ECLI:CZ:US:2022:1.US.1200.22.1
sp. zn. I. ÚS 1200/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Jaroslava Štrupla, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2022 č. j. 33 Cdo 3344/2021-362 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021 č. j. 27 Co 100/2021-329, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 96 odst. 1 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že soud prvního stupně zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle stěžovatele uzavřít kupní smlouvu a na uložení povinnosti stěžovateli označit žalobcům parcelní číslo požadovaného pozemku. Krajský soud v Praze zastavil odvolací řízení o odvolání žalobců proti výroku o uložení povinnosti označit parcelní číslo pozemku a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se mezi účastníky uzavírá požadovaná kupní smlouva. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.
Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny základní podmínky. Nejvyšší soud i Krajský soud v Praze nesprávně vyložily smlouvu o smlouvě budoucí a zcela nedůvodně zvýhodnily stranu žalující, čímž zasáhly do stěžovatelova práva na rovné postavení všech účastníků řízení. Stěžovatel odkazuje i na dosavadní rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se výzvy k uzavření smlouvy na základě ujednání obsažených ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní ve sjednané lhůtě. Výzva měla být učiněna do stěžovatelem uváděného data, jiná lhůta pro učinění výzvy nebyla ve smlouvě o smlouvě budoucí sjednána, a to ani pro jednu ze smluvních stran. Absence včasné výzvy k uzavření budoucí smlouvy je důvodem zániku povinnosti budoucí smlouvu uzavřít.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Stěžovatel nesouhlasí s výkladem smlouvy o smlouvě budoucí učiněným obecnými soudy. Interpretace smluv jako projevu autonomní normotvorby účastníků soukromoprávních vztahů je však úkolem obecných soudů a zásah Ústavního soudu zde připadá v úvahu jen výjimečně v případech, kdy by postupem soudů došlo k nepřípustnému zásahu do ústavně garantovaných práv (srov. sp. zn. I. ÚS 1886/13). Ústavní soud v dané věci takové pochybení neshledal. Výklad smlouvy učiněný Krajským soudem v Praze a Nejvyšším soudem se Ústavnímu soudu jeví jako přiléhavý a spravedlivý, čímž jsou možnosti ústavního přezkumu vyčerpány. Odvolací soud správně upozornil i na skutečnost, že v předmětné věci šlo o výklad ustanovení spotřebitelské smlouvy, pro který platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Dovolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal i se stěžovatelem uváděnými rozhodnutími Nejvyššího soudu a vysvětlil, proč je nelze na daný případ aplikovat. Argumentace stěžovatele, že soudy výkladem smlouvy o smlouvě budoucí svědčícím ve prospěch žalobců zasáhly do jeho práva na rovné postavení účastníků řízení, není přiléhavá. Zásadou rovnosti v civilním soudním řízení se rozumí právo na tzv. rovnost zbraní, tj. účastníci soudního řízení musí mít rovnou možnost využívat svých procesních práv. Skutečnost, že soudy po řádně vedeném řízení vyhoví jedné straně sporu v neprospěch strany druhé, nelze považovat za porušení zásady rovnosti účastníků. Nejvyšší soud také řádně odůvodnil, proč dovolání stěžovatele odmítl.
Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Stěžovatel měl a využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny prostředky k obraně svého práva. Civilní soudy zaujaly v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadená soudní rozhodnutí byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Skutečnost, že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní závěry, se kterými se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu