ECLI:CZ:US:2021:Pl.US.103.20.1
sp. zn. Pl. ÚS 103/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z místopředsedkyně Milady Tomkové a soudců Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé E. L. Z., zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti jinému zásahu vlády spočívajícím v omezení osobní přítomnosti na základním a zájmovém vzdělávání a proti jinému zásahu vlády spočívajícím v omezení poskytování zdravotní péče; proti bodům 3-6 usnesení vlády ze dne 8. 10. 2020 č. 997, vyhlášeného pod č. 401/2020 Sb., bodům 4-6 a 8-9 usnesení vlády ze dne 12. 10. 2020 č. 1022, vyhlášeného pod č. 408/2020 Sb., bodům 4-6 a 8-9 usnesení vlády ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášeného pod č.443/2020 Sb., bodům 4-7 a 9-10 usnesení vlády ze dne 23. 12. 2020 č. 1377, vyhlášeného pod č. 597/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 126, vyhlášeného pod č. 60/2021 Sb., bodům 4-8 a 10-11 usnesení vlády ze dne 26. 2. 2021 č. 200, vyhlášeného pod č. 100/2021 Sb., o přijetí krizového opatření; a proti usnesení vlády ze dne ze dne 30. 9. 2020 č. 957, vyhlášeného pod č. 391/2020 Sb., o vyhlášení nouzového stavu, usnesení vlády ze dne 30. 10. 2020 č. 1108, vyhlášeného pod č. 439/2020 Sb., o prodloužení nouzového stavu, usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125, vyhlášeného pod č. 59/2021 Sb., o vyhlášení nouzového stavu a usnesení vlády ze dne 26. 2. 2021 č. 196, vyhlášeného pod č. 96/2021 Sb., o vyhlášení nouzového stavu; ve spojení s návrhem na zrušení §184a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, jako účastníků řízení, a vlády, jako vedlejší účastnice řízení, o návrzích na vyloučení soudců Davida Uhlíře, Pavla Rychetského a soudkyně Kateřiny Šimáčkové, takto:
Soudci David Uhlíř, Pavel Rychetský a soudkyně Kateřina Šimáčková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 103/20.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a návrhy na vyloučení soudců pléna
1. Stěžovatelka učinila k Ústavnímu soudu návrh směřující proti jinému zásahu veřejné moci, zejm. vlády, Úřadu vlády a všech ministerstev spojený s návrhem na zrušení §184a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Stěžovatelka se svou stížností domáhá vyslovení, že napadenými usneseními o přijetí krizových opatření, která ve svém důsledku omezují provoz základních škol, jakož i volnočasových aktivit a zdravotních zařízení, došlo k zásahu do jejich základních práv. Konkrétně brojí proti
- usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 8. 10. 2020 č. 997, vyhlášenému pod č. 401/2020 Sb.,
- usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 12. 10. 2020 č. 1022, vyhlášenému pod č. 408/2020 Sb.,
- usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 30. 10. 2020 č. 1112, vyhlášenému pod č.443/2020 Sb.,
- usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 23. 12. 2020 č. 1377, vyhlášenému pod č. 597/2020 Sb.,
- usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 14. 2. 2021 č. 126, vyhlášenému pod č. 60/2021 Sb.,
- a usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 26. 2. 2021 č. 200, vyhlášenému pod č. 100/2021 Sb.
V souvislosti s výše jmenovanými krizovými opatřeními vlády napadla stěžovatelka ve své stížnosti, jakož i navazujících doplněních rovněž:
- vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne ze dne 30. 9. 2020 č. 957, vyhlášeným pod č. 391/2020 Sb.,
- ve spojení s jeho prodloužením usnesením vlády ze dne 30. 10. 2020 č. 1108, vyhlášeným pod č. 439/2020 Sb.,
- rovněž napadla nové vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125, vyhlášeným pod č. 59/2021 Sb.,
- jakož i časově bezprostředně navazující vyhlášení nouzového stavu usnesením vlády ze dne 26. 2. 2021 č. 196, vyhlášeným pod č. 96/2021 Sb.
2. Posléze stěžovatelka učinila postupně několik návrhů na vyloučení soudců z projednávání věci.
3. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2020, doplněným dne 27. 10. 2020, stěžovatelka podala Ústavnímu soudu návrh na vyloučení soudce Davida Uhlíře ve smyslu §37 odst. 1 zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Stěžovatelka uvádí, že soudce David Uhlíř opakovaně vyjadřuje své kritické názory vůči jejímu otci a právnímu zástupci. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na odlišné stanovisko soudce Uhlíře ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 8/20, kde kriticky hodnotil argumentační úroveň ústavní stížnosti, kterou sepisoval právě otec stěžovatelky, resp. její zástupce v této věci. Ze strany jmenovaného soudce se však jednalo pouze o hodnotový soud a osobní útok na osobu zástupce stěžovatelky, který nebyl doložen žádným konkrétním namítaným nedostatkem. Navíc se soudce Uhlíř opakovaně negativně mediálně vyjádřil na vrub otce stěžovatelky a aktivně vystupuje rovněž na sociální síti Twitter, kde deklaruje své názory na opatření exekutivy v souvislosti s koronavirem a je zde patrné, že podlehl šíření strachu ze strany exekutivy, médií a dalších subjektů, nezachovává si nestranný úsudek a zcela se oprošťuje od zdrženlivosti, kterou by soudce měl zastávat. Podle stěžovatelky tak těžko může v současné době nestranně vykonávat svůj mandát a ve věcech pandemických opatření rozhodovat nestranně, zvláště za situace, kdy je právním zástupcem před Ústavním soudem právě otec stěžovatelky. Stěžovatelka dále zmiňuje, že předsedovi Ústavního soudu podala zákonná zástupkyně stěžovatelky, jakož i právní zástupce stěžovatelky v této věci návrh na kárný postih soudce Uhlíře, a to nejen za zmíněné vystupování proti otci stěžovatelky na sociálních sítích, ale i za jiné (vulgární) projevy soudce Uhlíře na jeho twitterovém účtu.
5. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2020, stěžovatelka podala Ústavnímu soudu návrh na vyloučení předsedy soudu Pavla Rychetského ve smyslu §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Podle stěžovatelky by předseda soudu Pavel Rychetský vůči ní mohl být podjatý. Podle mínění stěžovatelky není předseda soudu schopen postavit se nátlaku ze strany moci výkonné. To podle ní dokládá fakt, že již za předchozího nouzového stavu Pavel Rychetský svými opatřeními bez zákonného podkladu zakázal přítomnost veřejnosti v budově Ústavního soudu, a to dokonce i při vyhlašování nálezů, které jsou dosud vyhlašovány pouhým zveřejněným na webových stránkách. Tento postup ukazuje jeho možnou servilnost vůči exekutivě, případně osobní strach z nemoci Covid. Stěžovatelka kritizuje i některá mediální vyjádření Pavla Rychetského v rozhovoru pro Seznamzpravy.cz nebo v pořadu ČT Otázky Václava Moravce ze dne 3. 5. 2020 vztahující se k věci, která v daný okamžik ještě nebyla skončena. Soudcem zpravodajem v této věci byl právě Pavel Rychetský a předmětem řízení byl zákaz vycestování v době vyhlášení jarního nouzového stavu. Soudci Rychetskému proto v daný okamžik nepříslušelo se k dané věci jakkoliv vyjadřovat a komentovat právní otázky, které byly danou ústavní stížností nastoleny a o nichž ještě nebylo rozhodnuto. Dále otec stěžovatelky a její právní zástupce v této věci usiluje o kárný postih soudce, což zpochybňuje, že by mohl rozhodovat ve věci skutečně nestranně.
7. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2020, doplněným dne 16. 12. 2020, stěžovatelka podala Ústavnímu soudu návrh na vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve smyslu §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
8. Stěžovatelka uvádí, že se soudkyně Kateřina Šimáčková ve svém rozhovoru pro časopis Reportér ze dne 13. 12. 2020 vyjádřila ke krizovým opatřením vlády tak, že řada z nich je odůvodněná a vysvětlitelná aktuální situací. Toto veřejné vyjádření má být přitom v přímém rozporu s argumentací stěžovatelky uplatněnou v ústavní stížnosti. Dále stěžovatelka namítá, že soudkyně Kateřina Šimáčková byla v důsledku své kandidatury na soudkyni Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") závislá na rozhodnutí vlády, zejména pak její pracovní skupiny, která jednotlivé kandidáty posuzovala. Stěžovatelka dále odkázala na odlišné stanovisko soudkyně Šimáčkové ve věci sp. zn. Pl. ÚS 10/20 svědčící o tom, že soudkyně považuje některá vládní opatření za zásah do základních práv, avšak v následném rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 90/20 se již přidala ke stanovisku většiny a disent neuplatnila. To nasvědčuje skutečnosti, že usiluje o to, aby si neznepřátelila část exekutivy.
II. Vyjádření k návrhům
9. Soudce David Uhlíř ve vyjádření k námitce podjatosti uvádí, že je na sociální síti Twitter obdobně aktivní, jako sám otec stěžovatelky, resp. její zákonný zástupce. Pokud na této sociální síti veřejně vyslovil svůj nesouhlas s názorem právního zástupce stěžovatelky, nezavdává to ještě důvody k jeho podjatosti v nyní projednávané věci.
10. Předseda soudu Pavel Rychetský ve svém vyjádření k námitce podjatosti prohlásil, že se v dané věci necítí být podjatý. Opatření během nouzového stavu na jaře 2020, kterými byl de facto omezen pohyb veřejnosti po budově Ústavního soudu, vydal jako statutární orgán Ústavního soudu po dohodě s jeho krizovým štábem. Ke stěžovatelkou kritizovanému vystoupení v pořadu Otázky Václava Moravce pak uvedl, že jeho obsah považuje nejen za slučitelný s funkcí předsedy Ústavního soudu, ale i za prospěšný k informování veřejnosti o kompetenci Ústavního soudu a přístupu k němu.
11. Soudkyně Kateřina Šimáčková podala ke stěžovatelčině prohlášení vyjádření, že se v dané věci necítí být podjatá. Je přesvědčena, že k projednávané věci, k jejím účastníkům či jejich zástupcům nemá žádný vztah, který by mohl zakládat pochybnosti o její nepodjatosti a důvod pro její vyloučení z účasti na projednání a rozhodování ve věci. Obecné vyjádření v rozhovoru, o který opírá stěžovatelka svou argumentaci, pouze shrnovalo dosavadní judikaturu Ústavního soudu, která neshledala dříve napadená krizová opatření jako protiústavní. Ke své kandidatuře na soudkyni ESLP uvedla, že o ní již nebude rozhodovat vláda ani žádný jiný vnitrostátní orgán, ale jen Parlamentní shromáždění Rady Evropy.
III. Posouzení návrhů na vyloučení
12. Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
13. Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
14. K otázce podjatosti soudce se Ústavní soud opakovaně opakovaně (srov. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06, ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 100/20, ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 105/20) tak, že nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního fóra soudce ve vztahu k účastníkům řízení či k věci, jednak z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující o jeho nepodjatosti legitimní pochybnosti. Aby byly naopak založeny, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný; pouhé osobní přesvědčení účastníka řízení nepostačí. Na druhé straně se soudce jako nestranný také musí veřejně "jevit", resp. nesmí zde být relevantní námitka, že tomu tak není (avšak i ta předpokládá existenci "objektivního" základu). Poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům ve smyslu §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je založitelný především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž se naroveň klade vztah jakékoli přízně, resp. vztah přátelský či naopak vztah nepřátelský, ať se ustavil bez souvislosti s daným procesem (dříve) nebo až v jeho rámci, coby důsledek procesních postupů soudu a reakcí účastníka řízení na ně.
15. Plénum Ústavního soudu dále uvádí, že rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Funkce soudce Ústavního soudu má zvláštní povahu, v rámci které jsou na ni kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v čl. 84 Ústavy České republiky a na soudce Ústavního soudu jsou kladeny i další nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci tak může dojít teprve tehdy, je-li zjevné, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem mu stanovené povinnosti (coby právě soudci) nelze opodstatněně, na rozumných základech, očekávat, že bude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
16. Při hodnocení stěžovatelkou uplatněné námitky podjatosti vůči soudci Davidu Uhlířovi je podstatná okolnost, že rozporované jednání (tzn. formulace části odlišného stanoviska ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 8/20) se uskutečnilo jednak v rámci rozhodovací činnosti Ústavního soudu, jednak k němu došlo ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 103/20, resp. vztahovalo se k jiné, nyní již skončené, věci, v níž soudce David Uhlíř uplatnil své zákonné právo na uveřejnění odlišného stanoviska. Obsahem této části disentu je přitom pouze kritika kvality tehdy posuzované ústavní stížnosti (a to jen vyslovením souhlasu s kritickým hodnocením argumentační úrovně ústavní stížnosti tak, jak je provedlo plénum - bod 14 disentu), nikoliv osoby otce stěžovatelky coby jejího právního zástupce - jedná se tedy o kritiku ad rem a nikoliv ad hominem. Oprávněnost této kritiky je ostatně patrná i z toho, že ústavní stížnost podaná pod sp. zn. Pl. ÚS 8/20 byla Ústavním soudem odmítnuta pro nesplnění podmínek řízení. Navíc, předmětné odlišné stanovisko bylo společným stanoviskem tří soudců, nikoliv pouze soudce Davida Uhlíře. Je proto poněkud s podivem, že vůči jednomu z disentujících soudců (V. Šimíček) stejnou námitku podjatosti stěžovatelka v této věci neuplatnila.
17. Zde je případné rovněž uvést, že na podobnou věcnou (nikoliv osobní) kritiku musí být každý advokát připraven a schopen ji jako právní profesionál unést; stejně jako soudci musí být schopni unést kritiku svých rozhodnutí. Pouhá okolnost, že např. některý advokát podrobí jejich některá rozhodnutí věcné oponentuře (byť i velmi "důrazné"), totiž také nemůže znamenat, že by daná okolnost byla sama o sobě způsobilá založit podjatost tohoto soudce vůči kritizujícímu advokátovi v budoucím řízení, kde bude jako zástupce vystupovat. Právo a řešení právních sporů je totiž založeno na argumentaci, přesvědčování a polemice a pouze skutečnost, že mezi právníky existuje názorový nesoulad, ještě nemůže znamenat, že by měli být a priori vylučováni z rozhodování těchto sporů pro podjatost.
18. Pokud jde o další námitky stěžovatelky stran "nevhodné" aktivity soudce Davida Uhlíře na sociálních sítích, je třeba uvést, že tento soudce zde zjevně prezentuje výhradně své soukromé názory a preference, které nijak nesouvisejí s rozhodovací činností Ústavního soudu, a vůči stěžovatelce, resp. jejímu právnímu zástupci se nedopustil žádné invektivy či dokonce vulgarity.
19. Při posuzování namítaného jednání předsedy soudu Pavla Rychetského je především podstatné, že se událo ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti nyní posuzované pod sp. zn. Pl. ÚS 103/20, resp. vztahovalo se k jiné, nyní již skončené, věci. To se týká vystoupení pro Seznamzprávy.cz či ve zmiňovaném pořadu České televize, přičemž je třeba uvést, že komentování určité právní problematiky činěné pouze v obecné rovině v publicistickém pořadu bez toho, že by byly jakkoliv byť jen naznačeny úvahy soudce podílejícího se na rozhodování o způsobu řešení konkrétní věci, ještě samo o sobě není způsobilé zavdávat příčinu k obavám o jeho podjatost.
20. Žádnou relevanci Ústavní soud neshledává ani v námitce stěžovatelky, která zpochybňuje vnitřní opatření učiněná předsedou soudu v budově Ústavního soudu za předchozího nouzového stavu. Tato opatření se totiž nikterak netýkají předmětu nynějšího řízení před Ústavním soudem a nevztahují se ani na účastníky či jejich zástupce. K tvrzení, že byla činěna bez zákonného podkladu a že se jednalo o výraz servility vůči exekutivě, se Ústavní soud nebude vyjadřovat, protože jde o čistě subjektivní a ničím nepodložený názor stěžovatelky. Pouze je případné dodat, že pokud by byl ve vydání předmětných opatření předsedou soudu spatřován důvod jeho podjatosti ve vztahu k nyní posuzované věci, pak by ad absurdum musel být tento důvod logicky shledán i v případě, když by tato opatření vydána nebyla. Podle stejné úvahy by se totiž předseda soudu zřejmě zařadil do skupiny "odmítačů" podobných restriktivních opatření, což je samozřejmě srovnatelně relevantní okolnost, jako když tato opatření učiní.
21. Okolností, která by mohla založit pochybnost o podjatosti soudců Davida Uhlíře a Pavla Rychetského, není ani to, že stěžovatelka, resp. její právní zástupce a zákonná zástupkyně usilují o jejich kárný postih.
22. Ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je totiž založeno na principu, že k vyloučení soudce má dojít, je-li dána (dokonce i pouze objektivní, tedy subjektivně neprokázaná) pochybnost o jeho nepodjatosti k posuzované věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům. Minimálním požadavkem existence této pochybnosti však musí být určitý reálný poměr ze strany tohoto soudce k uvedeným osobám nebo předmětu řízení. Tento reálný poměr nicméně není založen pouhým podáním podnětu ke kárnému postihu konkrétního soudce. Pokud by totiž Ústavní soud vůbec připustil tuto možnost, velmi reálně by porušil ústavně zaručené právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Do důsledku vzato by totiž stačilo, aby některý účastník řízení podal podnět ke kárnému postihu na všechny soudce daného soudu, u kterých si nepřeje, aby v jeho věci rozhodovali, a v konečném důsledku by si tak "sestavil" takové soudní těleso, od kterého by očekával pro sebe nejpříznivější rozhodnutí.
23. Jde-li o námitku podjatosti stěžovatelky vůči soudkyni Kateřině Šimáčkové, ani v jejím případě nebyly naplněny podmínky pro její vyloučení z projednání a rozhodování ve věci.
24. Stran námitky týkající se vyjádření soudkyně Kateřiny Šimáčkové pro časopis Reportér, Ústavní soud shledává, že toto namítané jednání nemá přímou spojitost s posuzovanou ústavní stížností, když k němu došlo ještě před samotným zahájením řízení o ní, a v zásadě představovalo pouze obecné shrnutí dosavadní judikatury Ústavního soudu, tj. vztahovalo se k jiným, již skončeným věcem (přiměřeně srov. usnesení ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 100/20). Podjatost soudkyně nemůže založit ani formulaci, resp. neuplatnění odlišného stanoviska ve věci sp. zn. Pl. ÚS 90/20, které by se bývalo uskutečnilo v rámci rozhodovací činnosti Ústavního soudu, nadto ještě před samotným zahájením řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 103/20.
25. Okolností, která by mohla založit pochybnost o podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové, není ani to, že se uchází o funkci soudkyně ESLP. Jak vyplývá z podání stěžovatelky i z vyjádření soudkyně Kateřiny Šimáčkové, vláda již nebude o její kandidatuře na soudkyni ESLP rozhodovat. Ke dni podání námitky podjatosti již proto nelze pochybnosti o podjatosti soudkyně Kateřiny Šimáčkové pro její údajný vztah k vládě coby účastnici řízení mít za legitimní, resp. důvodné.
26. Ústavní soud proto zhodnotil, že namítané jednání soudců Davida Uhlíře, Pavla Rychetského, jakož i soudkyně Kateřiny Šimáčkové nemá žádnou spojitost s touto ústavní stížností stěžovatelky a není ani projevem a priori negativního postoje vůči stěžovatelce nebo jejímu právnímu zástupci.
27. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo, že soudci David Uhlíř, Pavel Rychetský, ani soudkyně Kateřina Šimáčková nejsou vyloučeni; o těchto samostatných návrzích přitom rozhodlo společným usnesením [srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 18/06 ze dne 30. 5. 2006, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 7/02 ze dne 18. 6. 2002 (U 17/26 SbNU 379)].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2021
Milada Tomková v. r.
místopředsedkyně Ústavního soudu