k zániku zástupčího oprávnění). Za této situace Nejvyšší soud nespatřoval pochybení v tom, že nižší soudy eventuálně uváděné tvrzení o zániku zastoupení zjevně neposoudily jako řádný procesní úkon, a nešlo dospět k závěru, že se soudy měly zmíněnou právní otázkou zabývat.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel zmínil, že ve směnečném rozkazním řízení byl zastoupen JUDr. Barborou Keindl Flakovou na základě plné moci, která zanikla pravomocným skončením řízení [§28 odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")]. Z toho dovozuje, že originál směnky měl být po pravomocném skončení řízení vracen přímo jemu, nikoli k rukám advokátky. Žádný z obecných soudů se nezabýval jeho argumentací o skončení zastoupení. Před obvodním soudem a městským soudem stěžovatel argument o zániku plné moci stručně uvedl a dále nerozvíjel, neboť je přesvědčen, že zánik plné moci podle §28 odst. 6 o. s. ř. je notorietou, k níž není třeba navrhovat provádění dokazování. Další soudy neřešenou otázkou byla volba způsobu doručení zásilky se směnkou (městský soud zvolil obálku typu I., která umožňuje vhození do schránky, místo obálky typu II. pro zásilku výhradně do vlastních rukou adresáta).
6. Porušení svého práva zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny stěžovatel spatřuje v tom, že neměl možnost vyjádřit se k důkazu - reklamačnímu řízení s poštou. Dále nesouhlasí s hodnocením soudů, že příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody byla přerušena jinou skutečností v podobě pochybení pošty. Stěžovatel předal městskému soudu originál směnky, po pravomocném skončení řízení očekával její vrácení. Do postupu, jakým se městský soud pokusil směnku vrátit, stěžovatel nemohl nijak vstoupit a ovlivnit jej. Doručování směnky poštou nepovažuje za žádnou samostatnou událost, která vstoupila do nesprávného úředního postupu. Jde podle něj o část děje, který by nenastal, nedopustil-li by se městský soud při vracení směnky nesprávného úředního postupu, když směnku vložil do obálky typu I., u níž není vyloučeno doručení vhozením do schránky.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo řádně vedené.
9. Porušení stěžovatelových základních práv Ústavní soud neshledal na základě námitek týkajících se zániku plné moci pro jeho advokátku okamžikem pravomocného skončení řízení o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu. Stěžovatel tvrdí, že JUDr. Barbora Keindl Flaková jej v době, kdy městský soud odesílal zásilku se směnkou, již nezastupovala, neboť plná moc pro ni zanikla podle §28 odst. 6 o. s. ř. právní mocí rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla plná moc udělena, a směnka byla zasílána až po právní moci tohoto rozhodnutí. V ústavní stížnosti není rozvedeno, jaký dopad do hodnotících závěrů vyjádřených v napadených rozhodnutích má podle stěžovatele jeho námitka o zániku plné moci. Nicméně Ústavní soud vychází z toho, že jediný smysl taková námitka může mít k podpoře dílčího závěru, že se městský soud dopustil nesprávného úředního postupu tím, že zásilku se směnkou zaslal JUDr. Barboře Keindl Flakové na adresu Anny Letenské 34/7, Praha 2 - Vinohrady. Závěr o existenci nesprávného úředního postupu však v ústavní stížnosti napadeném rozsudku městský soud přijal, byť na základě jiného důvodu (tj. důvodu, že směnka byla zaslána na neaktuální adresu advokátky). Z tohoto pohledu námitka zániku plné moci pouze nabízí alternativní odůvodnění závěru o tom, že konkrétní zvolený způsob zaslání směnky byl nesprávným úředním postupem. Na samotném závěru o existenci nesprávného úředního postupu daná argumentace nic nemění. Ústavní soud proto u námitky týkající se zániku plné moci nespatřuje porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Ze shodného důvodu na těchto právech nemohl stěžovatel být dotčen ani tím, že se obvodní soud a městský soud ve svých rozhodnutích nevyjadřovaly k otázce, kdy zastoupení skončilo, ani k volbě mezi užitím obálky typu I. (tj. doručování do vlastních rukou podle §49 odst. 1 až 4 o. s. ř.) či typu II. (tj. doručování do vlastních rukou podle §49 odst. 5 o. s. ř. s vyloučením vhození do schránky). I tvrzení o nesprávné volbě typu obálky (způsobu doručení) totiž může směřovat jedině k podpoře závěru, že konkrétní způsob doručení zásilky se směnkou, k němuž došlo, je nesprávným úředním postupem.
10. Pro rozhodnutí v odvolacím řízení mělo stěžejní význam hodnocení městského soudu, že sice při zasílání směnky došlo k nesprávnému úřednímu postupu, ale nebyla dána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a škodou (ztrátou směnky), neboť podle městského soudu došlo k přerušení příčinné souvislosti pochybením pošty při doručování (srov. rekapitulaci v bodě 3.). Stěžovatel se připravil o možnost vznést před Ústavním soudem proti danému hodnocení městského soudu námitky, které by byly přípustné. Daný závěr totiž nezpochybňoval v řízení o dovolání, jak si Ústavní soud ověřil z vyžádaného soudního spisu. V dovolání stěžovatel vymezil jedinou právní otázku, na níž podle jeho názoru závisel rozsudek městského soudu, a to okamžik zániku procesní plné moci udělené advokátce. Nejvyšší soud shledal, že na řešení této otázky rozsudek městského soudu nezávisí. V dovolání sice stěžovatel zmiňoval, že pochybením městského soudu bylo, že směnku doručoval zástupkyni, jejíž plná moc v době doručování již zanikla, a stroze dodal, že argumentace městského soudu v dovoláním napadeném rozsudku o přetržení příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je nepřiléhavá. Ústavní soud však konstatuje, že tuto formulaci nelze vůči hodnocení městského soudu k příčinné souvislosti považovat za splnění náležitosti dovolání v podobě vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Stěžovatel jí totiž k příčinné souvislosti nevymezil žádnou právní otázku a ani nezmínil, jakou z možných vazeb podle §237 o. s. ř. má její řešení k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Současně tato formulace není k otázce příčinné souvislosti ani splněním jiné náležitosti dovolání, a to formulace dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), neboť z ní není patrné, v čem by měla spočívat nesprávnost hodnocení městského soudu, že došlo k přetržení příčinné souvislosti. Zmíněnou stěžejní část hodnocení městského soudu o přetržení příčinné souvislosti tak stěžovatel neumožnil Nejvyššímu soudu přezkoumat a zpochybňuje ji až v ústavní stížnosti. Námitky uplatněné poprvé až v ústavní stížnosti, které však bylo možno předložit již v řízení před obecnými soudy, jsou nepřípustné podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Dané ustanovení zakotvuje podmínku vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, přičemž tato podmínka není splněna pouhým uplatněním procesního prostředku stěžovatelem, nýbrž i nezbytností řádně v něm namítnout porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti. Tato podmínka se neuplatní jen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, nýbrž i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné [srov. nález ze dne 11. 6. 2018 sp. zn. I. ÚS 4022/17 (N 110/89 SbNU 631), bod 22.].
11. O porušení stěžovatelových základních práv či svobod nesvědčí námitka, že neměl možnost vyjádřit se k reklamačnímu řízení u pošty. Jak vyplývá z protokolu na č. l. 85 spisu obvodního soudu, na ústním jednání obvodní soud prováděl dokazování spisem městského soudu sp. zn. 24 Cm 282/2014. Při sdělení podstatného obsahu tohoto spisu obvodní soud zmiňoval, že v něm je i vyřízení reklamace poštou. Podle protokolu o jednání zástupce stěžovatele uvedl, že se nemíní vyjadřovat k provedenému dokazování. Nicméně následně při tom samém jednání uvedl, že navrhuje výslech JUDr. Barbory Keindl Flakové k prokázání tvrzení, že schránku v době tvrzeného vložení zásilky (4. 10. 2016) na daném místě neměla. Zmínit lze, že stěžovatel již v žalobě a v podání ze dne 29. 1. 2018 (č. l. 75 spisu obvodního sodu) tvrdil, že JUDr. Barbora Keindl Flaková na daném místě neměla svou schránku od počátku července 2016. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel se měl možnost vyjádřit k reklamačnímu řízení před poštou a učinil tak. Dodat lze, že obvodní soud v rozsudku (str. 5) vyšel z toho, že došlo k pochybení pošty, která vhodila zásilku do schránky, jež podle tvrzení stěžovatele neměla existovat, o čemž podle obvodního soudu svědčí i žádost o dosílku. Na tuto část hodnocení obvodního soudu odkazoval i městský soud ve svém rozsudku (bod 7.). Ústavní soud tak konstatuje, že soudy vycházely ze stěžovatelova tvrzení, že schránku v dané době již na místě doručování JUDr. Barbora Keindl Flaková neměla.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu