ECLI:CZ:US:2021:4.US.772.21.1
sp. zn. IV. ÚS 772/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivana Gregoroviče, zastoupeného JUDr. Richardem Malečkem, advokátem, sídlem Půlkruhová 813/34, Praha 6 - Vokovice, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. února 2021 č. j. 27 Cdo 149/2019-1291, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím došlo k narušení jeho základních práv uvedených v čl. 96 odst. 2 Ústavy, v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 3, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhá, aby vedlejší účastnici (jako právní nástupkyni Střediska cenných papírů) byla uložena povinnost zaplatit mu celkem částku 173 191 700 Kč s příslušenstvím, a to jednak jako zisk, který by stěžovatel získal prodejem konkretizovaných akcií, kdyby nedošlo k jejich neoprávněnému převodu, a jednak jako dividendu připadající v letech 2004 až 2006 na neoprávněně převedené akcie. Městský soud rozsudkem ze dne 8. 12. 2017 č. j. 15 Cm 319/2006-1149 žalobě částečně vyhověl (I. až III. výrok), ve zbytku žalobu zamítl (IV. a V. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (VI. až VIII. výrok). Takto městský soud rozhodl poté, kdy bylo mezitímním rozsudkem pravomocně určeno, že žaloba je co do základu důvodná. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 16. 10. 2018 č. j. 5 Cmo 169/2018-1232 rozsudek městského soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Proti části I. výroku rozsudku vrchního soudu, kterým byly potvrzeny výroky městského soudu stanovující povinnost plnění pro vedlejší účastnici, podala dovolání vedlejší účastnice, jehož přípustnost založila na třech formulovaných otázkách. Nejvyšší soud pro řešení první a třetí otázky shledal dovolání přípustným a napadeným rozsudkem zrušil rozsudek vrchního soudu s výjimkou části I. výroku, kterou byly potvrzeny výroky IV. a V. rozsudku městského soudu, a věc vrátil vrchnímu soudu k dalšímu řízení.
3. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady a obsahové náležitosti stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť, jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku, Nejvyšší soud zrušil (až na dílčí část) předcházející rozsudek vrchního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
4. Ústavní soud připomíná, že při rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy je vázán pravidly řízení podle zákona o Ústavním soudu. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Samotná existence pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nezaručuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V řízení, v němž stěžovatel vystupuje v pozici žalobce, Nejvyšší soud vrátil věc vrchnímu soudu podle §243e odst. 2 věta první občanského soudního řádu; řízení tak dále pokračuje a stěžovatel má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro něj nepříznivé rozhodnutí. Toliko pro úplnost lze dodat, že IV. a V. výrok rozsudku městského soudu nabyly právní moci jejich potvrzením I. výrokem rozsudku vrchního soudu; dovoláním tyto výroky napadeny nebyly (srov. bod 30 rozsudku Nejvyššího soudu).
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2021
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj