ECLI:CZ:US:2022:1.US.1272.22.1
sp. zn. I. ÚS 1272/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Michalem Zemanem, advokátem, sídlem Plaská 623/5, Praha 5 - Malá Strana, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2022 č. j. 19 Co 75/2022-129 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. února 2022 č. j. 43 Nc 505/2022-44, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a 1) Evy S. a 2) nezletilého Jiřího B. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. 5. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
II.
Shrnutí napadených rozhodnutí
2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") ze dne 9. 2. 2022 č. j. 43 Nc 505/2022-44 bylo v předběžném řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí podle §400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, na návrh vedlejších účastníků ze dne 7. 2. 2022 nařízeno předběžné opatření, kterým byla stěžovateli podle §405 odst. 1 písm. c) tohoto zákona uložena povinnost zdržet se okamžikem vykonatelnosti tohoto usnesení setkávání s vedlejší účastnicí 1) a jejich nezletilým synem, vedlejším účastníkem 2) [dále jen "nezletilý"], a navazování jakýchkoli kontaktů s nimi (výrok I.). Toto předběžné opatření se stalo vykonatelným vydáním (výrok II.) a bylo nařízeno na dobu 1 měsíce od jeho vykonatelnosti, tj. do 9. 3. 2022 (výrok III.). Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit státu poplatek ve výši 1 000 Kč (výrok IV.). Žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.) a Městská část Praha 8 byla podle §406 zákona o zvláštních řízeních soudních jmenována opatrovníkem nezletilého pro řízení o návrhu na vydání předběžného opatření (výrok VI.)
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 8. 3. 2022 č. j. 19 Co 75/2022-129 potvrdil usnesení obvodního soudu ve výrocích I. až IV. (výrok I.). Výrok V. tohoto usnesení změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit každému z vedlejších účastníků částku 300 Kč (výrok II.). Odvolání proti výroku VI. usnesení obvodního soudu bylo odmítnuto, neboť podle §406 zákona o zvláštních řízeních soudních proti usnesení, kterým byl opatrovník jmenován, není odvolání přípustné (výrok III.). Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1) částku 3 600 Kč jako náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve vztahu mezi stěžovatelem a nezletilým nebylo žádnému z účastníků řízení přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).
4. Městský soud předně uvedl, že v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. Cpjn 202/2016 (publikované ve Sb. NS pod č. 4/2017) byl pro jeho rozhodování o odvolání proti usnesení obvodního soudu ve věci předběžného opatření rozhodující stav, který tu byl v době vydání napadeného usnesení. Ve shodě s obvodním soudem měl za osvědčené, že dřívější soužití stěžovatele a vedlejší účastnice 1), které bylo skončeno před nařízením předběžného opatření, bylo provázeno jednáním stěžovatele, které naplňuje znaky domácího násilí. Domácí násilí sice není definováno v zákoně, jeho definici však přináší právní nauka tak, že jde o nevhodné, déletrvající násilné a agresivní chování mezi osobami společně žijícími, zejména v rodině, které se děje neveřejně, za zavřenými dveřmi, je útočeno proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti a lze jednoznačně identifikovat osobu násilnou a osobu ohroženou násilím. Toto jednání vykazuje charakteristické znaky: a) přítomnost některé z forem násilí mezi osobami žijícími v intimním, rodinném či jiném obdobném vztahu ve společném obydlí; b) dlouhodobost (cyklus násilí se opakuje: růst napětí - násilný incident - zklidnění); c) jasně rozpoznatelné role (lze rozlišit násilnou a ohroženou osobu, vzájemné postavení je nerovné a role se v průběhu incidentů nemění); d) nárůst intenzity násilí (lze pozorovat, že incidenty jsou častější a krutější nebo hrozí, že se tak stane).
5. Bylo osvědčeno, že nevhodné chování stěžovatele spočívalo v slovních urážkách, ponižování, ale i sociální izolaci vedlejší účastnice 1) ústící až ve fyzické násilí vůči ní (jak vyplývá z fotografií modřin a otisku ruky na paži, lékařské zprávy ze dne 2. 2. 2022 popisující modřinu na paži). Osvědčena byla dlouhodobost i opakovanost nevhodného chování stěžovatele i eskalace napětí, které dne 28. 1. 2022 vyvrcholilo nejprve příchodem souseda, který slyšel hádku v bytě stěžovatele, a následně přivoláním policejní hlídky, která vyhodnotila situaci tak, že vedlejší účastnice 1) je ohrožena násilím ze strany stěžovatele a má z něho strach. Policie tehdy vykázala stěžovatele ze společného obydlí na dobu 10 dnů. Jako pravděpodobné se také jeví předestřené rozložení rolí násilné a násilím ohrožené osoby, jakož i skutečnost, že k násilí docházelo za přítomnosti nezletilého syna. Tvrzení uvedená v návrhu nemá městský soud za smyšlená, navíc byla podpořena prohlášením několika osob. Nešlo o obvyklý partnerský konflikt. Vedlejší účastnice 1) může po fyzickém napadení důvodně pociťovat obavu z dalšího stupňování agresivity ze strany stěžovatele.
6. Rozporuje-li stěžovatel některá tvrzení vedlejších účastníků či předložené důkazy, pak městský soud uvádí, že vyhovující rozhodnutí neznamená, že by za pravděpodobné, či dokonce pravdivé považoval každé tvrzení vedlejší účastnice 1). Jako pravděpodobné vzal pouze ty skutečnosti, které uvádí ve svém rozhodnutí, a tyto závěry zůstaly odvoláním stěžovatele neotřeseny. V době rozhodnutí obvodního soudu byla důvodná obava, že se konflikty mohou opakovat, více eskalovat a že může dojít i k újmě na zdraví vedlejších účastníků. Předběžné opatření spočívající v zákazu setkávání a navazování kontaktu bylo proto i podle městského soudu nařízeno správně a zejména vedlejší účastnici 1) tím byl poskytnut čas bez přítomnosti stěžovatele a kontaktu s ním zvážit další postup. Doba jednoho měsíce měla umožnit dostatečné uklidnění vyhrocené situace. Vyhověl-li obvodní soud rovněž návrhu v části, v níž šlo o setkávání se stěžovatele s nezletilým, tento rozsah omezení nelze mít s ohledem na časové omezení a uvedený cíl předběžného opatření za nepřiměřený zásah. Toto řešení bylo v nejlepším zájmu nezletilého, který byl přítomen nevhodnému chování odpůrce. Za situace, kdy vedlejší účastnice 1) pečuje o nezletilého a stěžovatel s ní po dobu jednoho měsíce nesmí navazovat kontakt, by bylo jen obtížně realizovatelné předávání nezletilého ve věku jednoho roku. Městský soud závěrem dodal, že svým rozhodnutím nikterak nehodnotil rodičovské kompetence stěžovatele.
III.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel namítá, že napadenými usneseními mu bylo bezdůvodně znemožněno se stýkat s nezletilým. Těmito usneseními nařízené předběžné opatření sice již neplatí, nadále ale je jakýmsi podkladem, na jehož základě je stěžovateli ve styku s nezletilým bráněno. Bylo jím třeba argumentováno v usnesení městského soudu ze dne 14. 4. 2022 č. j. 19 Co 150/2022-266, kterým bylo změněno usnesení obvodního soudu ze dne 23. 3. 2022 č. j. 43 Nc 505/2022-224 o jeho návrhu na úpravu styku s nezletilým tak, že mu byl tento styk zcela odepřen. Tímto usnesení obvodního soudu mu byl přitom původně umožněn styk alespoň v rozsahu 20 minut denně prostřednictvím aplikace WhatsApp.
8. Napadená usnesení jsou podle stěžovatele založena na nepravdivých a účelových tvrzeních. Není pravdou, že vedlejší účastnici 1) psychicky nebo fyzicky týral. Došlo-li k nějaké intenzivnější slovní výměně, stalo se tak během vzájemných občasných hádek. Proti policejnímu vykázání podal námitky a následně zásahovou žalobu ve správním soudnictví. Nadto se v žádném z těchto usnesení neuvádí, že by se stěžovatel dopustil nějakého nevhodného nebo dokonce protiprávního jednání přímo vůči nezletilému. Samozřejmě není ideální, aby byl přítomen jejich vzájemným občasným hádkám, tato skutečnost však jde k tíži obou rodičů. Stěžovatel tudíž považuje za nepřípustné, aby jednomu rodiči byl zcela odepřen jakýkoli kontakt s nezletilým jen za účelem uklidnění situace. Za diskriminační a odporující testu proporcionality pak považuje závěr, že předávání nezletilého by bylo při zachování zákazu styku mezi vedlejší účastnicí 1), která je pečovatelem nezletilého, a stěžovatelem těžko proveditelné. Upozorňuje, že práva a povinnosti rodičů jsou stejná a nejlepším zájmem dítěte zpravidla bude, aby je vychovávali rodiče pokud možno ve stejném rozsahu. Útlejší věk nezletilého stěžovatel považuje za argument svědčící pro to, aby jeho styk s nezletilým nebyl přerušen, když v tomto věku je důležitá výchova a péče z obou stran (u nezletilého navíc umocněná tím, že jej stěžovatel učí turecky). O prodloužení předběžného opatření za nezletilého nežádal ani jeho opatrovník, který v průběhu jednání dne 22. 3. 2022 naopak uvedl, že je třeba styk mezi stěžovatelem a nezletilým co nejrychleji obnovit.
9. Stěžovatel nesouhlasí se způsobem, jakým byl vyhodnocen jím předložený důkazní materiál (jde o řadu fotografií, videí a dalších podkladů), který vyvrací tvrzení vedlejší účastnice 1), že se dopouštěl domácího násilí, a dokazuje, že má s nezletilým hezký a láskyplný vztah. Městský soud nakonec sám uvedl, že nepovažuje všechny vedlejší účastnicí 1) tvrzené skutečnosti za pravděpodobné nebo pravdivé, čímž naznačuje určitou její nedůvěryhodnost. Napadená rozhodnutí mohou být ovlivněna i tím, že je Turek a mohly by proto vůči němu panovat určité předsudky.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je - s výjimkou níže upřesněnou - přípustná [stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
11. Uvedenou výjimkou je výrok III. usnesení městského soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele proti výroku VI. usnesení obvodního soudu o jmenování opatrovníka nezletilému. Proti tomuto výroku usnesení městského soudu bylo možné podat žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. V tomto rozsahu je tak ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. V části, v níž směřuje proti výroku VI. usnesení obvodního soudu, je zase ústavní stížnost bez ohledu na ostatní procesní předpoklady jejího projednání opožděná.
V.
Vlastní posouzení
12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v rozsahu, v němž nebyl shledán jiný důvod jejího odmítnutí, zjevně neopodstatněná.
13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
14. Jak Ústavní soud opakovaně uvedl ve své rozhodovací praxi, rozhodnutí o předběžných opatřeních jsou obecně způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod jednotlivců, práva a povinnosti jsou však jimi upravena pouze dočasně (zatímně), přičemž jejich úprava může být navíc v průběhu řízení před obecnými soudy k návrhu dotčených účastníků zrušena či upravena. Nadto jejich zatímní povaha nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností.
15. Ústavnímu soudu tak z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat obecnými soudy provedené posouzení důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Při posouzení namítaného zásahu do základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny nebo jiného ústavně zaručeného základního práva nebo svobody se omezuje na ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), nález ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. II. ÚS 343/02 (N 140/28 SbNU 223) nebo nález ze dne 7. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2950/16 (N 209/83 SbNU 331); všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Z tohoto důvodu Ústavní soud zpravidla zasahuje do těchto rozhodnutí jen výjimečně, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, že si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě zrušení takového rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 (N 131/62 SbNU 59)].
16. Tato kritéria se uplatní i při rozhodnutích obecných soudů o předběžných opatřeních ve věci ochrany proti domácímu násilí podle §400 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních [např. usnesení ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. II. ÚS 3512/14 (U 22/75 SbNU 697)].
17. V posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí dostála výše uvedeným ústavním požadavkům. K nařízení předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí došlo na podkladu listinných důkazů, které jsou shrnuty v napadených rozhodnutích a podle obecných soudů osvědčují závěr, že společné bydlení vedlejších účastníků a stěžovatele v bytě, ve kterém se nacházela jejich společná domácnost, je pro vedlejší účastnici 1) nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí. Uvedený závěr obecných soudů byl náležitě a přesvědčivě odůvodněn. Stejně tak bylo vysvětleno, z jakého důvodu bylo nutné vztáhnout zákaz setkávání i na nezletilého. Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí byla založena na svévoli nebo že by byla projevem diskriminačního přístupu vůči stěžovateli.
18. Je namístě připomenout, že závěry obecných soudů jsou z povahy věci založeny toliko na posouzení pravděpodobnosti hrozby domácího násilí, kdy vzhledem k účinné ochraně ohrožené osoby a s ní spojenému požadavku rychlosti rozhodování nepřichází obsáhlejší dokazování v úvahu. Tím byl omezen i prostor pro podrobnější posouzení možnosti styku mezi stěžovatelem a nezletilým. Vzhledem k osvědčeným skutečnostem (a z nich plynoucí hrozby domácího násilí) nelze učinit závěr, že dočasné vyloučení jejich vzájemného styku nerespektovalo nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nebo že představovalo nepřiměřený zásah do základních práv stěžovatele na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a na péči o děti podle čl. 32 odst. 4 Listiny. V této souvislosti nutno zdůraznit, že předběžné opatření bylo nařízeno jen jako zatímní úprava poměrů na zákonem omezenou dobu. Stěžovateli navíc nic nebránilo, aby již po dobu trvání předběžného opatření podal návrh na jeho zrušení podle §414 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních.
19. Namítá-li stěžovatel, že napadená rozhodnutí sloužila i po zániku předběžného opatření jako určitý podklad pro usnesení městského soudu č. j. 19 Co 150/2022-266, kterým bylo rozhodnuto ve věci jeho návrhu na úpravu styku s nezletilým, tato námitka není pro posuzovanou věc významná. Uvedené rozhodnutí totiž není předmětem přezkumu v tomto řízení.
20. Ústavní soud uzavírá, že napadenými usneseními nebyla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny, ani čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl s tím, že takto rozhodl v části, ve které směřuje proti výroku III. usnesení městského soudu, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost, v části, ve které směřuje proti výroku VI. usnesení obvodního soudu, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost, a ve zbývající části podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu