ECLI:CZ:US:2022:1.US.104.22.1
sp. zn. I. ÚS 104/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky STEKO CR, spol. s r. o., se sídlem v Březnici, Hudčice 4, zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2595/2020-741 ze dne 26. 10. 2021, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 166/2019-604 ze dne 20. 11. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. 12 C 123/2014-557 ze dne 28. 3. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a dále a) společnosti Skylux A. G., se sídlem v Lucemburském velkovévodství, Boulevard Princ Henri, L-1724, Lucemburk 3, v řízení před obecnými soudy zastoupenou opatrovnicí JUDr. Evou Dundáčkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Žižkova 708, b) Julia Prudoviče, v řízení před obecnými soudy zastoupeného opatrovníkem JUDr. Markem Dvořákem, advokátem se sídlem v Příbrami, nám. T. G. M. 1, c) Ing. Miroslava Ondrášika, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „nalézací soud“) zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky proti vedlejším účastníkům o zaplacení částek 882 662 Kč, 597 000 Kč a 2 929 550 Kč z titulu náhrady škody způsobené porušením smluvní povinnosti (zajištění přímých kapitálových investic). Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) uvedený rozsudek rovněž napadeným rozsudkem potvrdil. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud (dále též „dovolací soud“) odmítl z procesních důvodů.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Základní práva stěžovatelky měla být, stručně řečeno, porušena tím, že její žalobě nebylo vyhověno, z čehož mimo jiné dovozuje také podjatost rozhodující soudkyně nalézacího soudu i všech tamních soudců. Článek 36 odst. 1 Listiny ani jiné ustanovení ústavního pořádku ovšem nezaručuje jednotlivci právo na úspěch ve věci či na výrok soudu podle vlastních představ; zaručuje mu nestranné a nezávislé posouzení věci, rovné postavení vůči ostatním účastníkům řízení, možnost jednat před soudem a vyjádřit se k věci, což se v tomto případě stalo. Současně je třeba neztrácet ze zřetele, že spravedlivost řízení (ve smyslu jeho férového vedení) se posuzuje jako celek a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele. V žádném z uvedených ohledů Ústavní soud pochybení ze strany obecných soudů, jež by zasluhovalo jeho bližší pozornost, nezaznamenal.
5. Ani právo na zákonného soudce, zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny, není samoúčelné a chrání účastníky například před svévolným přidělováním/přerozdělováním věcí či rozhodováním věci podjatým soudcem. I kdyby byla důvodná námitka stěžovatelky, že věc byla dotčené soudkyni přidělena podle neurčitých pravidel rozvrhu práce, porušení čl. 38 odst. 1 Listiny tato skutečnosti ještě bez dalšího znamenat nemusí; podstatná je nezávislost a nestrannost rozhodujícího soudce. Z bodu 29 rozsudku odvolacího soudu je patrno, že stěžovatelka vznášela opakovaně tutéž námitku podjatosti obstrukčním způsobem (nad rámec projednání a rozhodnutí o první z nich). Jak stěžovatelku přiléhavě upozornil odvolací soud, podjatost soudce nelze dovozovat z postupu v řízení a rozhodnutí dané či jiné věci, které jsou výrazem jeho nezávislé rozhodovací činnosti (srov. §14 odst. 4 o. s. ř.). Jiné skutečnosti, které by nasvědčovaly nikoliv nestrannému poměru soudce k věci či některému z účastníků, stěžovatelka neuvedla a neuvádí; zjevně tak nemůže být s uvedenou argumentací úspěšná ani před Ústavním soudem.
6. Proto se ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítá podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu