ECLI:CZ:US:2021:4.US.875.21.1
sp. zn. IV. ÚS 875/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2021 č. j. 30 Cdo 3767/2020-55, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 22. října 2020 č. j. 72 Co 232/2020-43 a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 7. srpna 2020 č. j. 8 C 19/2020-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 29. 3. 2021 označeným jako ústavní stížnost se stěžovatel domáhal zrušení shora označených usnesení, jimiž Okresní soud v Jihlavě zastavil řízení o dovolání stěžovatele, Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě jako soud odvolací potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení, neboť stěžovatel jako dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
2. Stěžovatel uvedl, že nemá a v průběhu celého řízení neměl finanční prostředky k zaplacení soudních poplatků, natož úkonů právního zástupce. Jeho příjmy jsou na hranici životního minima a nemá ani žádné úspory. Soudům jsou tyto skutečnosti dostatečně známy, přesto ho vyzývají k prokázání příjmů a výdajů, čímž mu zabraňují v přístupu k soudu a odpírají náležité projednání věci. Česká advokátní komora mu od poloviny roku 2018 doručuje jen rozhodnutí o zamítnutí jeho žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní služby, poslední rozhodnutí vydala dne 11. 3. 2021 č. j. 10.01-0000100/21-004.
3. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
5. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně a z desítek jeho podání, včetně rozhodnutí na ně reagujících, je zřejmé, že si je vědom požadavků kladených zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Pokud se v poslední době obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami, jako v posuzovaném případě, je třeba uvést, že byl opakovaně vyzýván k odstranění jejich vad s náležitým poučením o důsledcích, pokud tak neučiní (za všechny srov. např. výzvu ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3061/18). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z řady návrhů z tohoto důvodu odmítnutých, které k Ústavnímu soudu podal (srov. např. usnesení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2613/20, sp. zn. II. ÚS 2882/20, sp. zn. IV. ÚS 2373/20, sp. zn. I. ÚS 153/21 a desítky dalších), mu musí být důsledky neodstranění vad zcela zřejmé. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
6. Za dané situace Ústavní soud shledal v posuzované věci důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2021
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka