ECLI:CZ:US:2022:1.US.1172.22.1
sp. zn. I. ÚS 1172/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Václava Hejtmánka, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hellichova 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 9/2022-125 ze dne 15. 2. 2022, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") rozsudkem č. j. 10 C 167/2021-102 ze dne 2. 11. 2021 uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici 26 186 Kč s příslušenstvím (výrok I) a nahradit jí náklady řízení ve výši 8 501,60 Kč. Nalézací soud dospěl k závěru, že v rozsudku specifikované vozidlo, jehož vlastníkem i provozovatelem je stěžovatel, nemělo v období ode dne 12. 11. 2018 do 8. 9. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 168/1999 Sb.), a vedlejší účastnici proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu podle téhož zákona. K odvolání stěžovatele byl rozsudek nalézacího soudu potvrzen napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud").
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); dále namítá porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 4 odst. 1 Listiny.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti především rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy; namítá, že odvolací soud akceptoval argumentaci vedlejší účastnice, která spojuje vznik povinnosti platit jí vymáhaný zákonný příspěvek s formálními podmínkami bez ohledu na základní materiální podmínku provozování vozidla (vyjádřenou mj. v §1 zákona č. 168/1999 Sb.). Od počátku řízení stěžovatel tvrdil, že při kontrole STK bylo zjištěno, že na předmětném vozidle nesouhlasí identifikátor VIN a z toho důvodu nemůže být vozidlo provozované, což zároveň brání tomu, aby mohlo být pojištěné pojištěním odpovědnosti. Není-li takové vozidlo objektivně způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, nevzniká ani povinnost platit příslušný příspěvek [jak uzavřel Ústavní soud mj. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 ze dne 31. 3. 2014 (N 48/72 SbNU 543), na který stěžovatel v řízení odkazoval], která je i po novele zákona č. 168/1999 Sb. účinné od 1. 1. 2018 nadále spojena s provozováním vozidla (nikoli s pouhým zápisem v centrálním registru vozidel).
4. Účelem a smyslem zákona č. 168/1999 Sb. je vybírání příspěvku od provozovatelů těch vozidel, které jsou provozovány na veřejně přístupných pozemních komunikacích, a jsou tedy účastníky silničního provozu. Soud bez náležitého odůvodnění nepřihlédl k jím předkládaným pojistným smlouvám, z jejichž obsahu vyplývá, že tam sjednané pojištění zahrnovalo krytí veškerých škod způsobených vozidlem jako v případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Závěrem stěžovatel namítá, že vedlejší účastnici byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozporu s principy vyslovenými Ústavním soudem [odkaz na nález sp. zn. I. ÚS 3698/10 ze dne 14. 9. 2011 (N 160/62 SbNU 395)]; vzhledem k formulářovému charakteru žaloby je její sepsání pro vedlejší účastnici rutinním úkolem nevyžadujícím kvalifikované právní znalosti.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Vzhledem k předmětné částce (26 186 Kč) jde o tzv. bagatelní věc, a to z pohledu hodnoty předmětu sporu pro dovolací řízení podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to zásadně důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. V minulosti připustil Ústavní soud ústavněprávní přezkum u tzv. bagatelních věcí pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli; avšak žádné takové mimořádné okolnosti v nyní projednávané věci neshledal.
7. Napadené rozhodnutí z hlediska dodržení ústavních kautel navíc obstojí. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ, je v zásadě věcí obecných soudů; o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
8. Podstatou argumentace stěžovatele je polemika se skutkovými zjištění a s právními závěry obecných soudů v rovině podústavního práva, jejichž přehodnocení se po Ústavním soudu domáhá. Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy měly posuzovat jeho povinnost k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla materiálně, resp. měly zjistit, zda je předmětné vozidlo provozováno, Ústavní soud již v minulosti ve skutkově obdobné věci uzavřel, že zákon č. 168/1999 Sb. s účinností od 1. 1. 2018 v §1 odst. 2 písm. a) explicitně stanoví, kdy je třeba vozidlo povinně pojistit, k čemuž výslovně považuje za rozhodující skutečnost existence zápisu v centrálním registru silničních vozidel. Z toho důvodu závěry z nálezu sp. zn. IV. ÚS 2221/13 (jakož i z nálezů navazujících) již nadále nejsou v poměrech účinné zákonné úpravy použitelné (viz bod 10 usnesení sp. zn. III. ÚS 3247/20 ze dne 15. 12. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
9. Odvolací soud neshledal žádné výjimky ze zákona definované povinnosti a vyložil, že na pojistné smlouvy servisu, ve kterém je předmětné vozidlo umístěno, nelze pohlížet jako na zákonem vyžádané pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť jde o rozdílné typy pojištění, jež se navíc podle vyžádaného sdělení příslušné pojišťovny nekryjí (viz body 13 a 19 napadeného rozsudku). V tomto směru považuje Ústavní soud řádně odůvodněné a nesvévolné závěry odvolacího soudu (jímž byly aprobovány závěry nalézacího soudu) za ústavně konformní.
10. Ústavní soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele týkající se protiústavnosti nákladového rozhodnutí, k jehož přezkumu - obecně - zastává Ústavní soud rezervovaný postoj, nadto jsou-li samy v bagatelní výši 8 501,60 Kč. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze pouze, je-li v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu obecným soudem obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1817/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 81/49 SbNU 177)], což v nyní projednávané věci Ústavní soud neshledal. Z obsahu ústavní stížnosti také nelze učinit důvodný závěr, že by vedlejší účastnice zneužila procesního práva na zastoupení a že by řízení bylo primárně vedeno pro přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu nálezu sp. zn. I. ÚS 3698/10 (na nějž stěžovatel odkazuje), mimo jiné již proto, že vedlejší účastnice musela reagovat na procesní obranu stěžovatele uplatněnou před obecnými soudy.
11. Protože Ústavní soud nezjistil v napadeném rozhodnutí žádné ústavněprávní deficity, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu