ECLI:CZ:US:2022:1.US.1174.22.1
sp. zn. I. ÚS 1174/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3 - Vinohrady, proti výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2022 č. j. 68 Co 299, 426/2021-520, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) L. I. a 2) nezletilé K. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení výroku I v záhlaví specifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") v části, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. 7. 2021 č. j. 0 P 325/2020-431, 75 P a Nc 27/2021, ve znění doplňujícího rozsudku obvodního soudu ze dne 7. 10. 2021 č. j. 0 P 325/2020-483, 75 P a Nc 27/2021. Důvodem pro zrušení výše uvedené části napadeného rozsudku je tvrzené porušení základních práv stěžovatele podle čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení základních práv vedlejší účastnice 2) - nezletilé dcery stěžovatele (dále jen "nezletilá") - podle čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 33 odst. 1 Listiny. Stěžovatel rovněž navrhl, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem vůči obvodnímu soudu a městskému soudu [§62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Stěžovatel se jako otec nezletilé obrátil na obvodní soud s návrhem na vydání rozhodnutí o záležitosti, která je pro dítě významná a o níž se rodiče nedohodli, podle §466 písm. j) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "z. ř. s."). Konkrétně navrhoval určit, že nezletilá bude navštěvovat Základní školu X (dále jen "ZŠ X"). Vedlejší účastnice 1) - matka nezletilé (dále jen "matka") - v rámci výslechu u ústního jednání konaného dne 8. 7. 2021 uvedla, že si přeje, aby nezletilá navštěvovala Základní školu Y (dále jen "ZŠ Y"), která se nachází v místě jejího nového bydliště v P1. Rozsudkem ze dne 8. 7. 2021 č. j. 0 P 325/2020-431, 75 P a Nc 27/2021, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 9. 2021 č. j. 0 P 325/2020-461, 75 P a Nc 27/2021, obvodní soud určil, že nezletilá bude navštěvovat ZŠ Y (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II). Obvodní soud sice konstatoval, že matka jednala protiprávně, když nezletilou bez projednání se stěžovatelem a i přes jeho nesouhlas přestěhovala z původního bydliště v P2 do značně vzdálené P1, i přesto se však přiklonil k matkou preferované základní škole. Dospěl k závěru, že její volba je v nejlepším zájmu nezletilé, a to především z důvodu, že se nachází v blízkosti bydliště matky, u níž nezletilá s ohledem na asymetrickou střídavou péči pobývá většinu času. Z hlediska kvality považoval obvodní soud obě školy za srovnatelné a pro nezletilou vyhovující. Jako vyrovnané zhodnotil obvodní soud obě školy i z hlediska sociálního zázemí a vazeb nezletilé, která sice celý dosavadní život strávila v P2, v mezidobí si však - i vzhledem ke svému nízkému věku - stihla vybudovat obdobné vztahy i v místě svého nového bydliště a v ZŠ Y bude v kolektivu spolužáků z mateřské školy. Při rozhodování o nákladech řízení vzal obvodní soud v potaz předchozí protiprávní jednání matky a žádnému z účastníků náhradu nepřiznal. Doplňujícím rozsudkem ze dne 7. 10. 2021 č. j. 0 P 325/2020-483, 75 P a Nc 27/2021, obvodní soud na návrh stěžovatele doplnil své rozhodnutí o výrok, že se zamítá návrh stěžovatele na určení, že nezletilá bude navštěvovat ZŠ X.
3. O odvolání stěžovatele rozhodl městský soud napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu, ve spojení s doplňujícím rozsudkem, ve výrocích o věci samé potvrdil a ve výrocích o nákladech řízení změnil tak, že se matce právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává; matce nepřiznal ani náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud předně nepřisvědčil stěžovatelově námitce, že obvodní soud nepřípustně překročil návrh ve smyslu §26 z. ř. s., když určil, že má nezletilá navštěvovat ZŠ Y, kterou matka prosazovala pouze v rámci svého výslechu při ústním jednání dne 8. 7. 2021, nikoli však procesním návrhem. Městský soud dal stěžovateli zapravdu v tom, že řízení podle §466 písm. j) z. ř. s. je podle §468 odst. 1 z. ř. s. možné zahájit pouze na návrh zákonného zástupce nezletilého; toto pravidlo však dle něj nelze interpretovat tak, že je soud oprávněn rozhodovat pouze o konkrétní základní škole, kterou otec v návrhu označil. Uvedl, že řízení je vedeno "o neshodě rodičů o tom, jakou školu bude dítě navštěvovat" a obvodní soud rozhodl v mezích řízení, pokud určil jednu z v úvahu připadajících základních škol; bylo by v rozporu se zájmem nezletilé neurčit žádnou základní školu. Městský soud nesouhlasil ani s argumentem stěžovatele, že obvodní soud svým rozhodnutím aproboval protiprávní jednání matky. Ztotožnil se s právními závěry obvodního soudu, že je v zájmu nezletilé, aby navštěvovala základní školu v místě svého nového bydliště. Shodně s obvodním soudem poukázal na skutečnost, že stěžovatel proti změně bydliště nezletilé nebrojil žalobou, byť tak učinit mohl. Doplnil, že nezletilá v mezidobí již do ZŠ Y nastoupila a prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí bylo zjištěno, že se jí ve škole líbí. Městský soud se neztotožnil s námitkami stěžovatele k průběhu vedení pohovoru s nezletilou. Nesouhlasil ani s argumentem, že obvodní soud neměl v posuzovaném případě vůbec přihlížet k velké vzdálenosti mezi stěžovatelovým bydlištěm v P2 a současným bydlištěm nezletilé v P1. O náhradě nákladů řízení rozhodl městský soud podle §142 odst. 1 a §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť obvodním soudem aplikované ustanovení §23 z. ř. s. se v případě řízení zahajovaného pouze na návrh - tedy i v dané věci - neuplatní.
III.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel předně argumentuje, že se v posuzované věci nejedná o řízení, jež je možné zahájit i bez návrhu, a proto soud nemůže překročit návrhy účastníků. Uvádí, že jediným procesním návrhem byl jeho návrh a ústně vyslovené přání matky takový řádný návrh nepředstavuje. Nesouhlasí s názorem městského soudu, že by bylo nepřijatelné trvat na tom, aby každý z rodičů prosazoval jím preferovanou školu vlastním návrhem, a že byl obvodní soud oprávněn určit jednu ze škol připadajících v úvahu. Stěžovatel namítá, že městský soud zaměňuje druh řízení s návrhem, o němž je oprávněn rozhodovat a jímž je vázán, a nepřípustně stírá rozdíl mezi návrhovým a nenávrhovým řízením. K problematice vázanosti soudu návrhem odkazuje stěžovatel na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Uzavírá, že obecné soudy jeho návrh zcela zjevně překročily.
5. Dále stěžovatel namítá, že obecné soudy neoprávněně zamítly ZŠ X jako jedinou navrženou základní školu, přestože žádný ze soudů neshledal, že by tato škola nebyla pro nezletilou vhodná. Pokud by obecné soudy nerozhodly o určení ZŠ Y, nezbylo by jim, než určit ZŠ X. Neurčení žádné základní školy by totiž bylo v rozporu se zájmem nezletilé, jak konstatoval i městský soud.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že v části namítající porušení ústavně zaručených práv nezletilé je ústavní stížnost návrhem podaným někým zjevně neoprávněným, a proto ji odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Ve zbytku dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Vlastní posouzení
7. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
8. Jak stěžovatel správně argumentuje - a jak ostatně uvedl i městský soud v napadeném rozsudku - lze řízení podle §466 písm. j) z. ř. s. zahájit pouze na návrh zákonného zástupce nezletilého (§468 odst. 1 z. ř. s.). V řízeních, jež je soud oprávněn zahájit i bez návrhu, může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají (§26 z. ř. s.). Naproti tomu v řízeních zahajovaných pouze na návrh soud takovou možnost - až na případy předvídané v §153 odst. 2 o. s. ř. - nemá a je návrhem vázán.
9. Je nesporné, že v posuzované věci byl podán jediný návrh - konkrétně návrh stěžovatele, jenž se domáhal, aby obvodní soud určil, že nezletilá bude navštěvovat ZŠ X. Matka naproti tomu vlastní návrh na rozhodnutí neučinila; pouze obvodnímu soudu v rámci účastnického výslechu sdělila svou preferenci ZŠ Y. Obvodní soud tak překročil návrh stěžovatele, když ve výroku svého rozsudku určil, že nezletilá bude navštěvovat jinou základní školu, než stěžovatel navrhoval.
10. Překročení návrhu stěžovatele nelze odůvodnit ani zájmem nezletilé na rozřešení neshody rodičů v její významné záležitosti, jak naznačuje městský soud. Pro řízení §466 písm. j) z. ř. s. zvolil zákonodárce režim návrhového řízení a tuto zákonnou úpravu je soud povinen respektovat i za situace, kdy se mu jeví vhodné upravit práva a povinnosti, resp. poměry, účastníků jinak, než sami navrhují. Pokud soud dospěje k závěru, že není v zájmu dítěte rozhodnout o jeho významné záležitosti tak, jak jeho zákonný zástupce navrhuje, nezbývá mu, než předložený návrh zamítnout. A to i za situace, že takový zamítnutý návrh představuje jediný procesní návrh, jenž byl ve věci podán. Výše uvedené nijak neomezuje povinnost soudu zjistit taktéž stanovisko zákonného zástupce, jenž sám procesní návrh nepodal, a ani soudu nebrání v tom, aby se k takovému stanovisku přiklonil, jako se tomu stalo i v posuzované věci. Takový postup však nemůže vyústit v překročení procesního návrhu (převzetím konkurenčního stanoviska do výroku rozhodnutí).
11. Obvodní soud proto pochybil, když i přes absenci procesního návrhu matky pojal jí preferovanou základní školu do výroku svého rozsudku. Stejně tak pochybil i městský soud, jenž napadeným rozsudkem takové rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Ústavní soud považuje za nutné obecným soudům toto pochybení vytknout, neshledal však, že by vyústilo do stěžovatelem tvrzeného porušení ústavně zaručených práv, a nespatřuje v něm důvod pro kasaci napadeného rozsudku městského soudu.
12. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo, že existence určitého nedostatku nemusí vést ke kasaci ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nedosahuje-li, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny. Nestačí v postupu obecných soudů pouze shledat pochybení, nýbrž je třeba hodnotit jeho dopad na celkový výsledek řízení [nález sp. zn. III. ÚS 743/19 ze dne 25. 6. 2019 (N 118/94 SbNU 400)].
13. Jedním z kritérií k úspěšnému uplatnění ústavní stížnosti je totiž i její racionalita [k tomu blíže např. nález ze dne 3. 3. 2009 sp. zn. II. ÚS 169/09 (N 43/52 SbNU 431)]. Tam, kde by zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci nemohlo přinést příznivější rozhodnutí ve věci samé, resp. tam, kde nelze takovou změnu s přihlédnutím ke všem okolnostem oprávněně očekávat, bylo by nepřípustným a z ústavního hlediska nepřijatelným formalismem zrušit takové rozhodnutí výhradně pro dílčí procesní pochybení.
14. Stěžovatel usiloval o umístění nezletilé do ZŠ X, se svým návrhem však nebyl úspěšný ani u obvodního soudu, ani u městského soudu. V tomto směru Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal žádné deficity, jež by opodstatňovaly jeho kasační zásah. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, proč nepovažoval městský soud stěžovatelem navrhovanou základní školu za variantu, jež by byla v nejlepším zájmu nezletilé. Za klíčové měl městský soud kritérium vzdálenosti základní školy od místa nového bydliště nezletilé, do něhož ji matka sice přestěhovala protiprávně, avšak stěžovatel se proti této změně žalobou nebránil; toto hledisko rovněž podrobně rozebral ve svém rozsudku obvodní soud, na jehož právní závěry městský soud navázal. V úvahu vzal městský soud i okolnost, že v mezidobí nezletilá již nastoupila do matkou prosazované ZŠ Y a ve škole se jí líbí. Byť má Ústavní soud jisté výhrady k postupu při zjišťování tohoto stanoviska nezletilé (městský soud se nezletilé nedotazoval přímo, nýbrž prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí), vzhledem k nízkému věku nezletilé a s přihlédnutím k okolnosti, že její vyjádření není rozporné se stanoviskem orgánu sociálně-právní ochrany dětí ani s názorem soudu, však nevnímá tento postup za natolik problematický, aby mohl založit porušení participačních práv nezletilé, a tím i porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Rozhodnutí městského soudu v rozsahu, v němž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu stěžovatele, proto z ústavněprávního hlediska obstojí a Ústavní soud neshledal důvod pro jeho zrušení.
15. Na tomto závěru by ničeho nezměnila ani případná kasace napadeného rozhodnutí za účelem následného zrušení vadného výroku I rozsudku obvodního soudu (o určení matkou preferované ZŠ Y). Pokud stěžovatel automaticky předpokládá, že v případě odstranění vadného výroku obecné soudy rozhodnou o určení jím navrhované ZŠ X, Ústavní soud toto přesvědčení nesdílí. Byť napadený rozsudek výslovně neuvádí, že stěžovatelem navrhovaná základní škola není pro nezletilou vhodná, tento závěr z něj - přinejmenším implicitně - vyplývá. Stěžovatelem odkazované konstatování městského soudu, dle něhož by bylo v rozporu se zájmy nezletilé neurčit žádnou základní školu, je pak poněkud vytrženo z kontextu. Městský soud jím obhajuje racionalitu výroku o určení základní školy, jež sice nebyla matkou formálně navržena, byla však neformálně prosazována a připadala v úvahu. Nelze z něj však dovozovat, že by městský soud zamýšlel vyhovět stěžovatelově návrhu. Pro další osud stěžovatelova návrhu je však stěžejní, že z pohledu Ústavního soudu rozhodnutí městského soudu v rozsahu, jímž se potvrzuje výrok obvodního soudu o jeho zamítnutí, obstojí. Výsledek řízení by se tak navzdory kasaci napadeného rozhodnutí pro stěžovatele nezměnil, neboť by určení jím navrhované základní školy nedosáhl.
16. Ústavní soud rovněž posoudil, zda vada napadeného rozhodnutí nepoškozuje stěžovatele z hlediska jeho šancí na případnou změnu základní školy nezletilé, a dospěl k závěru, že nikoliv. Samotné zrušení vadného výroku stěžovateli nijak nepomůže v jeho snažení o umístění nezletilé na jím preferovanou ZŠ X. Nezletilá v současnosti navštěvuje matkou prosazovanou ZŠ Y, do níž nastoupila ještě před vydáním napadeného rozhodnutí. Bude-li stěžovatel iniciovat přestup nezletilé na ZŠ X, nebude jeho současná pozice - kdy vedle výroku o zamítnutí jeho návrhu existuje ještě vadný výrok o určení nezletilou fakticky navštěvované ZŠ Y - odlišná oproti situaci, v níž by existoval pouze výrok o zamítnutí jeho návrhu. Rozhodující pro úspěch stěžovatele v případném řízení o neshodě rodičů bude existence nových okolností odůvodňujících závěr, že je přestup na jinou základní školu v nejlepším zájmu dítěte.
17. Lze proto uzavřít, že vadný výrok sice překračuje stěžovatelův návrh a neměl být součástí rozhodnutí obvodního soudu; stěžovatel jím však na svých ústavně zaručených právech nebyl poškozen. Případný kasační nález by byl ryze formálním aktem, který by nebyl s to přivodit stěžovateli příznivější rozhodnutí ani jakkoliv přispět k vyřešení neshody rodičů ohledně místa výkonu školní docházky nezletilé; výsledkem by bylo čistě odstranění vadného výroku obvodního soudu. Ústavní soud by naopak paradoxně přispěl k porušení základních práv stěžovatele i nezletilé tím, že by z důvodu dodržení "procesní čistoty" soudní řízení dále prodloužil.
18. Ústavní soud proto zhodnotil, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele podle čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny ani jiných jeho ústavně zaručených základních práv či svobod.
19. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu z důvodu, že byla podána někým zjevně neoprávněným, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
20. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal důvod k přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2022
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu