ECLI:CZ:US:2022:1.US.1097.22.1
sp. zn. I. ÚS 1097/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Písaříkové, zastoupené Mgr. Jakubem Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 352/2021-437 ze dne 11. 2. 2022 a výroku II usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 78/2018-331 ze dne 26. 10. 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a) JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, b) Ing. Jiřího Písaříka a c) MR COMMUNICATIONS, s. r. o., a d) BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., společně sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") vydal v řízení vedeném k žalobě vedlejšího účastníka a) proti stěžovatelce a zbývajícím vedlejším účastníkům o zaplacení 159 567 440 Kč s příslušenstvím předběžné opatření, kterým zakázal vedlejšímu účastníku b) [výrok I] a stěžovatelce (výrok II) nakládat se specifikovanými nemovitými věcmi. K odvolání obou bylo vydané předběžné opatření Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím (dále tak označován) potvrzeno.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení uvedených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní soud zpravidla nezasahuje do rozhodování o předběžných opatřeních, jelikož jde o rozhodnutí, která se práv a povinností účastníků nedotýkají konečným způsobem, není jimi prejudikován konečný výsledek sporu a nepředpokládá se zásah takové intenzity, aby mohl porušení ústavně zaručených základních práv či svobod způsobit [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 52/13 ze dne 8. 8. 2013 (N 144/70 SbNU 347)]. Zásadně proto Ústavní soud neposuzuje splnění podmínek pro (ne)nařízení předběžného opatření, neboť to se jeho přezkumné pravomoci vymyká, ale zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření obstojí v testu ústavnosti, limitovaného navíc tím, že podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na soudní řízení jako celek [viz např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171) nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1502/21 ze dne 22. 6. 2021 (dostupné na https://nalus.usoud.cz)].
4. Při tzv. omezenému testu ústavnosti tedy Ústavní soud zkoumá pouze, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 802/19 ze dne 4. 6. 2019 (N 106/94 SbNU 297), bod 14; nález sp. zn. II. ÚS 3524/19 ze dne 17. 12. 2019, bod 13]. Dalším možným důvodem pro zrušení rozhodnutí o předběžném opatření je také "flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu" [nález sp. zn. III. ÚS 1121/20 ze dne 11. 8. 2020, bod 13].
V žádném takovém ohledu ovšem Ústavní soud v projednávané věci pochybení neshledal.
5. Nařízené předběžné opatření má zákonný podklad, bylo v zahájeném soudním řízení vydáno i přezkoumáno k tomu příslušnými orgány a není svévolné - naopak, jeho odůvodnění je pečlivé a vyčerpávající. Obecné soudy se důkladně zabývaly splněním zákonných předpokladů pro nařízení žalobcem navrhovaného předběžného opatření i námitkami stěžovatelky vůči takovému postupu; poměřovaly i případnou újmu hrozící jak žalobci v případě jeho nenařízení, tak žalovaným 1) a 2) [stěžovatelce a vedlejšímu účastníku b)] v případě jeho nařízení. Nevypořádání námitek stěžovatelky jí požadovaným způsobem porušení jejích ústavně zaručených práv nezakládá.
6. Z ústavněprávního hlediska není tedy obecným soudům co vytknout, Ústavnímu soudu [který nesdílí přesvědčení stěžovatelky o absenci odůvodnění rozhodných závěrů, nepřiměřenosti zásahu způsobeného předběžným opatřením ani o naznačované zaujatosti dotčených soudců vlivem mediálních zpráv o činnosti vedlejší účastnice d)] v tuto chvíli nevzniká prostor do jejich rozhodovací činnosti jakkoli ingerovat. Na okraj lze poznamenat, že otázka promlčení práva je věcí meritorního posouzení oprávněnosti uplatněného nároku. I kdyby obecné soudy námitku stěžovatelky v dané fázi řízení odbyly, jak tvrdí, vznikne v jeho rámci ještě dostatek prostoru zabývat se jí podrobněji. Ani tato výtka tak na náhledu Ústavního soudu na ústavnost napadených rozhodnutí nemůže s ohledem na princip subsidiarity ústavní stížnosti nic změnit.
7. Z důvodů výše uvedených Ústavní soud podání stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu