ECLI:CZ:US:2021:Pl.US.110.20.5
sp. zn. Pl. ÚS 110/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavních stížností Roberta Tempela, zastoupeného Jakubem Křížem, advokátem, sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 790/2010 ze dne 28. 7. 2011, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 97/2009-4175 ze dne 9. 12. 2009, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 2 T 46/2007-4003 ze dne 26. 11. 2008 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 8 To 45/2007-3551 ze dne 29. 5. 2007, původně vedených pod sp. zn. III. ÚS 1913/07 a sp. zn. II. ÚS 3555/11, o úhradě nákladů právního zastoupení, takto:
I. Stěžovateli Robertu Tempelovi se přiznává na nákladech řízení částka 126 651 Kč.
II. Přiznaná částka 126 651 Kč bude zaplacena z rozpočtu Ústavního soudu, a to do 20 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce stěžovatele Jakuba Kříže, advokáta, sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, na účet č. X, VS XX.
Odůvodnění:
Usnesením sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 16. 2. 2021 Ústavní soud vyhověl návrhu stěžovatele, aby náklady jeho právního zastoupení v tomto řízení zcela zaplatil stát, a to jak v řízení o povolení obnovy, tak i v obnoveném řízení. Podle §84 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že náklady právního zastoupení, jež za stěžovatele zcela zaplatí stát, uhradí Ústavní soud k rukám zástupce po skončení řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se tomuto zástupci na jeho žádost přiměřená záloha. Předmětné řízení skončilo přijetím (vyhovujícího) nálezu sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 27. 7. 2021 a jeho doručením účastníkům řízení.
Výši nákladů na právní zastoupení stěžovatele Ústavní soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též "AT"). Přihlédl přitom k vyúčtování, které zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu předložil.
Při výpočtu mimosmluvní odměny advokáta v řízení o ústavních stížnostech je třeba obecně vyjít z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč s ohledem na znění §9 odst. 4 písm. e) AT. Sazba mimosmluvní odměny za jeden právní úkon právní služby v takovém případě činí 3 100 Kč (§7 bod 5 AT). Zástupce stěžovatele nicméně s odkazem na ustanovení §12 odst. 1 advokátního tarifu požádal o přiznání zvýšené mimosmluvní odměny na trojnásobek s ohledem na mimořádnou složitost věci i časovou náročnost, danou rozsahem spisového materiálu. Ústavní soud tomuto požadavku vyhověl, neboť shledal, že se jedná o věc velmi závažnou (stěžovateli byl uložen výjimečný souhrnný trest odnětí svobody na doživotí), rozsáhlou a po skutkové a částečně i právní stránce poměrně složitou. O tom ostatně svědčí již skutečnost, že v dané trestní věci bylo vydáno pět rozhodnutí soudu prvního stupně, pět rozhodnutí soudu odvolacího a jedno rozhodnutí soudu dovolacího. Dále nelze přehlédnout, že proti některým rozhodnutím trestních soudů byly podány celkem tři ústavní stížnosti, jež byly věcně vyřízeny. Po přijetí posledního usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3555/11 ze dne 19. 4. 2012 následoval rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 6. 2020 ve věci Tempel proti České republice. Ústavní soud tedy přisvědčil zástupci stěžovatele v tom, že při zhodnocení mimořádné obtížnosti věci je nutno zohlednit též značný časový odstup od doby, kdy se skutkový děj odehrál, jakož i nutnost zpětně rekonstruovat procesní postup soudů a způsob jejich vypořádání se s jednotlivými námitkami stěžovatele v průběhu trestního řízení. Ze všech těchto důvodů tak dospěl Ústavní soud k závěru, že sazba mimosmluvní odměny za jeden právní úkon právní služby zde činí 9 300 Kč, tedy trojnásobek shora zmíněné částky 3 100 Kč.
Zástupce stěžovatele v řízení o povolení obnovy řízení a v navazujícím obnoveném řízení vykonal celkem jedenáct úkonů právní služby, a to:
1) první porada se stěžovatelem včetně převzetí a přípravy právního zastoupení dle §11 odst. 1 písm. a) AT dne 15. 7. 2020 (zjištěno z přiloženého potvrzení Vězeňské služby ČR, Věznice Bělušice č. j. VS-57753-6/ČJ-2016-801840-VO ze dne 3. 7. 2020 o souhlasu s návštěvou a zajištění výslechové místnosti);
2) dvě další porady se stěžovatelem přesahující jednu hodinu dle §11 odst. 1 písm. c) AT dne 15. 9. 2020 a dne 7. 12. 2020 (zjištěno z přiloženého e-mailového potvrzení termínu návštěvy pracovnicí správního oddělení Věznice Bělušice dne 10. 9. 2020 a potvrzení Vězeňské služby ČR, Věznice Bělušice č. j. VS-57753-10/ČJ-2016-801840-VO ze dne 2. 12. 2020 o umožnění návštěvy a rezervaci výslechové místnosti);
3) podání návrhu na povolení obnovy řízení u Ústavního soudu dne 4. 12. 2020 dle §11 odst. 1 písm. d) AT (součást podání právního zástupce ze dne 3. 12. 2020);
4) doplnění a aktualizace ústavních stížností, původně vedených pod sp. zn. II. ÚS 3555/11 a III. ÚS 1913/07 (součást podání právního zástupce ze dne 3. 12. 2020);
5) 5 × studium spisového materiálu v trestní věci stěžovatele za přiměřeného použití §11 odst. 1 písm. f) AT ve spojení s §11 odst. 3 AT (ve skutečnosti potřebná doba studia spisu s ohledem na jeho objem výrazně překračuje dobu 10 hodin, jíž by odpovídal uvedený počet tohoto druhu úkonu, o čemž se ostatně Ústavní soud mohl sám přesvědčit. Ústavní soud zde proto bez dalšího vyšel ze zástupcem vyčísleného počtu těchto úkonů, neboť o jeho přiměřenosti neměl důvod pochybovat);
6) účast zástupce stěžovatele na vyhlášení nálezu Ústavního soudu podle §11 odst. 2 písm. f) AT.
Za každý z úkonů pod body 1) až 5) náleží zástupci odměna ve výši 9 300 Kč, za úkon pod bodem 6) mu náleží odměna ve výši jedné poloviny, tedy 4 650 Kč, úhrnem 97 650 Kč.
Zástupci stěžovatele dále náleží náhrada hotových výdajů sestávající jednak z režijního paušálu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 4 AT, to jest celkem 3 300 Kč za 11 úkonů právní služby, jednak z cestovních výdajů v částce 2 520,24 Kč. Cestovní výdaje byly vynaloženy zástupcem v souvislosti s poradami se stěžovatelem v místě výkonu trestu odnětí svobody (viz body 1 a 2 nahoře). Tvoří je tudíž cesty zástupce z místa svého sídla v Praze do Věznice Bělušice a zpět. Zástupce stěžovatele doložil trasu svých jízd i použitý dopravní prostředek, včetně jeho technické specifikace [zjištěno z výtisku trasy zaznamenané prostřednictvím serveru mapy.cz a skenu osvědčení o registraci (tzv. velkého technického průkazu) osobního motorového vozidla zn. Toyota Corolla, RZ XX]. S touto volbou trasy i dopravního prostředku se Ústavní soud ztotožnil. Zástupce uskutečnil celkem 6 cest v celkové délce 420,6 km při spotřebě paliva 5,6 l na 100 km, tarifní ceně paliva ve výši 32,00 Kč a sazbě náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 4,20 Kč za 1 km (viz §157 odst. 4 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2020 ve spojení s tehdy platnou vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 358/2019 Sb.).
Zástupci náleží i náhrada za čas promeškaný výše uvedenými cestami v souvislosti s poskytnutím zmíněných porad stěžovateli [§14 odst. 1 písm. a) AT]. Při délce trvání jedné cesty 58 min a počtu 6 cest jde celkem o 348 minut, tedy o dvanáct započatých půlhodin, jež byly promeškány a za něž v souladu s §14 odst. 3 AT přísluší advokátovi náhrada ve výši 1 200 Kč.
Náklady na právní zastoupení stěžovatele tvoří dohromady částku ve výši 104 670,24 Kč. Zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (zjištěno z přiloženého potvrzení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. 5721785/20/2004-40512-108000 ze dne 15. 7. 2020), Ústavní soud tedy přiznal i její náhradu ve výši 21 980,75 Kč při odpovídající sazbě 21 % (§151 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu). Celkem tedy zástupci stěžovatele přísluší po zaokrouhlení na celé koruny částka ve výši 126 651 Kč, již je Česká republika povinna prostřednictvím Ústavního soudu uhradit k jeho rukám ve lhůtě 20 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2021
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj