ECLI:CZ:US:2021:4.US.59.21.1
sp. zn. IV. ÚS 59/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Petrem Saskou, advokátem, sídlem Mírové náměstí 207/34, Ústí nad Labem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2020 č. j. 6 To 374/2020-1509, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 1. 2021, stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 9. 2020 č. j. 1 T 2/2017-1501 bylo rozhodnuto podle §83 odst. 1 trestního zákoníku, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl v předchozím řízení uložen okresním soudem.
3. Proti tomuto usnesení okresního soudu podal stěžovatel prostřednictvím svého obhájce písemnou stížnost a zároveň s ní podal žádost o navrácení lhůty k jejímu podání. Stěžovatel uvedl, že napadené usnesení jemu i jeho obhájci bylo oznámeno při veřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020, pročež lhůta k podání stížnosti marně uplynula dne 18. 9. 2020, ačkoli obhájce měl pokyn stížnost podat. Obhájce však lhůtu zmeškal, jelikož byl dne 18. 9. 2020 postižen náhlými gastroenterologickými potížemi, pro které nebyl schopen výkonu své profese. Obhájce již dříve podstoupil řadu vyšetření a je objednán k vyšetření magnetickou resonancí.
4. Krajský soud napadeným usnesením podle §61 odst. 1 trestního řádu zamítl žádost stěžovatele o navrácení lhůty pro podání stížnosti (výrok I.) a podle §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl stížnost proti usnesení okresního soudu jako opožděnou (výrok II.). V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že podle §61 odst. 1 trestního řádu lze povolit navrácení lhůty, zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce lhůtu k podání opravného prostředku z důležitých důvodů. Za důležité důvody lze pokládat např. onemocnění v posledních dnech lhůty, náhlé úmrtí nebo jinou nečekanou vážnou událost v rodině, živelní událost, která zabránila podat opravný prostředek, nesprávné poučení aj. Žádný z těchto důvodů však objektivně prokázán nebyl. Lhůta k podání stížnosti běžela do 18. 9. 2020, tuto skutečnost stěžovatel nezpochybnil. Jediným tvrzeným důvodem zmeškání lhůty jsou gastroenterologické potíže obhájce, které ovšem tento obhájce jako osoba práva znalá, nijak nedoložil a neprokázal. Krajský soud tak nemohl vůbec posoudit, zda právě dne 18. 9. 2020, tedy v poslední den lhůty k podání stížnosti, byl zdravotní stav obhájce natolik závažný, že mu zabránil ve včasném podání opravného prostředku.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud žádné dokazování ohledně jím (respektive jeho obhájcem) tvrzených skutečností vůbec neprováděl. Ustanovení §61 odst. 1 trestního řádu ukládá toliko povinnost uvést důvody, pro které lhůtu zmeškal. Pokud měl krajský soud za to, že bylo třeba provádět dokazování ohledně stěžovatelových tvrzení, měl podle §215 odst. 4 trestního řádu zjistit, zda nemá důkazní návrhy. Stěžovatelův obhájce je onkologický pacient.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
8. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
9. V prvé řadě je nutné poukázat na to, že §61 odst. 1 trestního řádu neukládá explicitně povinnost uvést důvody, pro kterou obviněný či jeho obhájce lhůtu k podání opravného prostředku zmeškal, jak tvrdí stěžovatel. Dané ustanovení umožňuje orgánu činnému v trestním řízení navrácení lhůty. Povinnost tvrdit - ovšem i povinnost dokazovat - důležitý důvod pro zmeškání lhůty ze znění tohoto ustanovení vyplývá a v aplikační praxi je takto s daným ustanovením dlouhodobě zacházeno. O navrácení lhůty soud nerozhoduje. Argumentace §215 odst. 4 trestního řádu je lichá, když toto ustanovení se týká konání hlavního líčení a nevztahuje se na rozhodování o navrácení lhůty podle §61 trestního řádu. Ústavní soud nezpochybňuje závažnost zdravotních obtíží stěžovatelova obhájce, aby však bylo možné čerpat beneficium v podobě navrácení lhůty podle §61 odst. 1 trestního řádu, je třeba tyto doložit, a to alespoň v základní formě, přičemž orgán činný v trestním řízení nemá povinnost toho, kdo o toto beneficium žádá, vyzývat, aby tak učinil. Pouze pokud by vznikly pochybnosti o důležitosti doloženého (nikoli pouze tvrzeného) důvodu, bylo by na místě věc dále prověřovat. Avšak vzhledem k tomu, že stěžovatelův obhájce nedoložil k žádosti o navrácení lhůty k podání opravného prostředku jakýkoli důkaz k prokázání svých tvrzení, nepochybil krajský soud, když žádost zamítl.
10. Ústavní soud zhodnotil, že krajský soud rozhodl v souladu se zákonem, své rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil a napadeným rozhodnutím nedošlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, ani jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
11. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2021
Jan Filip v. r.
předseda senátu